pod haldou kartonu

Zdravím Vás všechny opět na pozitivní frekvenci, máte správně naladěno.

V létě se mi stala taková malá a úsměvná story. Trochu můj soukromý pokus toho, jak obyčejný člověk může změnit svět.

Firma měla prostoje a já rozepsanou knihu. Šla jsem tedy na brigádu na mytí podlah mašinou v jedné čerstvě dostavěné firmě. Obrovská hala, prý to bude nějaký velkosklad. Jeden pátek jsem šla poprvé a viděla ten neskutečný bordel. To nám dá zabrat – povzdechla jsem si. Ale zároveň jsem se na to těšila, neboť to po mé práci bude mít správný lesk :-). V první velké hale jsem si všimla, že slouží jako skládka. Nemají tu stavební kontejner, nebo co? No, mají ho, ale plný. Čtvrtina velké haly byla plná papírových krabic, do výšky asi stropu v bytě- jen pro představu. Netušila jsem pouhým okem, že je to smíchané, že pod krabicemi je i normální napytlovaný komunál. Viděla jsem prostě jen hromady papíru a šla za chlapíkem, který se k tomu přihlásil. Ptám se ho: „Co s tím?“
„No, to nevím, to se bude muset vyhodit.“
„To je mi jasné, ale přeci nebudete ty krabice vyhazovat taky do komunálu.“
„A kam teda?“ Překvapen mou otázkou.
„No, to asi vytřídíte, ne? To je papír a ten se přeci třídí a dává do sběru.“ (V tomto bodě jsem opravdu nechtěla nikoho buzerovat, či poučovat. Prostě jsem si jen naivně myslela, že třídění odpadů je dnes už běžná záležitost.)
„No, vím, jak to myslíte, ale já myslel, že to prostě jen vyhodím.“
„A vy to nikdy netřídíte? Vždyť toho je strašně moc! No a co teda teď s tím?“
„Já nevím… Asi v pondělí řeknu chlapům, aby vykopali díru a spálíme to všechno.“
„Cože??? Proč chcete pálit papír?! Teď vám říkám, že se přeci třídí a odváží do sběru, podívejte se, co toho je! Taková hromada! Nevíte třeba o někom, kdo by chtěl sběr?“ (Fakt jsem byla v šoku, že se nebavíme o jednom a stejném postoji.)
„No, to teda nevím.“
„Tak já se zeptám nějakých dětí tady ve vesnici, třeba by sem nějaké naklusaly a odvezly to do školy.“
„Jé to by bylo fajn.“
„No, neslibuju vám nic, prostě se jen zeptám, vždyť je to škoda.“
„Já vím, tak jo, to bych byl rád.“
Ještě ten večer, když jsem čekala na odvoz, jsem nějaké ty bedny rozšlapala a dávala do bedny další. Přišla paní vrátná s vrátným.
„Jé, dobrý večer, vy jste místní?“
„Jo.“
„A máte vnoučata? Já jenom jestli by nechtěly do školy sběr a nepřišly by si to sem vytřídit.“
„No to určitě ne.“
„Jak to, jsou tak líný? Nebo proč?“
„Jó, na to se vám dneska každej vykašle.“
„Fakt? Jak to, že nikdo nepřemýšlí ekologicky?! Vždyť oni to chtějí spálit anebo vyhodit do komunálu, a přitom je toho tolik, že by tím naplnili celý náklaďák!“
„No, ale dneska tohle nikdo nechce a kdo ví, možná ani ve sběrně to nechtěj, já nevím…“
„Hm, tak nic, možná něco odvezu já holkám do školy. Uvidím, jak budu mít místo v autě a jak to stihnu.“
Další den jsem měla čas a vyklízela jsem tenhle prostor a při té příležitosti jsem všechny bedny roztřídila, rozlámala a vytvořila tak asi 7 obrovských krabic plných papíru. Zbytek už byl opravdu jen do komunálu, ale i tak toho bylo na naplněnou dodávku. Ještě ten večer se mi povedlo většinu naložit do auta a odvezla jsem to hned do školy zeptat se školnice, která mi hned šla pomáhat vykládat. Přesto, že byl víkend a večer! Po pár dnech jsem šla opět dokončit to mytí podlah. Všude bylo čisto, pouze v té první hale stála jedna moje poslední vysoká bedna plná naskládaných kartonů a vlevo vytříděný komunál- ať si ho chlapíci odnosí sami. Během mytí jsem potkala dva mladé kluky, jak jdou s košťaty směrem první hala. Po chvíli jsem zjistila, že odnosili všechen komunál do kontejneru a vraceli se s prázdnými bednami, rozšlapávali je a plnily tak další nové krabice. Po té mi je všechny přisunuli k té mojí jediné. Ha! A pak že uklízečka na brigádě nemůže změnit svět! Byla to pro mne úsměvná záležitost, protože mne se nikdo na nic neptal, nikdo mi nic neoznamoval a přes to to najednou šli udělat. My se s kolegou akorát nasmáli, protože jsme si představovali, co se asi chlapům honilo hlavou: „Hele, musíme to vytřídit, podívej, tady se to dělá takhle, tak aby náhodou stavbyvedoucí nenadával, tak ten sběr patří sem na tu stranu… a zbytek musíme odnosit.“ Měla jsem z toho FAKT radost!

😀

Co nám z mého pokusu vyplývá? Cítíte-li se obyčejní a bezvýznamní, že nemáte žádný vliv ve vašem okolí cokoliv změnit? Nemusíte být hlavou státu, Steve Jobs ani Madonna, abyste byli světu užiteční 🙂 Můžete začít právě tam, kde jste a s tím, co máte.

A na závěr jedno video, kde můžeme vidět, jak i jednoduše lze měnit svět. Hezky se bavte 🙂

Hezký večer a víkend přeje Laura s Pozitivní frekvencí nejen na Freedlantsku 🙂

Ilustrační obrázek: Jana Kuželová

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Pin It on Pinterest

Share This