SMUTNÁ ŽITAVA A JEŠTĚ SMUTNĚJŠÍ SOCIETÄTS BRAUEREI

DSCF0152
Děkuji Jirkovi Kaňovi, že mne jednou zmínkou v mailu posunul k tomu, abych dokončil k vydání na blogu jeden z restů, který mi tady ležel od loňského podzimu. Tehdy jsme se při jedné cestě z Liberce do Görlitzu, o kterém jsem tady na blogu psal, zastavili i v Žitavě, dnes pivně zcela pustém městě, které si tady na blogu ale článek rozhodně zaslouží. Nejen pro svou pivovarskou dávnou i nedávnou minulost, ale i pro sílu dojmů, které v nás zanechala návštěva ve starém Společenském pivovaře, uzavřeném na počátku 90. let. Respektive spíš toho, co z něj zbylo.
Jestli ještě před deseti lety představoval sice opuštěný, ale jinak poměrně dochovaný areál, v současnosti je již všechno úplně jinak. Když jsem navštívil Žitavu před čtyřmi lety naposledy, fotil jsem si ještě na někdejší pivovarské bráně nádherný kovářský detail – nápis „A. G. Societäts Brauerei“ – i ten už mezi tím někde zmizel. I to dobře charakterizuje osudy nejen pivovaru, ale i celé Žitavy. Smutné Žitavy.
 Brána do Společenského pivovaru. Ve výřezu podoba její koruny z roku 2010.
Slavná a dlouhá historie města, které bylo svého času i součástí Českého království a kterému městská práva udělil roku 1255 Přemysl Otakar II., je ale v jeho ulicích (v nedělním odpoledni zcela liduprázdných) stále vidět. Vysoké věže kostelů či radnice, dodnes v organismu města patrný někdejší hradební okruh či dnes již opět opravené měšťanské domy jeho historického jádra upomínají na minulost nejstarší. O tom, že Žitava kdysi patřila skutečně k bohatým městům, která, na rozdíl např. od nedalekého Liberce, těžila z dálkového obchodu, se návštěvník může dobře přesvědčit u obrovského objektu solnice v ulici Neustadt, dnes využívané jako knihovna.
 Žitavská solnice na ulici Neustadt, dnes sloužící jako knihovna.
Druhé období slávy Žitavy, spojeného s rozvojem místního průmyslu, pak představují průmyslové čtvrti, z nichž jedna leží přímo mezi historickým jádrem města a nádražím. Zaujme určitě zdejší stará plynárna i zde stojící budovy Společenského pivovaru, o kterém bude za chvíli ještě řeč. Samotné Žitavské nádraží s velkou odbavovací budovou a rozsáhlým kolejištěm normálně i úzkorozchodných tratí (mimochodem, jedna z lokálek míří do nedalekého Oybinu, jednoho z nejkrásnějších míst široko daleko) je jen třešničkou na dortu vzpomínek na slavnou minulost.
 Pěkně dochovaný plynojem bývalé plynárny nedaleko nádraží.
Dvacáté století se na Žitavě skutečně nebývale podepsalo. Negativně se projevila již léta záhy po druhé světové válce, kdy byly s odsunem německého obyvatelstva z českého pohraničí i z oblastí tzv. ziemii odzyskanych (širokého pásma východně od linie Odra-Nisa, které připadlo po válce Polsku) zpřetrhány obchodní vazby i společenské souvislosti města, které se náhle ocitlo v odsunutém krčku německého území. Pocit odříznutí později posílila i bezprecedentní exploatace krajinného zázemí zejména severně a východně od města zřízením velkolomů hnědého uhlí.
 Pěkně opravená, ale poněkud nevyužitá budova nádraží. Vepředu úvrať koncové
úzkorozchodné tratě do Oybinu a Jonsdorfu.
Poslední tečkou pak byla léta devadesátá a obnovení jednotného Německa. Řada obyvatel odešla „za lepším“ do jeho západní části a Žitava tak dnes představuje smutné, poloopuštěné město (ve městě dnes žije o polovinu méně lidí než před 80 lety) plné opuštěných a zanedbaných domů duchů. A to bohužel i v historickém jádru, plném proluk a zbořenišť. Zejména čtvrť kolem Rosenstrasse je toho nejlepším dokladem. Stejně smutným dojmem dnes bohužel působí i zmiňované nádraží, jehož v dnešním pohledu naddimenzované kolejiště zarůstá náletovými stromy za občasného projíždění motorových vlaků z Liberce do Varnsdorfu či směrem na Görlitz.
 Některé neopravené uličky historického jádra
dýchají atmosférou podobnou té v Sudetech.
Podobně smutný vývoj prodělalo i Žitavské pivovarnictví. Zdejší Společenský pivovar, kdysi jedna z pevných součástí Žitavského průmyslu, byl po znárodnění přičleněn pod nedaleký provoz pivovaru Landskron v Görlitzu, v jehož rukou zůstal až do roku 1990. Období nabyté samostatnosti, která zřejmě měla obnovením historického názvu podniku vzpomenout jeho lepší roky, netrvalo ani rok a pivovar byl roku 1991 uzavřen a jeho areál od té doby nezadržitelně chátrá. Využívaná je jen část někdejší sladovny.
Více zde.

Autor: Martina Škeříková

Sdílet tento příspěvek na

1 komentář

  1. Díky za článek, i při tom smutném vyznění je dobře poznat, jak surově společné dějiny máme.

    Napsat odpověd

Odeslat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Pin It on Pinterest

Share This