Do Liberce se v rámci něj se svými kouzelnými kolovrátky a dobovými kostýmy sjelo 36 flašinetářů z Česka, Slovenska, Německa, Maďarska, Rakouska, Francie a Švýcarska. A znovu je díky nim na co koukat. Zatímco některé stroje jsou v podstatě nové, jiné jsou staré i hodně přes sto let. Nemalou cenu přitom mají i ty novější, protože zatímco kdysi byl flašinet českým národním nástrojem, který znal prakticky každý, dnes už je spíš raritou.
I letos jsou dějištěm festivalu především liberecké ulice, přičemž pouliční program jako obvykle doprovází akce na dalších místech. První den festivalu vyvrcholil večerním koncertem klasických skladeb v kostele Nalezení sv. Kříže, kde flašinetáři vystoupili vůbec poprvé. Stejně jako odpolední akci před radnicí, i koncert v kostele zahájil náměstek primátorky pro školství, kulturu a sociální oblast Kamil Jan Svoboda, který mj. ocenil jedinečnost kostelního koncertu. „Flašinetářský koncert v kostele je v naší republice skutečně unikátní záležitostí. Pokud víme, tak nikde jinde než v Liberci flašinety kostely nerozeznívají a tohoto primátu si samozřejmě vážíme. Celý festival je pak atraktivní připomínkou někdejší tradice, která se díky podobným akcím znovu vrývá do povědomí široké veřejnosti,“ konstatoval náměstek primátorky.
Ještě nabitější je pak druhý den dvoudenního festivalu. V rámci něj se lidé mohou těšit nejen na flašinety v centru města (od 10 do 14 hodin), ale rovněž na pestrý program v Severočeském muzeu, kde bude k vidění výstava plakátů ze soukromé sbírky flašinetáře Joachima Petschata a k poslechu přednášky právě Joachima Petschata a Antonína Švejdy. Festival pak v 16 hodin zakončí velký koncert.
A co že je to vlastně flašinet, jinak zvaný kolovrátek? Jde o přenosný hudební nástroj, většinou poháněný klikou, který reprodukuje předem „nahranou“ hudbu. Původně pochází z východní Asie, kde se objevil někdy před cca pěti sty lety. Do Evropy se rozšířil v první polovině 18. století. O sto let déle už se reprodukované hudbě z flašinetů běžně těšily vyšší společenské vrstvy na zámcích a v salonech. Později se však hrací skříňky rozšířily natolik, že se dostaly až k chudině. Pouliční umělci s nimi putovali od vesnice k vesnici, a mnoho z nich si hraním vydělávalo na živobytí.
A ač to není obecně známá věc, konání festivalu v Liberci není vůbec náhodné. Výroba flašinetů totiž měla velkou tradici právě na Liberecku. Už v polovině 19. století založil Augustin Riemer v Chrastavě později úspěšnou firmu Riemer Kratzau, která pak sto let vyráběla flašinety, piana a orchestriony, které dodávala téměř do celého světa.
