DSCN3340Než začnu uvažovat o postu ředitelky, jako speciální pedagog bych se chtěla zmínit o pojmu socializace. Z hlediska obecné pedagogiky pod pojmem socializace si představujeme proces, ve kterém se utváří vývoj jedince působením sociálních vlivů a jeho vlastních aktivit, se kterými se učí vyrovnat nebo jim podlehne či je tvořivě zvládá dál. Vývoj osobnosti – jako jeden ze základních procesů socializace – posuzujeme nejenom z pohledu obecné psychologie, ale i z hlediska jiných alternativních metod vyučování hledících si příliš psychofyziologického přirozeného vývoje. Například Montessori metoda vycházela především z pozorování dětí ve volném prostředí během výchovy a vyučování nejenom mentálně retardovaných jedinců, ale i zaostalých dětí ze sociokulturně znevýhodněného prostředí. 

Člověk si osvojuje určité formy chování dle vzorů, modelů na základě vciťování, postojů a jeho vlastností, tedy se tzv. připodobňuje k druhým, napodobuje je a ztotožňuje se s nimi. Tedy – dítě během vývoje napodobuje kohokoliv, kdo na něj přímo působí…

A toto vše by si měl uvědomit každý pedagog, ať už pedagog předmětů či speciální, a poté především i ředitelka speciální, praktické a základní školy.

Co mě vede k této úvaze?

Domnívám se, že v současné době převládá v myšlení kritika, předsudky či strach z druhého.

Nepracuji na žádném lukrativním postu, který by byl blízký svou pracovní náplní politickému dění a také nepracuji jako ředitelka. Pracuji jako speciální pedagog na nejmenované škole, a také ve své neziskové organizaci v Hejnicích.

V úvodu jsem se zmínila o alternativní metodě vyučování Montessori, která vychází z pozorování chování a jednání nejen postižených dětí. Školský zákon nám umožňuje různá opatření a bohužel stále nedokončený, podle kterého bychom mohli děti vzdělávat a vychovávat za pomoci schůdnějších cest (alternativních metod) k cestě nápravy v jejich chování a jednání. Domnívám se, že to není tak příliš jednoduché, protože především je třeba státní podpory (v oblasti rozpočtové politiky), a to takové, která mění způsob řešení problematiky výchovy a vzdělávání dětí na školách. 

Mám k tomu kompetence?

Toť otázka. Rozhodují v této oblasti za Vás jiní? … Pokud bych se měla považovat za ředitelku, která vede tým ke spolupráci, měla bych asi mít tyto vlastnosti: sebevědomá, být stabilní dominantní extrovert, být profesionální. Charakteristickým znakem ředitelek či ředitelů je jejich schopnost směřovat ostatní ke společnému cíli. Jsou zralí, sebejistí a důvěřiví! nebo profesionální! – (vyberte si sami) – k ostatním a v mezilidských vztazích rychle rozpoznají individuální talent a využijí ho v zájmu skupinových cílů, nikoliv na úkor jedince. Preferují také i konzultace při řízení v klidném prostředí i při řešení problémů.

Důležité je také si uvědomit i styly vedení. Styl vedení má několik fází, a jsou to: instrukční, poradenský, podporující, partnerský. Měli bychom znát obecné informace o průběhu chování nového (staronového a dlouholetého) pracovníka z hlediska obecné psychologie v oblasti práce (aplikovaná psychologie). A proč ? Protože například výkon u nového pracovníka vždy po určité době klesá, a pokud ředitelka v tomto okamžiku nepodá pomocnou ruku prostřednictvím kolektivu, dochází i k takové situaci.

Pracovnice ve funkci ředitelky (pochopitelně i ve funkci učitelky) v průběhu výkonového chování dává podněty k činnosti nebo k udržení průběhu činnosti formou návrhů týkajících se celé struktury a je schopna vytyčovat problémy a úkoly s návrhy pro jejich odstranění. Vše si v týmu ověřuje, přeformulovává a vyvozuje závěry. Mělo by vždy dojít k rozhodnutí pro danou změnu či ne. Dále zaznamenává průběh celého procesu (zjišťování názorů, informací, ujasňování a rozvíjení problému) a připravuje úkoly pro další sezení.

Procesní chování je takové, kdy člen pedagogického týmu vytváří vřelou a přátelskou atmosféru. Rozpoznává, identifikuje a vyjasňuje rozdíly v názorech, vnímání a myšlení. Povzbuzuje ostatní k tomu, aby naslouchali a zvažovali alternativy. Udržuje komunikaci a komunikační kanály v činnosti. Podporuje ostatní v tom, aby se zúčastnili debaty a sleduje ty, kteří hovoří nejvíce. Také se snaží pojmenovat a vyjádřit pocity (i své a dbá také o neverbální kontakt – gesta, mimika, řeč těla), nálady, problémy v týmu a výsledky týmem dosažené. Také se nezdráhá projevit uznání za úspěchy dosazené ostatními členy a týmem jako celku.

V úvodu jsem se zmínila o podstatě procesu socializace. Domnívám se, že je to uchopitelné téma, které je velmi podstatné v oblasti pedagogiky a řízení školy, i když si to příliš neuvědomujeme. Nezapomeňme, že veškeré negativní chování je opisem chování těch druhých. Pokud bych opravdu zauvažovala o postu ředitelky, zcela jistě vím, že si tento aspekt musím uvědomovat. Vždy mé chování a jednání bude ovlivňovat funkčnost pedagogického týmu, ať už budu pracovat jako učitelka či ředitelka základní školy. Dejme tedy svým spolupracovníkům vzor!

A v souvislosti s dětmi? Vidím to asi takto: Zamysleme se nad Montessori metodou a jejím působením na daného jedince! Hlavní Montessori myšlenky vycházejí z poznání spontánní tvořivosti dětí a jejich celkového vývoje. Dejme tedy šanci všem, kteří opravdu chtějí…

Pin It on Pinterest

Share This