,,Nemůžeš změnit svět, ale pouze sebe. Když změníš sebe, změní se i svět kolem Tebe.“

Bylo by jednoduché si pořád dokola a donekonečna opakovat: ,, Když moje matka nebo otec byli takoví. A ten můj první manžel – ten byl zase makový. Pořád mě jen peskoval. Za nic mě nepochválil. Připadala jsem si jako jeho služka a on si ani nevšiml, co pro něj vlastně všechno dělám. Já být na jeho místě…“.

A to je ono! Já na jeho místě nejsem a v podstatě ani nikdy být nemůžu. Já jsem já. Nikdo jiný.

A tak se pro mě, postupem času, z těchto výmluvných frází stalo určité vodítko, jakýsi druh návodu. Začala jsem si uvědomovat, že se nemůžu navěky ohánět těmito rádoby argumenty a ospravedlňovat tak jimi každý svůj další čin. Ať už se jevil jako zdárný či nezdárný.

A jelikož jsem v tomto ohledu teprve začátečník, je to pro mě osobně občas docela složité. Když mě nějaká situace, do které se zrovna dostanu, vyvede z míry, snažím se zaujmout roli pozorovatele sebe samé. Prostě jen sleduju, co se odehrává v mém nitru. Jak reaguje moje tělo? Jaké mám z této zkušenosti pocity?…. Věřte mi, někdy je to pořádná fuška.

Ale cítím, že to má pro mě smysl. Už mě totiž unavuje ta honba za něčím – někde, co vlastně ve své podstatě ani není reálné. Nebaví mě honit se za pozlátkem, které mi dává falešnou naději. Už mě nebaví se po zbytek života jen vymlouvat a omlouvat své činy na úkor někoho jiného.

Já jsem já. A to je to oč tu jde.

A tak si, s přicházejícím podzimem, ze srdce přeju odhodit všechny své staré návyky, jenž mě doposavaď pasovaly jen do role oběti. A konečně vzít svůj život do vlastních rukou. Nedržet v nich životy ostatních, nýbrž ten svůj. A být dobrým člověkem – laskavým, milujícím, usměvavým, srdečným, radostným a ochotným rozdávat kolem sebe lásku. Vždyť jediný, kdo je strůjcem mého štěstí, jsem já sama. A zda-li se mi, třeba jen o kousek, podaří být dobrou matkou, dcerou, přítelkyní, kamarádkou, sousedkou či jen kolemjdoucí, věřím, že se svět kolem mě začne měnit, měnit s láskou.

Mojí drazí sousedé, známí, kamarádi, přátelé! Přeju nám všem, ať jsou naše dny protkány radostí, laskavostí, porozumění, pokorou, láskou,… A ať nám v našich srdcích stále hoří plamínek naděje – že skrze sebe, naši lásku k sobě, můžeme změnit svět kolem sebe.

Myslím na VÁS!

Julie Dušková

Pin It on Pinterest

Share This