Silnice kolem Souše bude uzavřena

Na konci minulého roku jsem napsal feuilleton s názvem Soušská pakárna dvacetiletá, s podtitulem z cyklu Zapomenuté hlouposti. Připomněl jsem v něm, že loni uběhlo dvacet let od chvíle, kdy byla na dva roky uzavřena silnice kolem přehrady Souš v Jizerských horách a od té doby trvá stav, kterému nejvíc sedí přívlastek Soušská pakárna. Silnice se na zimu zavírá, protože by tam mohl (!) někdo havarovat, způsobit ekologickou havárii a ohrozit pitnou vodu pro 150 tisíc obyvatel Jablonecka a Liberecka.

Zní to logicky, ale jen na první poslech. Silnice totiž byla proti tomu od roku 1995 do roku 1997 draze opravována. Přibyly na něm nový povrch, svodidla a betonová koryta, po nichž měly oleje a jiná svinstva, za předkladu, že by k nějaké havárii došlo, stéct do záchytných zařízení, tzv.  lapolů. Opatření za třicet milionů korun měla zabránit případným ekohaváriím. Provoz v zimě však nebyl nikdy obnoven. Nic nepomohly nářky starostů dotčených obcí, nic nesvedl mocný hlas senátora Přemysla Sobotky, který obvinil jablonecký okresní úřad, že porušil vládní usnesení. Podle něj měla být silnice otevřená bez časového omezení.

Proč o tom znovu píšu? V letošní zimě, která ani pořádnou zimou nebyla, jsem byl několikrát osloven v Tanvaldu a v Desné Němci a Poláky, kteří se ptali na cestu do Frýdlantu a nemohli pochopit, že musí jet přes Liberec. Mohli si ukroutit hlavu, když jsem se jim snažil vysvětlit, že to je kvůli sněhu, který nenapadl. Aby se jim tak nestalo, rozhodl jsem se do toho vložit jako občan a vyzkoušet sílu zdravého rozumu.

Víc než dvacet let jsem pracoval v různých novinách, nějaký čas namlouval komentáře do Svobodné Evropy (skončil jsem poté, co mi bylo naznačeno, že příspěvky proti tehdy vládnoucí ODS nevysílají), ale fakt si nepamatuju, že by to mělo nějaký účinek. Že by se něco konkrétně změnilo. Rozhodl jsem se něco zmoci coby občanský aktivista, když už to politikům nevadí.