Nějaká kila navíc, trochu rebel, trochu kontroverzní, trochu vyklidněný… Říká o sobě exstarosta Jindřichovic Petr Pávek

Pane Pávku, léta o Vás nebylo slyšet, co se stalo?

Vstoupil jsem do veřejného života v roce 1997, od 1998 až do 2010 jsem působil v Jindřichovicích pod Smrkem ve funkci starosty. V letech 2006 až 2007 jsem pracoval jako náměstek ministra v Praze. Ve stejném roce se mi narodil syn a já se rozhodl stáhnout se do soukromí a věnovat se rodině a farmaření.

Vždy jste měl punc rebela a kontroverzního politika. Jaký jste teď?

Nálepku rebela jsem získal poté, co jsme v Jindřichovicích vydali v roce 2003 tzv. protibyrokratickou vyhlášku, která zakazovala státním úředníkům ve službě vstup na území obce bez předchozích souhlasu starosty. Reportáže o tom obletěly doslova celou planetu, nikde lidi nemají rádi šikanu na úřadech. Možná k přezdívce rebela přispěla i skutečnost, že jsem jezdil na motorce a málokdy chodil v obleku. V televizi běžel seriál “Odpadlík”, kde hlavní hrdina také jezdil na motorce.
Kontroveze asi znamená, že jsem se nenechával unášet proudem, že jsem vždy hledal a někdy i nacházel podněty, jak život lidí v obci a v regionu vylepšit. Něco se povedlo, něco ne, ale odcházel jsem s pocitem dobře odvedené práce.

Teď jsem starší, klidnější a snad trochu moudřejší. Ale motorka zůstala a s proudem také pokaždé nejdu. Takže nějaká kila navíc, trochu rebel, trochu kontroverzní, trochu vyklidněný …

Proč kandidujete zrovna do parlamentu? A proč právě v těchto volbách?

Protože chci a protože můžu. Jsem smutný, když vidím, kolik nenávisti, závisti, pomluv a zloby se podařilo rozšířit v naší společnosti. To není zdravé prostředí pro rozvoj, ani ekonomický, natož kulturní, společenský a mravní. To není svět, který chci přenechat svým dětem. Jsem obklopen řadou lidí, kteří si ještě udrželi vzájemnost, pracovitost, smysl pro humor. Ale těch, kteří všechno vzdali, kteří ničemu a nikomu nevěří, těch, kteří nevytváří žádné hodnoty a jenom parazitují na systému, těch bohužel přibývá.
Vidím, jak se objevili štváči, kteří šíří strach a pak ho léčí ještě větším strachem. Vidím, jak se vyrojili miliardáři z dob privatizace, kteří zjistili, že už mohou vylézt na veřejnost, že stačí založit si politickou stranu, nakoupit média a vstoupit do politiky, a že stačí si upravit podmínky tak, aby v rozkrádání národních zdrojů mohli pokračovat.

Působíte jako ředitel Domova důchodců v Jindřichovicích pod Smrkem. Když byste se dostal do parlamentu, skončíte ve funkci?

Budu muset, určitě po dobu mandátu. Ale rád bych si ponechal přehled o tom, jak se domovu, klientům i zaměstancům bude dařit a v případě potřeby mohl pomoct.
Jsem za zkušenost v domově důchodců moc vděčný. Stárnutí, nemohoucnost, zdravotní problémy a smrt jsou témata, která lidé ze svého života vytěsňují. Podle mého názoru neprávem. Vidím v tom přirozené završení života, jeho poslední vydechnutí, který začal příchedem na svět a prvním nádechem. Možná všichni neskončíme v domově důchodců, ale všichni zemřeme. A jsem vnitřně přesvědčený, že je lepší trávit život v lásce, porozumnění, vzájemnosti a prací než v nenávisti, strachu, sobectví a neužitečnosti.
Právě v zaměstnání potkávám množství žen, které denně odvádí úžasnou práci při péči o naše klienty. Ve dne v noci, bez ohledu na osobní problémy a strasti. Den za dnem. I kvůli nim chci měnit věci zhora. Chci sociální služby zbavit byrokratické zátěže a spousty parazitů, kteří jsou na ni přisáti.

Proč bychom Vás měli volit? Kandidujete za Starosty a nezávislé, očekáváte úspěch?

Byl jsem starostou 12 let a nikdy jsem jím ve svém nitru nepřestal být, to se dostane do krve. Nezávisle na osobních pocitech, výhradách a ideologiích mám starostky a starosty v úctě. Jsou to lidé, kteří minimálně jednou přesvědčili své spoluobčany a vyhráli volby. Jsou to lidé, kteří pracují v obcích a ve městech bez ohledu na pracovní dobu. Jsou to lidé, za kterými lidé často chodí večer i k nim domů s různými problémy a žádostmi. Jsou to lidé, kteří jsou denně vystaveni kritice svého okolí, mnohdy nevybíravé. Potkáte je na ulici, v hospodě, v obchodě. Řeší cesty, dopravu, školky a školy, osvětlení, hasiče, sportovce a spolky, sníh, záplavy, nezamněstnost a tisíc dalších témat. Nejezdí v limuzínách, nemají tiskové mluvčí. Jsou skuteční, nikoliv virtuální. Oni znají potřeby a trápení obyvatel. Oni jsou nárazníkem mezi blbostma, které se valí z Prahy směrem dolů a lidma v obci.
Je na čase, aby do parlamentu zasedli lidé se zkušenostmi z provozu. Takže ano, věřím v úspěch STANu. Navíc nám paní Štěstěna přiřkla v losování šťastné číslo 7.
Co se mně týče, nikdy jsem nezradil mandát, který jsem dostal od lidí. Bez ohledu na osobní újmu jsem vždy dělal pro obec, kraj, zemi a nyní domov důchodců to nejlepší, čeho jsem byl schopen. Tak třeba proto …

Děkujeme Vám pane Pávku

Valdštejnský chrám piva / měsíčník Profit o frýdlantském pivovaru

„Je to ohromně krásný pocit, když vidíte, jak se ze šedivé poloruiny klube zpět chrám piva,“ říká majitel Zámeckého pivovaru ve Frýdlantu Marek Vávra

To je to, co mne nabíjí, co mi dává energii do další práce. Jak je patrné přímo na místě, energie tu bylo, je a ještě bude zapotřebí mnoho. Zámecký pivovar totiž Marek Vávra koupil ve skličujícím stavu. Přitom jde o pivovar v minulosti velmi slavný. Za první republiky byl považovaný za jeden z nejlepších v Čechách. „Poprvé je zmiňovaný – už jako existující – v roce 1381,“ vysvětluje Marek Vávra, „nejslavnější časy pak zažil za Albrechta z Valdštejna, který v letech 1627 až 1629 areál mohutně rozšířil a barokně přestavěl.“ Tehdy se jednalo o jeden z vůbec největších pivovarů českého království; zdejší moky se vozily až do Prahy. Po staletí pak nebylo možné si domácí pivní scénu představit bez frýdlantských piv. Konec slavné minulosti přišel v roce 1949. Tehdy tu uvařili poslední várku piva a pak celý pivovar zrušili. Nějaký čas poté se zde skladovalo ovoce a zelenina, zrály tu i sýry. Pěkných pár let ale byla většina areálu opuštěná, ponechaná napospas počasí. Dobré časy se vrátily až nyní, vaření piva se opět rychle rozvíjí. Lahodné moky se značkou Albrecht (na památku Valdštejna) už znají a vyhledávají spousty pivních znalců.

Zájem nestačíme uspokojovat

„Rozhodnutí, že se pokusím Zámecký pivovar ve Frýdlantu zachránit, padlo ke konci roku 2009,“ říká jeho nynější majitel, „to už objektu zčásti chyběla střecha a podle odhadů zbývaly jen měsíce do chvíle, kdy by se propadly krovy. Pak by pivovar čekala jen demolice. Za této situace jsem areál procházel s pracovníkem Národního památkového ústavu a během prohlídky jsem si řekl, že tohle historicky cenné místo si  zaslouží zachovat. Tušil jsem samozřejmě, že to nebude jednoduché. V té době vypadaly moje plány jako čirá utopie a nikdo nevěřil, že je záchrana pivovaru ekonomicky vůbec možná.“ Dobrá věc se ale podařila, i když za cenu nezměrného úsilí Marka Vávry a jeho kolegů. Největším problémem bylo sehnat finance na opravu. Kdyby šlo o pivovar někde u Prahy, asi by se peníze sháněly snadněji – do obnovy rozpadlého barokního areálu v ekonomicky slabém kraji se ale žádné bance vložit prostředky nechtělo. Nakonec se je však povedlo získat a spustit skutečně velkorysou obnovu. Návštěvníky dnes vítá unikátní recepce z tepaného železa ve tvaru pivovarské varny, je tu i příjemná restaurace. A hlavně skvělá frýdlantská piva, která už za krátkou dobu obnovené existence pivovaru získala mnoho různých ocenění. Nejvíce si tu považují titulů Pivo ČR a Zlatá pivní pečeť, které Albrecht získal v letech 2016 i 2017. Například Secret Enigma (22 stupňů), Irish Stout (17) či Imperial Stout (24) nabízejí požitek pro skutečné pivní labužníky. Tato piva nepotřebují žádnou reklamu – Zámecký pivovar jich naopak nestíhá vařit tolik, kolik by se prodalo. Tady nenabízejí hospodským různé „úplatky“ v podobě vybavení lokálu, jak je běžné u jiných pivovarů. Frýdlantští naopak musejí zájemce o čepování svých piv s politováním odmítat a vysvětlovat jim, že se mají ozvat později. „Z úspěchů našich piv a z jejich obliby máme velkou radost,“ říká Vávra, „potvrzuje se nám tak to, co říkáme od začátku – že totiž jediným receptem na úspěch je vařit pivo poctivě a s láskou. Lidé, kteří před pivem průmyslovým dávají přednost pivům s autentickou chutí a vůní, to poznají a ocení.“

Probuzení sladkou vůní

Úspěch frýdlantských piv se samozřejmě pozná i na výstavu pivovaru. „V roce 2014 pět set hektolitrů, o rok později dva tisíce hektolitrů, v roce 2016 téměř čtyři tisíce hektolitrů a letos už plánujeme zhruba osm tisíc hektolitrů,“ vypočítává Marek Vávra. Kvůli zvýšení kapacity bylo vloni do Zámeckého pivovaru investováno 66 milionů korun, takže má dnes jedno z nejmodernějších vybavení v zemi. „Díky němu jsme schopni vařit tolik piva, kolik činil v minulosti rekordní výstav – tedy mezi třiceti až čtyřiceti tisíci hektolitry,“ dozvídáme se dobrou zprávu pro všechny přátele mimořádných piv, „na tuto úroveň se chceme dostat nejpozději do roku 2020.“ Barokní pivovar však také čekají velkorysé stavební úpravy. V první fázi se plánuje zbudování velké kuchyně a zvětšení restaurace – její kapacita už teď nestačí zájmu návštěvníků. Zároveň se připravuje výstavba pivních lázní a hotelu se stovkou lůžek. „Inspirovali jsme se v dalešickém pivovaru – lidé tam večer popíjejí, pohodlně přespí a ráno se probudí rachocením sudů, otevřou okno a cítí sladkou vůni vařeného piva a je jim dobře,“ říká Marek Vávra. Místo pro nový hotel – který vzniká za asistence památkářů, aby byl zachovaný celkový barokní ráz pivovaru – bude dost unikátní. Kromě šalandy, kde bydlívali pivovarští dělníci, totiž apartmány a pokoje vyrostou i v bývalé ledárně. To je prostor nad historickými pivovarskými sklepy, kde v zimě dělníci lili vodu do forem a zmrzlé bloky ledu shazovali do lednic, aby bylo v létě čím pivo chladit. „Všimněte si krásně zachovalé netypické dřevěné konstrukce střechy,“ upozorňují nás v prostorách ledárny, „tu samozřejmě zakonzervujeme. Pokud to jde, snažíme se vracet pivovar do jeho původní podoby.“ Což je znát třeba i ve velkém sále pivovaru, jemuž dominuje původní historický krov. Tady se mimochodem také pořádají kurzy pro sládky – v Albrechtu nechtějí konkurenci potlačovat, ale pomáhat jí v růstu. Minipivovarů je totiž sice u nás kolem tří set padesáti, ale vaří jen 1,5 procenta celkového výstavu v zemi, takže si navzájem příliš nekonkurují a mají velký prostor pro rozvoj.

Vrátíme pivovaru krásu a slávu

„Nejhorší začátky už snad máme za sebou,“ klepe na dřevo s úsměvem majitel Zámeckého pivovaru, „teď už se můžeme těšit nejen z toho, že naše pivo dává tisícům lidí radost, ale i z faktu, že zachraňujeme unikátní industriální areál starý skoro čtyři sta let. Tvář naší krajiny totiž modeloval i rozvoj průmyslu a řemesel – staré poplužní dvory, bývalé továrny a podobné historické objekty však bohužel nyní nenávratně mizí. Věříme, že se nám podaří vrátit Zámeckému pivovaru jeho bývalou krásu a slávu a že stejně jako v minulosti bude jednou z ,výstavních skříní‘ českého průmyslu.“

Ivo Bartík

Zdroj: Měsíčník Profit a Zámecký pivovar Frýdlant

Další informace najdete zde: http://www.pivovar-frydlant.eu/

 

Slavnost požehnání Wenzerichova pomníku

Spolek Patron zve na slavnost požehnání obnoveného Wenzerichova pomníku v údolí Smědé mezi Bílým Potokem a Sedmitrámovým mostem.

Slavnost se koná v sobotu 21. října 2017 od 14 hodin. Památce požehná P. Pavel Andrš z Hejnic. Na programu je dále setkání se členy Spolku Patron a fotografická výstavka o průběhu letošní obnovy.

Polohu pomníku ukazuje tato mapa

Zdroj: Spolek Patron

Jak malují šimpanzi? Dozvíte se ve středu na unikátní výstavě ve Frýdlantu

Nevšední a ojedinělou výstavu maleb šimpanzů z liberecké zoologické zahrady hostí od středy 18. října 2017 Frýdlant. Návštěvníci při její návštěvě uvidí tvorbu šestice šimpanzů, kteří žijí a žili v liberecké zoo. Celkem bude ve výstavní síni frýdlantské radnice k vidění na třicet maleb, výstavu oficiálně zahájí ve středu v 16.00 hodin vernisáž s odborným komentářem. Výstava bude přístupná denně od 10.00 do 16.00 hodin až do 22. listopadu 2017. 

„Zoologická zahrada se o zvířata stará všestranně. Kromě toho, že je řádné krmí a zajišťuje jim tu nejlepší péči, také vymýšlí, jak zvířata zabavit. V případě převážně mladých šimpanzů je známo, že je celkem baví tvořit štětcem. Ošetřovatelka jim proto tuto zábavu čas od času dopřává. Díky tomu máme sérii maleb vytvořených šesti šimpanzi, kteří u nás dříve pobývali nebo stále pobývají,“ říká kurátorka výstavy a zároveň administrátorka projektů Zoo Liberec Dana Sobotková.

Malby se podle ní dají porovnat s prací malých dětí a při bližším zkoumání lze najít i charakteristické znaky jednotlivých šimpanzích umělců. „Výstava je tvořena zhruba třiceti díly, která převážně vznikala už před lety. Je to ale vůbec poprvé, co budou veřejně vystavena. A dost možná, že to také bude naposledy. Koho tedy šimpanzí umění zajímá, neměl by si výstavu nechat ujít,“ nabádá Dana Sobotková.

Šimpanzi díla tvořili pomocí štětce a houbičky, malovali netoxickými barvami. „Někteří totiž barvy rádi ochutnávají,“ usmívá se kurátorka výstavy.

Výstava vznikla ve spolupráci se Základní školou, základní uměleckou školou a Mateřskou školou Frýdlant. Autorkou myšlenky na vystavení děl totiž byla kantorka frýdlantské základní umělecké školy Iva Vykypělová.

Zdroj: Město Frýdlant

FOTO: Silnice z Raspenavy se otevřela. Kvůli rozšíření padla historická alej

Osm měsíců se museli řidiči obejít bez silnice třetí třídy z Raspenavy do Krásného Lesa. Byla už totiž ve stavu, kdy nutně potřebovala rekonstrukci. Silnice je nyní rozšířená a v pohodě se vejdou i dva protijedoucí kamiony. Rozšíření silnice musela ustoupit historická kočárová alej, z ní zbylo v jednom místě osm stromů. 

Více se dočtete zde.

Zdroj: Liberecká drbna

Pin It on Pinterest