Ještě nedávno byl cenný přírodní biotop rašeliniště na Nové Louce v Jizerských horách ohrožen a hrozilo, že časem zanikne. Ničily ho necitlivě vyhloubené meliorační příkopy, které ho odvodňovaly, a docházelo tu k jeho zarůstání nepůvodními dřevinami. S tímto stavem se nesmířili ochranáři přírody a pustili se do jeho záchrany. Jizersko-ještědský horský spolek připravil projekt a získal i prostředky z fondů EU ve výši 1,7 mil. korun a Nadace Ivana Dejmala pro ochranu přírody zase přidala zbývající nezbytné spolufinancování ve výši 319 tisíc korun. Dnes je již projekt hotový a 380 přehrážek zadržuje vodu na ploše 5,7 ha. Původní rašeliniště začalo plnit opětovně svou funkci a tato přírodě blízká opatření zajistí i jeho dlouhodobou budoucí existenci. Podařilo se zastavit proces zarůstání rašeliniště nepůvodní vegetací, posílit populace chráněných rostlin a zajistit větší retenci vody v krajině.
„Po dobrých zkušenostech s vybudováním více jak tři sta třiceti dřevěných přehrážek v ochranném pásmu národní přírodní rezervace Rašeliniště Jizery jsme se před několika lety rozhodli pomoci i této lokalitě. Vybudované přehrážky omezují zrychlený odtok vody z melioračních příkopů a napomáhají ke zvýšení hladiny podzemní vody co nejvýše k povrchu,“ vysvětluje pracovník Jizersko-ještědského horského spolku Leoš Vašina.
Stavební práce byly zahájeny v září 2016 a poslední přehrážka byla dokončena letos v září. Zbudovaná kaskáda se rozkládá v 2,7 km melioračních příkopů a napomáhá i obnově přirozeného bezlesí, vytváří vhodné podmínky pro vzácné druhy, které se v tomto místě vyskytují, a zároveň zabraňuje růstu rostlin pro biotop rašeliniště nepůvodních.
„Zadržování vody v krajině drobnými a přírodě blízkými opatřeními je jednou z našich aktuálních priorit. V minulosti se totiž s vodou v krajině nepracovalo příliš citlivě. Zkušenosti i myšlení lidí se však již posouvá, za což jsem rád. I díky tomu se daří realizovat stále více projektů, které mají za cíl zpomalit odtékání vody z krajiny a její akumulaci v malých vodních nádržích, tůních, slepých ramenech řek a podobně. Opouští se i od narovnávání koryt potoků či řek a ponechává se více prostoru jejich přirozenému toku,“ říká ředitel Nadace Ivana Dejmala pro ochranu přírody Ondřej Petrovský a dodává „v současné době se pouštíme do dalšího projektu v Bedřichově a věřím, že i on bude mít úspěch. Zároveň hledáme podobně smýšlející spolky a projekty, které bychom mohli iniciovat či podpořit i mimo území Jizerských hor.“
K odvodnění rašeliniště a následnému snížení hladiny spodní vody došlo v 19. století. To vedlo k postupnému rozkladu rašelinné hmoty za přístupu kyslíku. V důsledku tohoto rozkladu a většího kolísání hladiny podzemní vody docházelo k uvolňování živin a jejich vyplavování ze spodních vrstev rašeliny. Území pak začalo zarůstat smrkem a dalšími dřevinami, které proces vysychání urychlovaly. To vše je nyní již minulostí a rašeliniště rozkládající se na Nové Louce na obou březích Blatného potoka se zdá být zachráněno.
