Nějaká kila navíc, trochu rebel, trochu kontroverzní, trochu vyklidněný… Říká o sobě exstarosta Jindřichovic Petr Pávek

Pane Pávku, léta o Vás nebylo slyšet, co se stalo?

Vstoupil jsem do veřejného života v roce 1997, od 1998 až do 2010 jsem působil v Jindřichovicích pod Smrkem ve funkci starosty. V letech 2006 až 2007 jsem pracoval jako náměstek ministra v Praze. Ve stejném roce se mi narodil syn a já se rozhodl stáhnout se do soukromí a věnovat se rodině a farmaření.

Vždy jste měl punc rebela a kontroverzního politika. Jaký jste teď?

Nálepku rebela jsem získal poté, co jsme v Jindřichovicích vydali v roce 2003 tzv. protibyrokratickou vyhlášku, která zakazovala státním úředníkům ve službě vstup na území obce bez předchozích souhlasu starosty. Reportáže o tom obletěly doslova celou planetu, nikde lidi nemají rádi šikanu na úřadech. Možná k přezdívce rebela přispěla i skutečnost, že jsem jezdil na motorce a málokdy chodil v obleku. V televizi běžel seriál “Odpadlík”, kde hlavní hrdina také jezdil na motorce.
Kontroveze asi znamená, že jsem se nenechával unášet proudem, že jsem vždy hledal a někdy i nacházel podněty, jak život lidí v obci a v regionu vylepšit. Něco se povedlo, něco ne, ale odcházel jsem s pocitem dobře odvedené práce.

Teď jsem starší, klidnější a snad trochu moudřejší. Ale motorka zůstala a s proudem také pokaždé nejdu. Takže nějaká kila navíc, trochu rebel, trochu kontroverzní, trochu vyklidněný …

Proč kandidujete zrovna do parlamentu? A proč právě v těchto volbách?

Protože chci a protože můžu. Jsem smutný, když vidím, kolik nenávisti, závisti, pomluv a zloby se podařilo rozšířit v naší společnosti. To není zdravé prostředí pro rozvoj, ani ekonomický, natož kulturní, společenský a mravní. To není svět, který chci přenechat svým dětem. Jsem obklopen řadou lidí, kteří si ještě udrželi vzájemnost, pracovitost, smysl pro humor. Ale těch, kteří všechno vzdali, kteří ničemu a nikomu nevěří, těch, kteří nevytváří žádné hodnoty a jenom parazitují na systému, těch bohužel přibývá.
Vidím, jak se objevili štváči, kteří šíří strach a pak ho léčí ještě větším strachem. Vidím, jak se vyrojili miliardáři z dob privatizace, kteří zjistili, že už mohou vylézt na veřejnost, že stačí založit si politickou stranu, nakoupit média a vstoupit do politiky, a že stačí si upravit podmínky tak, aby v rozkrádání národních zdrojů mohli pokračovat.

Působíte jako ředitel Domova důchodců v Jindřichovicích pod Smrkem. Když byste se dostal do parlamentu, skončíte ve funkci?

Budu muset, určitě po dobu mandátu. Ale rád bych si ponechal přehled o tom, jak se domovu, klientům i zaměstancům bude dařit a v případě potřeby mohl pomoct.
Jsem za zkušenost v domově důchodců moc vděčný. Stárnutí, nemohoucnost, zdravotní problémy a smrt jsou témata, která lidé ze svého života vytěsňují. Podle mého názoru neprávem. Vidím v tom přirozené završení života, jeho poslední vydechnutí, který začal příchedem na svět a prvním nádechem. Možná všichni neskončíme v domově důchodců, ale všichni zemřeme. A jsem vnitřně přesvědčený, že je lepší trávit život v lásce, porozumnění, vzájemnosti a prací než v nenávisti, strachu, sobectví a neužitečnosti.
Právě v zaměstnání potkávám množství žen, které denně odvádí úžasnou práci při péči o naše klienty. Ve dne v noci, bez ohledu na osobní problémy a strasti. Den za dnem. I kvůli nim chci měnit věci zhora. Chci sociální služby zbavit byrokratické zátěže a spousty parazitů, kteří jsou na ni přisáti.

Proč bychom Vás měli volit? Kandidujete za Starosty a nezávislé, očekáváte úspěch?

Byl jsem starostou 12 let a nikdy jsem jím ve svém nitru nepřestal být, to se dostane do krve. Nezávisle na osobních pocitech, výhradách a ideologiích mám starostky a starosty v úctě. Jsou to lidé, kteří minimálně jednou přesvědčili své spoluobčany a vyhráli volby. Jsou to lidé, kteří pracují v obcích a ve městech bez ohledu na pracovní dobu. Jsou to lidé, za kterými lidé často chodí večer i k nim domů s různými problémy a žádostmi. Jsou to lidé, kteří jsou denně vystaveni kritice svého okolí, mnohdy nevybíravé. Potkáte je na ulici, v hospodě, v obchodě. Řeší cesty, dopravu, školky a školy, osvětlení, hasiče, sportovce a spolky, sníh, záplavy, nezamněstnost a tisíc dalších témat. Nejezdí v limuzínách, nemají tiskové mluvčí. Jsou skuteční, nikoliv virtuální. Oni znají potřeby a trápení obyvatel. Oni jsou nárazníkem mezi blbostma, které se valí z Prahy směrem dolů a lidma v obci.
Je na čase, aby do parlamentu zasedli lidé se zkušenostmi z provozu. Takže ano, věřím v úspěch STANu. Navíc nám paní Štěstěna přiřkla v losování šťastné číslo 7.
Co se mně týče, nikdy jsem nezradil mandát, který jsem dostal od lidí. Bez ohledu na osobní újmu jsem vždy dělal pro obec, kraj, zemi a nyní domov důchodců to nejlepší, čeho jsem byl schopen. Tak třeba proto …

Děkujeme Vám pane Pávku

Novela zákona o zdravotních sestrách moc nevyřeší

Liberec /ROZHOVOR/ – O nás bez nás, tak by se daly lapidárně shrnout reakce většiny zúčastněných na novelu zákona o vzdělávání sester.

2522315-liberec-nemocnice-ockovani-lekari_galerie-980

Zdravotní sestra. Ilustrační snímekAutor: Deník

Zatímco dříve se o pacienty mohla na odděleních starat sestra, která maturovala na střední zdravotnické škole, nyní se taková absolventka stává „pouze“ zdravotnickým asistentem. Takový může pracovat jen pod dohledem všeobecné sestry, absolventky střední školy a bakalářského oboru na vysoké škole nebo tříletého studia na vyšší odborné škole. Podle novely, která by měla platit od 1. září 2017 (pokud ji schválí poslanci, senát
a podepíše prezident) bude k vyšší odbornosti stačit čtyřleté studium na zdravotní škole a rok vyšší odborné školy. Od toho je odvozen i pracovní název novely 4 + 1.

Podle oslovených odborníků jde ale jen o kosmetickou úpravu, která tristní nedostatek sester v českých nemocnicích, zejména v náročnějších oborech, nevyřeší.
„Všeobecná sestra bude mít dokončené studium ne po sedmi letech, ale po pěti letech, ušetří tím tedy dva roky, ale nemyslím si, že jich tím pádem bude více,“ vysvětlila ředitelka ošetřovatelské péče Krajské nemocnice v Liberci a zkušená sálová sestra Marie Fryaufová. Sestry totiž podle ní od této profese neodrazuje ani tak délka studia, jako platy neúměrné náročnosti a zodpovědnosti, stres a vysoké pracovní nasazení.

„Pro všeobecnou sestru stačí, když si udělá střední školu plus jeden rok, ale pokud by chtěla být specialistka, musí mít po roce praxe další dvou až tříleté specializované vzdělání ukončené atestací,“ snaží se vysvětlit systém, v němž pracují zdravotnické asistentky (absolventky zdravotní školy s maturitou), všeobecné sestry (Bc. nebo Dis.) a sestry specialistky ( sálové sestry, sestry na intenzivních odděleních, dětské sestry či porodní asistentky.

Pokračování naleznete ZDE

Liberecký deník

Život na kolečkách. Film o neobyčejném Jakubovi se blíží do finále. Podpořte jej také!

Při jedné cestě vlakem mě mile překvapila jedna rodinka. Hodně dětí, hodně křiku hodně otázek. Jedna směřovala i k bezpečnostnímu pásu. Otec pohotově zareagoval se slovy: „To je pro lidi, kteří jsou na vozíku.“  A jsou tu pro ně další věci. Bezbariérové wc, vstupy, nástupy, dopravní prostředky, přechody, auta, školy, vany, a další. To víme. Ale co dál víme o životě lidí, kteří žijí na kolečkách? Mnozí prakticky nic. Jsou smutní? Jsou přítěží? Baví se? Ano baví. Ano, jsou břímě. Jsou tu, a my s nimi. A je pouze na nás, jak se k nim postavíme. Jestli před ně, a nebo za vozík a půjdeme společnou cestou. O tom, že i vozíčkáři se umí bavit a žít, vypovídá dokumentární film Život na kolečkách. Jeho tvůrci jsou obyčejní lidé z našeho regionu, kteří se rozhodli dát šanci neobyčejnému Jakubovi a on dalším.

Život na kolečkách

Někdo žije na hromádce, na vesnici a ve městě, a někdo na vozíku. Třeba Jakub. Film pojednává o jeho životě, o strastech a radostech o snech a přáních a cestě k nim.

Jakub se narodil před šestadvaceti lety v Mostě s těžkým postižením kloubů. Začal v kojeneckém ústavu, podstoupil kvůli špatnému zdravotnímu stavu hned několik operací. Z Mostu se přesunul do ústavu v Kostelci nad Černými lesy, kde byl až do svých pěti let. Už tady si vybudoval první vážnější sociální vazby. Tamní vychovatelka ze školky si Jakuba oblíbila natolik, že si ho dokonce brávala i k sobě domů.
V pěti letech čekala chlapce změna zásadní – odchod do Jedličkova ústavu v Liberci, kde prožil prakticky celé dětství i ranou dospělost. Jakub nemůže kvůli svému postižení hýbat nohama ani rukama, pohybuje se na vozíku a sám se nedokáže třeba ani vysprchovat. Přesto se ve svých jednadvaceti letech rozhodl, že začne bydlet sám, jen s pomocí přítelkyně, kamarádů a s využitím občasných služeb pečovatelů. Dopředu musí vědět, jestli ten den někam půjde s přáteli, v kolik hodin bude snídat nebo půjde spát. Na svůj život si ale nestěžuje, bere ho takový, jaký je.

kubaJakub miluje fotbal a hokej, věnuje se sportu zvanému bocca a rád tráví čas s kamarády, kteří se mu snaží život co nejvíc usnadnit. Na rodiče se spolehnout nemůže. S otcem není v kontaktu vůbec, s matkou se poprvé setkal teprve nedávno. Vystudoval obchodní akademii a v budoucnu by se rád věnoval takové profesi, při které bude moci využívat počítač. Jakub má i další přání, některá už si splnil, další si bude plnit v průběhu příštích let.

Snímek divákovi ukáže nejen to, jak vypadá Jakubův všední den, nebudou chybět ani emotivní chvilky, při kterých se budou řešit mezilidské vztahy. S kamerou za zády Jakub navštíví svoji matku, mluvit se bude o jeho vztahu k přítelkyni a přátelům. Ve filmu se budou plnit také některá Jakubova přání – diváci uvidí, jak se pětadvacetiletý muž poprvé v životě proletěl letadlem nebo jak ho kamarádi vynesli na libereckou dominantu, horu Ještěd. Jakub také prozradí své plány do budoucna…

A jaké je vaše role? I vy můžete pomoci. Stát se tvůrcem filmu. Donátorem. Přispějte na webu Hithit a dejte šanci Kubovi ukázat jeho svět všem.

Primář nemocnice ve Frýdlantu: Nemocnice nechřadne. Mění se.

Budoucnost nemocnice stále není jasně vytyčena. Bude se prodávat či nebude? Bude fungovat, nebo ne. Pokud ano, jak? Otázek je mnoho. Některé jsme položili Prim.MUDr.Lukášovi Kohoutkovi.

_X6B0413

 

  • Rozepře mezi LK, Frýdlantem a společností EUC, nabírají na obrátkách…

Nejde o rozepře. Nenalézáme ale shodný pohled na realitu a vývoj ve zdravotnictví a pochopení role malých nemocnici v něm. Postupně se měníme z tradiční akutní nemocnice na nemocnici s převážně plánovanou péčí. Spíše by se na to hodil název klinika.

  • Jak se k tomu staví lékaři?

Většina lékařů si uvědomuje současné trendy v medicíně a podporuje změny, které vedou nemocnici ke specializaci na konkrétní výkony. Práce lékaře a nelékařského personálu v takovém zařízení s sebou nese i potřebu pochopení myšlenky tohoto nového směru, a jakmile i zdejší obyvatelstvo připustí nutnost této změny, bude z ní maximálně profitovat.

  • Jaké konkrétní výkony máte na mysli?

Ve spektru nabízených výkonů našeho pracoviště se zase tolik nezměnilo, ale jedná se především o přehodnocení pohledu na konkrétního pacienta, který léčbu v naší nemocnici podstoupí. Jednoduše řečeno, především u pacientů s mnoha přidruženými nemocemi, obzvláště interního rázu, je nejen operace, ale i pooperační období velmi náročné a vyžaduje přítomnost návazných oborů, které tato nemocnice nemá a nikdy neměla. Jedná se ale o velmi malé množství ze všech zde ošetřených pacientů, které nemůžeme z těchto zmíněných důvodů, v naší nemocnici léčit. Konkrétní výkony zde rutinně a s vysokou odborností prováděné jsou především operace kýl, křečových žil, hemoroidů, slepého střeva, žlučníku, štítné žlázy, tlustého střeva, karpálního tunelu a dalších.

  • Proč podporujete současný vývoj nemocnice?

Jak jsem řekl, malá nemocnice si v současné době musí najít své místo v systému lůžkové péče. Líbí se mi, že se zaměřujeme na konkrétní operační zákroky. Můžeme k pacientům přistupovat mnohem osobněji. Máme na pacienta čas, věnujeme se mu. Zároveň se snažíme poskytovat i příjemné prostředí tak, aby se cítil v nemocnici co nejlépe. Určení správné role naší malé nemocnice, je jediné možné řešení stávající situace ve zdravotnickém sektoru v České republice. Jak dobře víte, personální situace je velkým problémem nejen menších, ale také velkých nemocnic v celé republice.

  • Co se týče onoho prostředí, jaké změny zde nastaly?

Zlepšili jsme a zlepšujeme komfort pro pacienty. Nadstandardní pokoje již mají skutečnou hotelovou úroveň. Obecně se snažíme o světlé optimistické barvy při malování pokojů a chodeb. A uvědomujeme si, že pacient si domů odnáší nejvíce dojmy z chování sestřiček a lékařů. V tom se snažíme odlišit od velkých anonymních nemocnic.

  • Co by se podle vás dělo, kdyby nemocnice přešla pod LK?

Nerad bych spekuloval. Jsem přesvědčen, že k této situaci nedojde a po volbách se situace uklidní.

  • Proč po volbách?

Je obvyklým jevem asi i všude v demokratickém světě, že před volbami se kandidující strany snaží přesvědčit voliče sliby a kroky, které byť nemusí být zcela efektivní, splňují to, co si voliči žádají. Jestliže politici příliš podlehnou volání a přání svých voličů, může jít o populismus a ten je velmi nebezpečný. Po volbách většinou takové kroky politiků slábnou. Bude jistě i více času a prostoru se bavit racionálně bez populistického nádechu.OLYMPUS DIGITAL CAMERA

  • Kdy si myslíte, že nemocnice začala „chřadnout?“

Nemocnice nechřadne. Mění se. Bývalí vlastníci dobře věděli, že ji nelze dlouhodobě udržet ve stávajícím stavu. Již nebyli schopni investovat do obnovy přístrojů, nevychovali si své následovníky a ani nesháněli za sebe náhradu. Prodej jim v podstatě umožnil se odstřihnout od odpovědnosti za budoucnost celé nemocnice. Tu odpovědnost převzal nový majitel a nemocnici mění, investuje do ní a přivedl řadu nových lékařů. Zároveň si však velmi váží těch zaměstnanců, kteří zůstali a pochopili alarmující potřebu restrukturalizace nemocnice na životaschopné zařízení, které bude nadále poskytovat efektivní a hlavně to zdůrazňuji, bezpečnou, léčbu všem pacientům, které bude v našich silách ošetřit. Vše se tak doposud děje a hodláme v tomto úsilí i nadále pokračovat. Jednoduše řečeno, výjimečné případy, které zde není možné a není bezpečné ošetřit, a nebo hospitalizovat, musí za konečnou léčbou do specializovanější nemocnice v Liberci. I tak zde provedeme spolu s vyhlášeným gynekologickým oddělením přibližně 30 000 ambulantních ošetření a 3000 operací ročně, což je na malou nemocnici obrovský výkon a také tato čísla nutno vnímat i jako podstatnou a důležitou službu zdejším obyvatelům.

  • Říkal jste bezpečnou? Jak to myslíte?

Na prvním místě je vždy bezpečí pacienta a ochrana lékaře. Proto nabízíme pouze takové zdravotní služby, za které můžeme ručit, a jsou kvalitní.

  • Jaké služby nemocnice momentálně nabízí, a jak se liší od té doby, co nemocnice přešla na nový režim?

Rozsah chirurgických a gynekologických zákroků máme uveden na našich webových stránkách www.nemfry.cz. V zásadě se proti minulosti nezměnil. Dále poskytujeme v nemocnici dlouhodobou ošetřovatelskou péči a provozujeme řadu odborných ambulancí. Za zmínku stojí zavedení nových operačních postupů především v cévní chirurgii a příchod atestovaného cévního chirurga, který rozšířil významně nabídku služeb pro zdejší obyvatele. Dále jsme vynikli i s jinými chirurgickými diagnózami, o které se zde dokážeme postarat a přinést pacientům díky novým přístupům zkrácení doby hospitalizace, rekonvalescence a brzký návrat do pracovního procesu.

  • V čem je tedy změna?

Změna spočívá zejména v tom, že nejsme standardní akutní nemocnicí. Neoperujeme všechny akutní případy například přivezené záchrankou. Pro takové případy nemáme na dnešní dobu dostatek diagnostických přístrojů ani potřebný počet lékařů ve službě. Naproti tomu se nezříkáme pomoci pacientům i u akutních stavů, které si naše nemocnice může dovolit bezpečně ošetřit, jsou to zejména operace akutního zánětu slepého střeva, žlučníku, uskřinuté kýly a dalších. Je rozhodující celkový stav pacienta, a pokud můžeme pomoci, jistě danou péči zajistíme i v našich podmínkách. Není tedy pravdou, že bychom někdy takové pacienty odmítali a nepostarali se o ně.

  • Proč nemůže být nemocnice na takové úrovni, jako za své zlaté éry?

Historicky tato nemocnice plnila svoji všeobecnou službu občanům, především svého největšího věhlasu dosahovala pod vedením pana primáře Hrnčíře a byla velmi vyhledávanou nemocnicí. Je jistě výzvou pro nás všechny na tento odkaz navázat a v podmínkách dnešní doby pokračovat v rozvoji dobrého jména frýdlantské nemocnice, avšak s ohledem na zásadní vývoj a změny v medicíně 21.století. Bezpečnost a kvalita péče pro naše pacienty především z frýdlantského výběžku zůstává nadále naší prioritou.

 

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

  • To je nejspíše otázka financování…

Není. To je obvyklý a zásadní omyl. Hustá síť nemocnic v kraji i v České republice není, jak se říká, ufinancovatelná z veřejného zdravotního pojištění. Je správné, že se péče centralizuje. Dochází k efektivnímu využívání drahé přístrojové techniky a práce lékařů specialistů. Ostatní – menší nemocnice musí doplňovat spektrum péče a soustřeďovat se na takovou péči, kterou jsou schopny poskytnout levněji a efektivněji, než ve velkých nemocnicích. A tuto náplň máme a poskytujeme.

Rádi uvítáme občany Frýdlantska, aby si přišli prohlédnout interiéry nemocnice. Viděli nové přístroje, vybavení pokojů a mohli si s námi lékaři a sestřičkami popovídat. Stále je to nemocnice, která je tu zejména pro ně. Připravíme něco jako Den otevřených dveří a pozveme frýdlantské k nám.

  • Co byste dodal na závěr?

Pan prof. Pafko hovoří, myslím, velmi rozumně:

Kdo z nás by se chtěl dostat do nemocnice, která nemá dostatečné personální a přístrojové vybavení…?“.

Řešení vidí v restrukturalizaci lůžkového fondu. „Bude třeba centralizovat personál a prostředky na techniku, která je čím dál dražší,“ domnívá se. „Nepochybně i vy, pokud byste měla závažnější problém, byste klidně jela o 20 kilometrů dál, když budete vědět, že se tam vaším problémem bude zabývat a bude mít dostatečné vybavení.“

http://www.rozhlas.cz/radiozurnal/dvacetminut/_zprava/v-nemocnicich-zustavaji-jen-nadsenci-10-zvyseni-platu-nic-nezmeni-mysli-si-pavel-pafko–1610720

Stačí si poslechnout…

Prim.MUDr.Lukáš Kohoutek, FICS

Vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Hradci Králové, promoval roku 2003, pracoval 10 let v Krajské nemocnici v Pardubicích na pozici sekundárního chirurga a později po atestaci i na pozici vedoucího lékaře, ve 34 letech se jako jeden z nejmladších chirurgických primářů ujal vedení chirurgického oddělení v Semilech, kde za působení jeho týmu došlo k znásobení počtu operativy a vyhledávanosti pracoviště především pro zaměření na problematiku kýl. Je spoluzakladatelem a místopředsedou České herniologické společnosti – větve Evropské herniologické společnosti. Dále je členem prestižní nejstarší chirurgické společnosti ICS (International College of Surgeons ) se sídlem v Chicagu. Aktivně se účastní řady tuzemských a světových konferencí a přednáší na Fakultě zdravotnických studií v Pardubicích již 12 let obor chirurgie a dříve i anatomie. Je autorem odborných přednášek a publikací. Stážoval v mnoha zemích – opakovaně USA, Austrálie, Nizozemí, Německo, Francie a další. V letošním roce dokončuje postgraduální studium na Lékařské fakultě v Hradci Králové. Tým primáře Kohoutka reprezentuje nejen chirurgické oddělení, ale i město Frýdlant na celosvětových konferencích, letos ještě míří tým chirurgů z Frýdlantu přednášet do nizozemského Rotterdamu své zkušenosti s operativou kýl a v říjnu bude prezentovat naši práci třemi přednáškami na světové chirurgické konferenci v japonském Kjótu. Ve Frýdlantě pořádáme pravidelná odborná školení pro kolegy z celé České republiky převážně na problematiku kýl, tzv.workshopy.

Pin It on Pinterest