Nejzásadnější věcí je, aby vše sloužilo svému účelu. Některými cestami je dnes o strach projíždět. Rozmlácené cesty, popadané stromy, větve po každém větším větru svědčí o nebezpečí, které neustále hrozí. Myslím, že než statistiky nehod v alejích, by lépe posloužila statistika výjezdu hasičů k odstranění spadlých stromů a větví. A to i dobrovolnými hasiči. Ti by o tom mohli také říci své. Je jednoznačné, že za současný stav může zanedbaná údržba, ale i stáří stromů, z nichž řada je za hranicí provozní bezpečnosti. Podobnou situaci řeší každý starosta obce. A kdo má zodpovědnost, musí jednat. Nyní má odpovědnost kraj a léta neřešenou nastalou situaci mu nezávidím a zanedbanost cest, alejí i jednotlivých stromů je letitá. Myslím obecně. Řekl bych, že jsme se dostali do bodu, kdy je nutné situaci řešit zásadně. Udělat pořádnou komunikaci s ohledem na vývoj dopravy. Současně je evidentní, že aleje umírají. Kořeny zaasfaltované, poškozené, aleje jsou jako noty na buben. Samá pauza. Frýdlantsko je geograficky odříznuté od zbytku světa. Stačí, aby na „Albrechťáku“ v zimě uvízl kamion a veškerá doprava se přesouvá na druhou komunikaci. Tam to vzápětí dopadne stejně. Stav je takový, že životně důležité komunikace jsou pak neprůjezdné. Znám jen velmi málo lidí, kteří vyjíždějí autem jen tak. Stojí to peníze i nervy. A když už někam jedou, tak musí dojet. Za lékaři, za zaměstnáním, cesty je živí a spojují s cíli. Mysleme na to. Samozřejmě i stromy jsou nedílnou a důležitou součástí našich životů. I ty ale mají svou životnost a jednou dospějí do stavu, kdy je potřeba je nahradit. Když ne ta současná generace, tak některá příští. Souhlasím s tím, že obnova alejí se měla řešit s předstihem, protože hodnotově nestačí vysázet strom za strom. Ale máme v ruce černého Petra, a tak musí nastoupit kompromisy. Výsledkem by měl být např. závazek kraje a vyčleňování finančních prostředků na pravidelnou údržbu nových, ale i starých alejí tam, kde to má smysl. Příkladem může být to, jak to děláme u nás. V Jindřichovicích. V roce 2006 jsme např. za dotační podpory Libereckého kraje revitalizovali třešňovou alej. Každý rok se o ni staráme. Dokonce za přispění různých subjektů jsme trhali třešně, když byly stromky ještě mladé a třešně zelené. Báli jsme se invazivního a nešetrného zacházení se stromky lidmi, kteří větvičku raději utrhnou, než aby šetrně utrhli plod. Péči o zeleň řešíme každoročně. A zapojit se musíme všichni. A to připomínám, že alej je u cesty Libereckého kraje. Ne obecní. Máme už další dvě. Jednu obnovenou a jednu novou. Opět za pomoci krajské dotace. Ale jako starosta, který má možnost věci řešit a má zodpovědnost, bych nechtěl žít s vědomím, že spadlý strom, nebo větev někoho zabije. Musel bych s tím do konce svého života žít a to nechci. A tak děláme se zastupiteli, přáteli i s veřejností, co je v našich silách. Každá vyslovená hrozba se musí řešit. Vnímám, že se nyní do debat zapojují často lidé, kteří nemají zodpovědnost a nevnímají ji, protože se jich netýká. I mně je líto každého pokáceného stromu. Ale vše má své meze. Budu rád, když po nás zůstanou dostatečně široké silnice i aleje, kterým vyčleníme prostor tam, kde nepřekážejí rozvoji a nebudou současně trpět vlivem lidské činnosti. Silnice byly před sto lety vysázeny pro potřeby koňských povozů. OK. Tehdy to stačilo. Musíme se ale poučit, protože jedním z odkazů našich předků je poučit se z minulosti a myslet na budoucnost a nepředávat horký brambor našim dětem. A názor, že se řidiči a návštěvníci našeho kraje rádi kochají alejemi? Jak a kdy, když v nich jde o život? Zachraňme aleje, vysazujme nové a chraňme zeleň. Ale srdcem a hlavně s rozumem.

Pavel Novotný
Starosta obce Jindřichovice pod Smrkem

nobvotny

 

Pin It on Pinterest