Stanovisko krizového štábu k rekreantům v Libereckém kraji

Vážená paní starostko, vážený pane starosto,
Vzhledem k množícím se dotazům Vám zasílám stanovisko Krajského úřadu Libereckého kraje k otázce rekreantů a nabízení ubytování v rámci Libereckého kraje:

Ad. rekreanti:
Předně je třeba říci, že výklad usnesení vlády je třeba posuzovat z hlediska pojmu bydliště, nikoliv trvalý pobyt. Pro určení bydliště fyzické osoby je stěžejní naplnění dvou složek: a) složka faktická a určující, tj. fakt, že se daná osoba v určitém místě zdržuje a že tam má své společenské a sociální vazby, a b) složka volní, tj. že daná osoba zároveň má úmysl se na tomto místě zdržovat trvale, chce v daném místě bydlet a svázat svůj život s tímto místem. Bydliště je tak místo, které fyzická osoba považuje za svůj skutečný, pevný a stálý domov, do kterého se hodlá vracet a kde se nachází i centrum jejích zájmů. Změna pobytu dočasného charakteru (např. pobyt v nemocnici, výkon trestu odnětí svobody, studium, sezonní práce aj.) nemění nic na tom, kde má daná osoba své bydliště. To však neplatí, kdyby byla taková změna doprovázena okolnostmi, z nichž lze usuzovat, že se osoba na novém místě pobytu již zdržuje s úmyslem zde trvale bydlet. Zákon připouští možnost paralelní existence více bydlišť; stěžejní je přitom úmysl se na těchto místech zdržovat trvale. Přestože bydliště je mnohdy totožné s místem, kde má osoba trvalý pobyt, nelze pojem „bydliště“ ztotožňovat s pojmem „trvalý pobyt“. „Trvalý pobyt“ je termínem správního práva, který má ryze evidenční, a tudíž administrativní charakter. Při určení bydliště je tedy vždy třeba zabývat se všemi okolnostmi, které skutečné bydliště fyzické osoby určují. Skutečnost, že daná osoba nemá v obci trvalý pobyt, neznamená, že nemůže mít bydliště např. v rekreačním objektu. Jedná se zejména o případy, kdy se na chalupě zdržuje převážnou část roku, dojíždí z ní do zaměstnání, děti tam chodí do školy, atd.
Závěr: Pokud do Vaší obce dorazili rekreanti vlastnící tam nemovitost a jejich rodinný příslušníci a nejedná se o osoby, kterým byla nařízena karanténa, není nutné tuto věc dále řešit. Pouze pokud by v obci docházelo vlivem většího počtu rekreantů k problémům se zásobováním, může starosta příslušného ORP nařídit opatření podle § 21 zákona č. 241/2000 Sb., o hospodářských opatřeních pro krizové stavy a o změně některých souvisejících zákonů.
Osoby, které nemají trvalý pobyt na území Libereckého kraje a byla jim Krajskou hygienickou stanicí či jejich praktickým lékařem nařízeny karanténa, byly Libereckým krajem vyzvány, aby se přihlásili na zvláštní číslo a tato výzva kraje byla medializována.

Ad. ubytování:
Dle usnesení Vlády ČR ze dne 15. března 2020 č. 214 se zakazuje s účinností ode dne 16. března 2020 od 6:00 hod. do dne 24. března 2020 prodej ubytovacích služeb, s výjimkou osob poskytujících ubytování v ubytovnách, lázeňských zařízeních podle bodu II/7 (lázeňská zařízení, pokud v nich bude poskytována pouze lázeňská služba hrazená alespoň zčásti z veřejného zdravotního pojištění) a školských ubytovacích zařízeních, s tím, že tento zákaz se nevztahuje na prodej a poskytnutí ubytovacích služeb cizincům do doby opuštění území České republiky a cizincům s pracovním povolením na území České republiky. Ministerstvo zdravotnictví, následně zakázalo poskytovatelům zdravotních služeb poskytujících lázeňskou léčebně rehabilitační péči přijímat nové pacienty za účelem poskytování lázeňské léčebně rehabilitační péče. Pokud tedy někdo ubytování poskytne, vystavuje se riziku sankce podle krizového či přestupkového zákona a kontrolu ubytovacích zařízení již provádí Policie ČR.
Služby typu Airbnb, která neposkytují přímo ubytování ale zprostředkovávají krátkodobý pronájem, neporušují uvedená krizová opatření přímo, ale ve výsledku by nešlo užití nemovitosti realizovat, neboť uživatelé by tam
nemohli přijet z důvodu zákazu volného pobytu osob. Stejná situace by byla v případě, že by si chalupu někdo bezplatně vypůjčil.

S pozdravem
Krizový štáb Krajského úřadu Libereckého kraje