S Jakubem Čermákem o práci dluhového poradce Člověka v tísni, o tom, s čím se potýkájí zadlužení lidé i o tom, jak může být člověk zavřený doma a současně se procházet uměleckou galerií.

Mužů v sociální práci je výrazně méně než žen, přitom jsou často velmi žádaní. Co tě k práci v této oblasti přivedlo, co tě k ní motivuje?

Zásadní byla pro mě zkušenost z dětství. V páté třídě jsem se skamarádil se spolužákem, který byl handicapovaný. Ukázalo se, že má doma Playstation a tím přátelství začalo 🙂 Devatenáct her z dvaceti vyhrál. Navíc byl přeborníkem v ping-pongu – vyhrál jsem nad ním vždy tak jednu hru ze třiceti… Ukázalo mi to, že handicapovaný člověk může být v lecčems lepší než člověk bez handicapu – a neradno ty lidi podceňovat. Já mu pak pomáhal v praktických věcech.

A proč dluhové poradenství?

To bylo přirozené vyústění mých pracovních zkušeností a  zájmů. Když jsem se vracel z korporátní sféry do sociální, přirozeně se obě spojily do dluhového poradenství.

Co tě na dluhovém poradenství baví?

Baví mě sebevzdělávání. Neustále se něco mění – podmínky, legislativa – a s tím je potřeba pracovat. Druhou složkou, která mě baví, je, že ta práce dospívá k výsledkům, k cíli. Většině lidí, která naváže spolupráci s někým z nás, dluhových poradců, jsme schopni pomoci a dojít s nimi k cíli, dosáhnout výsledku. Problém, se kterým přicházejí, má často východisko, a i oni zjišťují, že má východisko. Což je úleva.

Maluješ. Neuvažoval jsi někdy o tom věnovat se profesionálně výtvarnému umění?

Jsem neposedný člověk, takže ano. Přibližně rok a půl jsem se tím živil. Pod firmou jsme dělali festival deskových her, HOPEcon, největší festival deskových her na severu Čech. Věnoval jsem se tvorbě deskovek. A umění se v různé míře a různým způsobem věnuju bez přestávky. Díky tvorbě deskovek jsem se dostal také k učení výtvarky na 2 základních školách. Malování učím i soukromě, dospělé i děti.

Na čem pracuješ aktuálně?

Teď se postupně klube na světlo světa projekt… Napadlo mi umožnit lidem v době koronakrize vstup na prohlídky galerií virtuálně. A sešly se dobré okolnosti: na jedné akci, kde jsem předváděl malbu ve virtuální realitě, jsem se potkal s člověkem, kterého to zaujalo a stal se mecenášem projektu interaktivních prohlídek.

miniatura JČ

Jedna z miniatur, které Jakub maloval.

Co konkrétně v projektu děláš? 

Řekl bych, že jakéhosi manažera „brainstormingu“. Přicházím s nápady a propojuji lidi, kteří by se za normálních okolností pravděpodobně nesetkali. Například IT specialistu, který by za normálních podmínek galerii nenavštívil, s umělci, kteří by se zase za normálních okolností nedostali do kontaktu s ajťákem.

Jak to bude probíhat?

Budeš moct procházet galeriemi, výstavou, jako ve street view na google mapách. Některé obrazy bude možné „rozkliknout“ a spustí se třeba videorozhovor s autorem díla, jeho výklad k tomu, co vidíme. Například. Všechno už je připravené, čekáme jen na dobu, kdy bude možné rozhovory s umělci natočit a připojit je k prohlídce. Rozhovory by se měly nést v duchu vernisáže. Co mám na vernisážích rád, je, že si o výstavě můžeš u vína s autorem popovídat. A takhle tu atmosféru zkusíme zprostředkovat virtuálně.

Z virtuální reality zpátky do dluhové. Co je podle tvé zkušenosti nejtěžší pro lidi, kteří se topí v dluzích?

První velkou překážkou je vlastně navázat kontakt s dluhovou poradnou. Hodně lidí se snaží řešit svůj problém jenom na základě rad od blízkých příbuzných a přátel, kamarádů a kolegů, kteří mají navíc často podobné problémy. V praxi se setkáváme s tím, že tyto rady jsou spíše ke škodě než k užitku. Dluhová problematika opravdu jednoduchá není. I tím, že – jak už jsem zmiňoval – se často mění pravidla. Také z tohoto důvodu dochází často k situaci, kdy si lidé již zadlužení berou další půjčky. Prvním velkým krokem je ozvat se nám, do dluhové poradny. 

Další potíží bývá představa, že se vše vyřeší do měsíce, do dvou. To častokrát není možné. Když to lidé zjistí, stane se občas, že přestanou svou situaci řešit. Ale za dobu práce dluhového poradce se mi také opakovaně stává, že se ti lidé pak po roce nebo dvou vrátí. A jsou už připraveni na to, že je potřeba být trpělivý, vědí, že to nepůjde tak rychle a jsou odhodlaní se do toho pustit. 

Je nějaký příběh, který tě hodně zasáhl? 

Stává se to. Teď aktuálně je to příběh člověka, se kterým spolupracuju dlouhodobě. Dělal v pohostinství, které, jak je asi všeobecně známo, funguje z velké části v šedé ekonomice. Nezanedbatelná část výplaty je závislá na dýškách a penězích takzvaně „bokem“ od zaměstnavatele. Tento příjem však v době COVIDu není a lidé se často ocitnou i s 50% původního příjmu. Když má k tomu člověk ještě zdravotní problémy… O to radši jsem, když takový člověk naváže spolupráci i s dalšími službami – v tomto konkrétním případě s naším terénním programem – a získává oporu z více stran. Když jsem s ním naposledy mluvil, měl samé dobré zprávy – a to je pak zase o to větší radost i pro mě.

Jak dopadá aktuální koronavirová situace na lidi, se kterými pracuješ?

Hodně jich přišlo o práci. Úplně ztratilo práci tak 35 procent mých klientů. Někteří z nich naštěstí rychle našli alternativu. Samostatnou oblastí jsou pak problémy, se kterými se potýkají rodiny s dětmi. Koronakrize, výuka na dálku… Může to být velký problém. Pokud má matka samoživitelka jedinou možnost – přijmout práci na 3 směny, když má doma dvě malé děti…

Je Frýdlantsko něčím zvláštní z hlediska zadluženosti a exekucí nebo obecně z hlediska sociální situace tady?

Nepřipadám si kompetentní mluvit o sociální situaci celkově. Co se týče dluhů, nepřijdou mi frýdlantská města a obce jiná než další města. Jiné je to v případě, že člověk ztratí práci. Může být větší problém najít si novou a navíc relativně dobře dostupnou spoji hromadné dopravy. Jinak je ale příběh každého klienta individuální, a tak je k němu potřeba i přistupovat. 

Tvorba.

 

Jak dobře znáš Frýdlantsko a Jizerky? Máš tady nějaké oblíbené místo?

Frýdlantsko i Jizerky znám, přímo ve Frýdlantu, na Střední škole hospodářské lesnické, jsem vystudoval nástavbu – obchod a služby. Mám rád historii, takže renesanční hrad a zámek. Pravidelně se účastním Valdštejnských slavností. Navíc ta příroda kolem je tady všude krásná. Naposled mě překvapilo, jak nádherná místa jsou v okolí Nového Města pod Smrkem. Má své kouzlo. 

 

Ještě pořád jsme na začátku roku 2021, tak by ještě šlo něco popřát Frýdlantsku a lidem, kteří tady žijí a působí. Co bys jim popřál do tohoto roku?

Přání dobrého roku může přijít kdykoliv, souhlasím. Hlavně v tak obtížné době. Ať je především lepší, než byl rok 2020. Také přeju všem lidem Frýdlantského výběžku, kteří se ocitnou v těžké situaci, v krizi či nouzi, ať se nebojí oslovit neziskové organizace, které v území fungují a mohou jim často hodně pomoct situaci řešit. Důležité je se nebát. Stačí vyhledat na internetu nebo podle letáčku, který najdou na úřadu i jiných místech a zavolat.


Na stránkách https://www.frysko.cz/ najdete kontakty na všechny sociální a návazné služby poskytované neziskovými organizacemi a sociální odbory měststkých úřadů na Frýdlantsku.


Jakub Čermák působí na Frýdlantsku a v Liberci jako dluhový poradce Člověka v tísni už více než 2 roky. Sociální práci vystudoval v Praze na Vysoké škole sv. Alžběty. Pracoval například v libereckém Jedličkově ústavu. Kromě dluhového poradenství má rád umění. Je několikanásobným mistrem štětce ČR v malování miniatur, což jsou figurky do deskových her. Výtvarnu učí také děti a dospělé.

 

 

 

Dluhoví poradci Člověka v tísni na Frýdlantsku:

Jakub Čermák 778 406 341

Iva Janusová 777 787 534

Iva Šedová 778 442 540

Jana Průšková 778 442 539

Ondřej Vetchý zavítal do Kunratic / Fotoreportáž

Ondřej Vetchý zavítal do Kunratic / Fotoreportáž

Obec Kunratice se dne 28. února 2024 stala hostitelem významné kulturní události, která přilákala více než 150 diváků do místního kulturního domu. Tato výjimečná akce, nazvaná "Přijede k nám Ondřej Vetchý", představila jednoho z nejuznávanějších českých herců, pana...

číst více

Pin It on Pinterest