Důchodce Jiří Mánek z Jablonce nad Nisou má za sebou 2500 výstupů na Ještěd, trvalo mu to deset let. Muž s oběma umělými kyčelními klouby začal navzdory odmítavému postoji lékařů pravidelně chodit na vrchol hory, když mu bylo 65 let. Překonal rakovinu, zhubl deset kilo a cítí se o 20 let mladší. Výstupy na Ještěd jsou lepší odtučňovací kůrou než posilovací stroje nebo diety, za které lidi utrácejí zbytečně peníze, řekl Mánek, kterému stačí dobré boty a staré lyžařské hůlky.
Pětasedmdesátiletý Mánek mířil na Ještěd několikrát do týdne, dnes se s výstupy oficiálně rozloučil, určitě ale na vrcholu nebyl naposledy. „Nemá se nikdy říkat nikdy, to je takové základní pravidlo. Já jsem skončil s oficiálními výstupy, melu z posledního, ale nechci tím říct, že jsem naposledy na Ještědu. Rád se tam podívám z nostalgie s rodinou, s přítelkyní nebo sám jako obyčejný turista, ale už ne jako rekordman,“ řekl muž, který je zapsán i v české verzi Guinnessovy knihy rekordů. Vzorem k opakovaným výstupům na Ještěd se turistům stal Liberečan Adolf Trenkler, který každodenní chození na vrchol provozoval jako odtučňovací kúru a v roce 1900 dosáhl úctyhodných 2000 výstupů. Po dostavění velké ještědské chaty na začátku 20. století na tradici navázal Německý horský spolek, který zorganizoval Soutěž stovkařů – lidí, kteří vystoupili na Ještěd stokrát. Rekord v absolutním počtu výstupů drží zatím s 5000 výšlapy Frieda Mandeliková, která ho dosáhla za první republiky. „Chtěl jsem udělat absolutní rekord Mandelikový, ale po rakovině jsem to vzdal. Tak jsem si říkal – aspoň půlku tý baby a nebudu se stydět,“ řekl Mánek.
Pokračování naleznete ZDE
Liberecká drbna
