Nějaká kila navíc, trochu rebel, trochu kontroverzní, trochu vyklidněný… Říká o sobě exstarosta Jindřichovic Petr Pávek

Pane Pávku, léta o Vás nebylo slyšet, co se stalo?

Vstoupil jsem do veřejného života v roce 1997, od 1998 až do 2010 jsem působil v Jindřichovicích pod Smrkem ve funkci starosty. V letech 2006 až 2007 jsem pracoval jako náměstek ministra v Praze. Ve stejném roce se mi narodil syn a já se rozhodl stáhnout se do soukromí a věnovat se rodině a farmaření.

Vždy jste měl punc rebela a kontroverzního politika. Jaký jste teď?

Nálepku rebela jsem získal poté, co jsme v Jindřichovicích vydali v roce 2003 tzv. protibyrokratickou vyhlášku, která zakazovala státním úředníkům ve službě vstup na území obce bez předchozích souhlasu starosty. Reportáže o tom obletěly doslova celou planetu, nikde lidi nemají rádi šikanu na úřadech. Možná k přezdívce rebela přispěla i skutečnost, že jsem jezdil na motorce a málokdy chodil v obleku. V televizi běžel seriál “Odpadlík”, kde hlavní hrdina také jezdil na motorce.
Kontroveze asi znamená, že jsem se nenechával unášet proudem, že jsem vždy hledal a někdy i nacházel podněty, jak život lidí v obci a v regionu vylepšit. Něco se povedlo, něco ne, ale odcházel jsem s pocitem dobře odvedené práce.

Teď jsem starší, klidnější a snad trochu moudřejší. Ale motorka zůstala a s proudem také pokaždé nejdu. Takže nějaká kila navíc, trochu rebel, trochu kontroverzní, trochu vyklidněný …

Proč kandidujete zrovna do parlamentu? A proč právě v těchto volbách?

Protože chci a protože můžu. Jsem smutný, když vidím, kolik nenávisti, závisti, pomluv a zloby se podařilo rozšířit v naší společnosti. To není zdravé prostředí pro rozvoj, ani ekonomický, natož kulturní, společenský a mravní. To není svět, který chci přenechat svým dětem. Jsem obklopen řadou lidí, kteří si ještě udrželi vzájemnost, pracovitost, smysl pro humor. Ale těch, kteří všechno vzdali, kteří ničemu a nikomu nevěří, těch, kteří nevytváří žádné hodnoty a jenom parazitují na systému, těch bohužel přibývá.
Vidím, jak se objevili štváči, kteří šíří strach a pak ho léčí ještě větším strachem. Vidím, jak se vyrojili miliardáři z dob privatizace, kteří zjistili, že už mohou vylézt na veřejnost, že stačí založit si politickou stranu, nakoupit média a vstoupit do politiky, a že stačí si upravit podmínky tak, aby v rozkrádání národních zdrojů mohli pokračovat.

Působíte jako ředitel Domova důchodců v Jindřichovicích pod Smrkem. Když byste se dostal do parlamentu, skončíte ve funkci?

Budu muset, určitě po dobu mandátu. Ale rád bych si ponechal přehled o tom, jak se domovu, klientům i zaměstancům bude dařit a v případě potřeby mohl pomoct.
Jsem za zkušenost v domově důchodců moc vděčný. Stárnutí, nemohoucnost, zdravotní problémy a smrt jsou témata, která lidé ze svého života vytěsňují. Podle mého názoru neprávem. Vidím v tom přirozené završení života, jeho poslední vydechnutí, který začal příchedem na svět a prvním nádechem. Možná všichni neskončíme v domově důchodců, ale všichni zemřeme. A jsem vnitřně přesvědčený, že je lepší trávit život v lásce, porozumnění, vzájemnosti a prací než v nenávisti, strachu, sobectví a neužitečnosti.
Právě v zaměstnání potkávám množství žen, které denně odvádí úžasnou práci při péči o naše klienty. Ve dne v noci, bez ohledu na osobní problémy a strasti. Den za dnem. I kvůli nim chci měnit věci zhora. Chci sociální služby zbavit byrokratické zátěže a spousty parazitů, kteří jsou na ni přisáti.

Proč bychom Vás měli volit? Kandidujete za Starosty a nezávislé, očekáváte úspěch?

Byl jsem starostou 12 let a nikdy jsem jím ve svém nitru nepřestal být, to se dostane do krve. Nezávisle na osobních pocitech, výhradách a ideologiích mám starostky a starosty v úctě. Jsou to lidé, kteří minimálně jednou přesvědčili své spoluobčany a vyhráli volby. Jsou to lidé, kteří pracují v obcích a ve městech bez ohledu na pracovní dobu. Jsou to lidé, za kterými lidé často chodí večer i k nim domů s různými problémy a žádostmi. Jsou to lidé, kteří jsou denně vystaveni kritice svého okolí, mnohdy nevybíravé. Potkáte je na ulici, v hospodě, v obchodě. Řeší cesty, dopravu, školky a školy, osvětlení, hasiče, sportovce a spolky, sníh, záplavy, nezamněstnost a tisíc dalších témat. Nejezdí v limuzínách, nemají tiskové mluvčí. Jsou skuteční, nikoliv virtuální. Oni znají potřeby a trápení obyvatel. Oni jsou nárazníkem mezi blbostma, které se valí z Prahy směrem dolů a lidma v obci.
Je na čase, aby do parlamentu zasedli lidé se zkušenostmi z provozu. Takže ano, věřím v úspěch STANu. Navíc nám paní Štěstěna přiřkla v losování šťastné číslo 7.
Co se mně týče, nikdy jsem nezradil mandát, který jsem dostal od lidí. Bez ohledu na osobní újmu jsem vždy dělal pro obec, kraj, zemi a nyní domov důchodců to nejlepší, čeho jsem byl schopen. Tak třeba proto …

Děkujeme Vám pane Pávku

Valdštejnský chrám piva / měsíčník Profit o frýdlantském pivovaru

„Je to ohromně krásný pocit, když vidíte, jak se ze šedivé poloruiny klube zpět chrám piva,“ říká majitel Zámeckého pivovaru ve Frýdlantu Marek Vávra

To je to, co mne nabíjí, co mi dává energii do další práce. Jak je patrné přímo na místě, energie tu bylo, je a ještě bude zapotřebí mnoho. Zámecký pivovar totiž Marek Vávra koupil ve skličujícím stavu. Přitom jde o pivovar v minulosti velmi slavný. Za první republiky byl považovaný za jeden z nejlepších v Čechách. „Poprvé je zmiňovaný – už jako existující – v roce 1381,“ vysvětluje Marek Vávra, „nejslavnější časy pak zažil za Albrechta z Valdštejna, který v letech 1627 až 1629 areál mohutně rozšířil a barokně přestavěl.“ Tehdy se jednalo o jeden z vůbec největších pivovarů českého království; zdejší moky se vozily až do Prahy. Po staletí pak nebylo možné si domácí pivní scénu představit bez frýdlantských piv. Konec slavné minulosti přišel v roce 1949. Tehdy tu uvařili poslední várku piva a pak celý pivovar zrušili. Nějaký čas poté se zde skladovalo ovoce a zelenina, zrály tu i sýry. Pěkných pár let ale byla většina areálu opuštěná, ponechaná napospas počasí. Dobré časy se vrátily až nyní, vaření piva se opět rychle rozvíjí. Lahodné moky se značkou Albrecht (na památku Valdštejna) už znají a vyhledávají spousty pivních znalců.

Zájem nestačíme uspokojovat

„Rozhodnutí, že se pokusím Zámecký pivovar ve Frýdlantu zachránit, padlo ke konci roku 2009,“ říká jeho nynější majitel, „to už objektu zčásti chyběla střecha a podle odhadů zbývaly jen měsíce do chvíle, kdy by se propadly krovy. Pak by pivovar čekala jen demolice. Za této situace jsem areál procházel s pracovníkem Národního památkového ústavu a během prohlídky jsem si řekl, že tohle historicky cenné místo si  zaslouží zachovat. Tušil jsem samozřejmě, že to nebude jednoduché. V té době vypadaly moje plány jako čirá utopie a nikdo nevěřil, že je záchrana pivovaru ekonomicky vůbec možná.“ Dobrá věc se ale podařila, i když za cenu nezměrného úsilí Marka Vávry a jeho kolegů. Největším problémem bylo sehnat finance na opravu. Kdyby šlo o pivovar někde u Prahy, asi by se peníze sháněly snadněji – do obnovy rozpadlého barokního areálu v ekonomicky slabém kraji se ale žádné bance vložit prostředky nechtělo. Nakonec se je však povedlo získat a spustit skutečně velkorysou obnovu. Návštěvníky dnes vítá unikátní recepce z tepaného železa ve tvaru pivovarské varny, je tu i příjemná restaurace. A hlavně skvělá frýdlantská piva, která už za krátkou dobu obnovené existence pivovaru získala mnoho různých ocenění. Nejvíce si tu považují titulů Pivo ČR a Zlatá pivní pečeť, které Albrecht získal v letech 2016 i 2017. Například Secret Enigma (22 stupňů), Irish Stout (17) či Imperial Stout (24) nabízejí požitek pro skutečné pivní labužníky. Tato piva nepotřebují žádnou reklamu – Zámecký pivovar jich naopak nestíhá vařit tolik, kolik by se prodalo. Tady nenabízejí hospodským různé „úplatky“ v podobě vybavení lokálu, jak je běžné u jiných pivovarů. Frýdlantští naopak musejí zájemce o čepování svých piv s politováním odmítat a vysvětlovat jim, že se mají ozvat později. „Z úspěchů našich piv a z jejich obliby máme velkou radost,“ říká Vávra, „potvrzuje se nám tak to, co říkáme od začátku – že totiž jediným receptem na úspěch je vařit pivo poctivě a s láskou. Lidé, kteří před pivem průmyslovým dávají přednost pivům s autentickou chutí a vůní, to poznají a ocení.“

Probuzení sladkou vůní

Úspěch frýdlantských piv se samozřejmě pozná i na výstavu pivovaru. „V roce 2014 pět set hektolitrů, o rok později dva tisíce hektolitrů, v roce 2016 téměř čtyři tisíce hektolitrů a letos už plánujeme zhruba osm tisíc hektolitrů,“ vypočítává Marek Vávra. Kvůli zvýšení kapacity bylo vloni do Zámeckého pivovaru investováno 66 milionů korun, takže má dnes jedno z nejmodernějších vybavení v zemi. „Díky němu jsme schopni vařit tolik piva, kolik činil v minulosti rekordní výstav – tedy mezi třiceti až čtyřiceti tisíci hektolitry,“ dozvídáme se dobrou zprávu pro všechny přátele mimořádných piv, „na tuto úroveň se chceme dostat nejpozději do roku 2020.“ Barokní pivovar však také čekají velkorysé stavební úpravy. V první fázi se plánuje zbudování velké kuchyně a zvětšení restaurace – její kapacita už teď nestačí zájmu návštěvníků. Zároveň se připravuje výstavba pivních lázní a hotelu se stovkou lůžek. „Inspirovali jsme se v dalešickém pivovaru – lidé tam večer popíjejí, pohodlně přespí a ráno se probudí rachocením sudů, otevřou okno a cítí sladkou vůni vařeného piva a je jim dobře,“ říká Marek Vávra. Místo pro nový hotel – který vzniká za asistence památkářů, aby byl zachovaný celkový barokní ráz pivovaru – bude dost unikátní. Kromě šalandy, kde bydlívali pivovarští dělníci, totiž apartmány a pokoje vyrostou i v bývalé ledárně. To je prostor nad historickými pivovarskými sklepy, kde v zimě dělníci lili vodu do forem a zmrzlé bloky ledu shazovali do lednic, aby bylo v létě čím pivo chladit. „Všimněte si krásně zachovalé netypické dřevěné konstrukce střechy,“ upozorňují nás v prostorách ledárny, „tu samozřejmě zakonzervujeme. Pokud to jde, snažíme se vracet pivovar do jeho původní podoby.“ Což je znát třeba i ve velkém sále pivovaru, jemuž dominuje původní historický krov. Tady se mimochodem také pořádají kurzy pro sládky – v Albrechtu nechtějí konkurenci potlačovat, ale pomáhat jí v růstu. Minipivovarů je totiž sice u nás kolem tří set padesáti, ale vaří jen 1,5 procenta celkového výstavu v zemi, takže si navzájem příliš nekonkurují a mají velký prostor pro rozvoj.

Vrátíme pivovaru krásu a slávu

„Nejhorší začátky už snad máme za sebou,“ klepe na dřevo s úsměvem majitel Zámeckého pivovaru, „teď už se můžeme těšit nejen z toho, že naše pivo dává tisícům lidí radost, ale i z faktu, že zachraňujeme unikátní industriální areál starý skoro čtyři sta let. Tvář naší krajiny totiž modeloval i rozvoj průmyslu a řemesel – staré poplužní dvory, bývalé továrny a podobné historické objekty však bohužel nyní nenávratně mizí. Věříme, že se nám podaří vrátit Zámeckému pivovaru jeho bývalou krásu a slávu a že stejně jako v minulosti bude jednou z ,výstavních skříní‘ českého průmyslu.“

Ivo Bartík

Zdroj: Měsíčník Profit a Zámecký pivovar Frýdlant

Další informace najdete zde: http://www.pivovar-frydlant.eu/

 

Otevření lázeňské sezóny

SPOLEČNOST LÁZNĚ LIBVERDA, a.s. A OBEC LÁZNĚ LIBVERDA SI VÁS DOVOLUJÍ SRDEČNĚ POZVAT NA OTEVŘENÍ LÁZEŇSKÉ SEZÓNY

10:00 | Slavnostní zahájení lázeňské sezóny
10:30 | Slavnostní svěcení pramene panem farářem R. D. Pavlem Andršem 11:00 | Prohlídka úložiště minerální vody
11:00 | Podsmrkáček
11:30 | Pěvecký sbor Matylda a Tylda
12:15 | Podsmrkáček
12:30 | Swingtet ZUŠ Frýdlant
13:00 | „Divadlo na cestě“ – Loutkové divadlo pro děti
13:00 | Prohlídka úložiště minerální vody
14:00 | Barrel Battery & Banda Brincadeira
14:30 | ABBA STARS revival

Po celý program Vás bude doprovázet Cimbálová muzika pana Kotlára. 

Moderuje Lukáš Váňa. Vstup zdarma! Změna programu vyhrazena!

Sobota bude naplněná příjemnou atmosférou a bohatým programem pro dospělé a děti – dílny, malování na obličej, skákací hrad pro děti, jízda na koních, prezentace kol Bikecentrum Lázně Libverda, prohlídka úložiště minerální vody a wellness centra Jizera. Součástí programu bude také tradiční jarmark a kulinářská show s kuchařským mistrem Pavlem Vedralem!
LÁZNĚ LIBVERDA, a.s. Lázně Libverda 82, 463 62 Hejnice, Tel.: +420 482 368 400, GSM: +420 731 957 326

www.lazne-libverda.cz

Nabídka bio oldřišského hovězího a jehněčího masa

Statek Dolní Oldřiš přichází s nabídkou jehněčího a hovězího masa v certifikované BIO kvalitě. 5 kg BIO hovězí balíček (2 kg zadní, 2 kg přední, 1 kg žebra) za 180 Kč / kg  nebo 3 kg BIO jehněčí balíček za 200 Kč / kg.

Objednávejte na www.statekdolnioldris.cz, mailem: info@statekdolnioldris.cz
nebo telefonicky +420 724 188 666.

O Statku Dolní Oldříš

Dolní Oldříš, ležící dnes na samé státní hranici, je doložena již v roce 1346, kdy zde podle zápisů míšeňského biskupství existoval kostel. Stojí tu na mírném návrší svažují­cím se k potoku dodnes. Dolní Oldříš bývala lenním statkem a jeho majitelé sídlili v nejstarších dobách na tvrzi zbudované na protilehlém svahu. Dosud je patrný příkop, na­plněný kdysi vodou, který obepíná plochu zhruba kruhového půdorysu. Na ní stávala věžovitá tvrz, z níž se však bohužel nic nezachovalo.

Kdy ji majitelé opustili, nelze doložit, nejspíše na sklonku 15. století. Zřejmě když se poměry po husitských válkách uklidnily, postavili několik desítek metrů východněji obytnou budovu, obehnanou spolu s hospodářskými budovami a dvorem zdí. Přístup do sídla umožňovala brána na jižní straně. To snad již byli držiteli této nemovitosti pří­slušníci zámožné zhořelecké měšťanské rodiny Eberhardtů, kteří se tu udrželi až do počátků 17. století, jak dokazují náhrobníkv na vnější kostelní zdi.

Michal Eberhardt ml. postoupil roku 1629 Dolní Oldříš Adamu von Rodewitz výmě­nou za statek Quitzdorf v Lužici a přitom byl pořízen zápis, který dobře zachycuje stav zdejšího šlechtického sídla. Dočteme se v něm, že „je tu výstavné a dobře postavené rytířské sídlo, v němž jsou pěkné světnice, prostorná dlážděná kuchyň, pěkné pokoje a komory, také sklepy a klenuté prostory se železnými dveřmi, na domě je spolehlivý hodinový stroj s pěkným zvonem, jímž se současně může zvonit čeledi. Je tam pěkný příkop, napájený dobrou tekoucí vodou, v němž mohou být chováni kapři a ryby pro potřebu domácnosti…“

Popis psaný německy odpovídá i vyobrazení Dolní Oldříše na Globicově mapě frýdlantského panství z roku 1660. V době, kdy byl pořizován, zde by­lo 20 usedlostí selských, 19 chalupnických, 7 domkářů a 21 podruhů, k šlechtickému statku náleželo asi 100 ha osévané půdy, chovalo se na něm 39 kusů hovězího dobytka, 15 vepřů, 250 ovcí, patřilo k němu i 11 rybníků s 12 kopami násady a stály tu i dva mlýny. Za třicetileté války statek hodně sešel, byl několikrát vypleněn a v roce 1654 se v herní rule vesnice uvádí jako zcela pustá. Později se někteří obyvatelé z lužického exilu vrátili, ale normální poměry nastaly až na konci 17. století. To však již Dolní Oldříš nebyla lenním statkem, protože ji v roce 1689 koupil hrabě Gallas a spojil ji se svým frýdlant­ským panstvím.

Dolní Oldříš zůstala za Gallasů a vlastně dodnes ryze zemědělskou obcí, jejíž vývoj byl určen nejen její excentrickou polohou vůči Frýdlantu, ale i blízkostí hranice, což umož­ňovalo snadný styk s německými obcemi Gerlachsheim (dnes Grabiszyce) a Küpper (Miedziane). Zemědělská tradice je patrná i ze statistických dat z 19. století. V roce 1845 tu byla škola, panský dvůr, ovčín, hájovna, mlýn, pila, stanice finanční stráže a ži­lo tu v 90 domech na 550 obyvatel. Od té doby se počet obyvatel pozvolna, ale neustá­le snižoval až na dnešních 26 lidí a 9 domů (2001). Nástup průmyslové éry se tu tedy vůbec neprojevil a význam obce naopak upadal.

Dolní Oldříš měla v roce 1935 celkem 221 obyvatel, z toho byli 4 Češi a 5 Slováků. Děti mohly chodit pouze do jednotřídní obecné školy, na železniční stanici se muselo až do Frýdlantu. Obživu nemnoha dělníkům poskytovala místní tkalcovna Heinricha Grossmanna. V provozu tu byl i mlýn, tři hospody, smíšený obchod a trafika. Z živnost­níků se uplatnili holič, kovář, obuvník, stolař a zahradník. Do poloviny 30. let měli v obci hlavní slovo němečtí agrárníci a společenské dění organizovaly především jejich spolky (Zemědělské kasino a místní organizace Bund der Landwirte). Kromě nich zde působila také místní skupina Svazu Němců, hasičský spolek a elektrárenské družstvo.

Když vznikl 1. 6.1949 Čs. státní statek Frýdlant, patřilo k němu také hospodářství v Dolní Oldřiši, protože o samostatné hospodaření v odlehlé obci nebyl mezi osídlenci zájem. V roce 1960 bylo sloučeno s bulovským statkem. V oldříšském dvoře se ještě do­nedávna chovaly krávy i prasata, ale protože se dobytek ztrácel do Polska, chov v roce 1998 skončil. Původní kovárna čp. 90 sloužila dlouho jako sklad hnojiv a v devadesá­tých letech byla zrekonstruována na rekreační účely. V protějším domě čp. 12 byla do konce války pekárna a potom zde našel umístění obchod smíšeným zbožím, zrušený kolem roku 1952.

Po určitém zdráhání, které bylo frýdlantským ONV patrně zlomeno výstavbou lesní silničky do Háje, se obec stala ke dni 22.7.1950 součástí Bulovky. MNV Dolní Oldříš zanikl a s ním bohužel i většina písemných dokumentů. Řídící učitel Radim Nesvadba skončil vyučování v roce 1960 a ze školy se pak stala rekreační chalupa. Vesnice se na­dále vylidňovala. Telefon do domu čp. 1 byl zaveden teprve roku 1988. V devadesátých letech se přikročilo k rekonstrukci kostela, který má od října 2001 od církve pronajatý Obecní úřad Bulovka. Poutní mši, konanou po dlouhých letech 17. listopadu 2001, na­vštívilo 60 občanů.

Článek byl převzat z knihy:

Anděl Rudolf, Karpaš Roman a kol. (2002): Frýdlantsko – minulost a současnost kraje na úpatí Jizerských hor – Nakladatelství 555, Liberec

Zámecký dvůr Černousy pro Vás připravuje vepřové hody

Zámecký dvůr Černousy pro Vás připravuje pravé vepřové hody. Těšit se můžete na tradiční zabíjačkové pokrmy, které budou od základu vyhotoveny kuchařským týmem.

Kdy: 20. – 22. 1. 2017

Nezapomeňte si udělat svou rezervaci na tel.: +420 702 100 777

Zdroj: Zámecký dvůr Černousy

Pin It on Pinterest