Frýdlant Frýdlantsko Singltrek Jizerské Libverda Hejnice Raspenava Frýdlantský

PEKLO / RASPENAVA – U firmy Anton Kratzer v Hejnici pracovali mezi ostatními též dva inteligentní hrnčíři, Adolf Rösler z Pekla a A. Wildner. Oba se rozhodli založit a vybudovat vlastní porcelánku a zřídili proto v roce 1887 na Röslerově pozemku v Pekle malou vypalovací pec. Zpočátku vyráběli rukojetě k nožům, které dodávali výhodně pražské firmě Gallus a Wolf a také do Vídně. Rukojetě byly pro své zdařilé malby velmi žádáné. Plat malíře za pěkné rukojetě obnášel tehdy 5 až 8 krejcarů za kus. Zaměstnávali až 32 dělníků. Potřebnou hrnčířskou hlínu a kaolín byl panu Röslerovi dodáván z okolí Karlovarska. Jelikož tato malá továrnička patřila k prvním v severních Čechách, měla zajištěný slušný odbyt. Vyráběla rukojetě k nožům a vidličkám, louskače ořechů, stojánky na ubrousky, figury Ježíše a boží matky, dále rukojetě k holím, zahradní ozdobné koule, lahvičky na voňavky (flakony) a další. První odbytiště bylo na území Čech a potom i další země Rakousko — Uherské monarchie, posléze též Rusko a Velká Británie. Británie přednostně odebírala zdobené rukojetě k holím a prohýbané nádobí.

Frýdlant Frýdlantsko Singltrek Jizerské Libverda Hejnice Raspenava Frýdlantský

Na přelomu století se přestalo obchodně dařit. Trh začínal být přesycený, v samotných Čechách se tehdy vyráběl porcelán v 68 porcelánkách. Již v roce 1893 se Rösler s Wildnerem rozešli. Les podél silnice do Lužce, odkud se těžilo dřevo do pecí byl rozdělen, Wildner získal menší část a Rösler větší část lesa, kterou opět zalesnil. Adolf Rösler se dostal do platebních nesnází po opakovaných podvodech některých českých firem. Ke všemu neštěstí se několikrát přidaly i požáry. Továrna byla sice postupně rozšiřována, ale přesto se stále více projevoval nedostatek provozních místností. A tak se stalo, že dřevo uskladněné v místnostech několikráte vzplálo, zejména roku 1904 a 1907. V noci 4. května 1907 vyhořelo vše. Bratr Adolfa Röslera, Ferdinand Rösler měl v továrně vložené rovněž své peníze. Rozkmotřil se se svým bratrem Adolfem a žádal zpět svůj podíl, tak že továrna již nemohla být obnovena.
Rösler byl hlavně známý skrze své barevné glazury a to zejména kobaltovou modří. To vysvětluje, že ty nejkrásnější soupravy byly téměř výlučně dodávány do Vídně a do Petrohradu.

Autora tohoto textu bohužel neznáme, pokud se někdo o autorství přihlásí, rádi jeho jméno, jako zdroj doplníme. Výrobky porcelánky k nafocení s ochotou zapůjčil Shirzad Al-Chalabi.

Tak se nám ozval náš spolupracovník a kamarád Jaroslav Eliáš z Raspenavy a osvětluje zdroj textu takto: „Ten článek o porcelánce vyšel v Německu vycházejícím měsíčníku hlavně pro Němce pocházející z frýdlantska. Napsal to pan Erich Schindler,syn pekelského učitele.Jeho manželka Hermina byla jediná dcera majitele porcelánky Adolfa Röslera který zemřel 11. 4. 1915. Jeho manželka si v domě vedle porcelánky zřídila krámek se smíšeným zbožím. Erich Schindler po válce a tří letém zajetí v Rusku našel nový domov ve východoněmeckém Wahrenbrücku. Stal se uznávaným a oblíbeným učitelem. Byl zakladatem několika spolků. Se svými žáky založil tamní muzeum kterým se mi ještě stačil pochlubit než zemřel. Za jeho zásluhy a oblíbenost,nese jeho škola v Wahrenbrücku jeho jméno. Jeho oblíbenost se tamním soudruhům nehodila, nebyl ve straně,takže se pocty a vyznamenání dočkal až po roce 1990.“

 

Pin It on Pinterest

Share This

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close