[singlepic id=1721 w=101 h=133 float=left]Seděli jsem s přítelem Oldřichem u piva v jednom jakoby baru a měli nostalgickou náladu. Nadávali jsme na to, jak všechny ty „picérie, fástfůdy a kebaby“ postupně požraly naše typické české hospůdky, ve kterých si člověk mohl pochutnat na pěkně křupajícím párečku, uleželém tvarůžku z Olomouce či obyčejné tlačence s octem a cibulí.Kdo to kdy viděl si dát k pivu pizzu! Barmanka, která se vůbec nepodobala hospodskému Josefu Palivcovi, dala nahlas rádio, ve kterém skupina Chinaski zpívala: Čas pádí, čas letí, těžko ta léta vrátíš zpět. A tak i Husákovy děti dospěly do Kristových let. Oldřichova nostalgická nálada dostala agresivnější podobu. Jako duchovní člověk velmi těžce nese jakákoliv zjednodušení a generalizace. Termín Husákovy děti, jak se zvyklo říkat generaci narozené v sedmdesátých letech minulého století, je pro něj stejně vyzývavý jako mávání červeným hadrem před býkem z Pamplony. Za komunistů byl sledován státní bezpečností a jak se v archivech StB nedávno dozvěděl, měl doma množit videokazety s pornem, přestože neměli ani televizi. Občas máme na některé záležitosti rozdílné názory, ale v tomto punktu jsme zajedno dokonale. On ani já jsme neplodili děti tenkrát proto, abychom udělali radost Gustávu H. My si dělali radost tím, že nám dělá potěšení je vyrábět.
(publikováno: Sedmička 26.6.2009)

Pin It on Pinterest

Share This

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close