[singlepic id=14353 w=140 h=140 float=left][singlepic id=14353 w=140 h=140 float=left]
JINDŘICHOVICE POD SMRKEM / ČTVRTLETNÍK VÉČKO – Krysáci se vrací domů. Možná jsem to v nadpise trochu přehnala, ale faktem je, že autor proslulého večerníčku Cyril Podolský pochází z Frýdlantu v Čechách a výtvarník druhé série Ivan Mraček je „celoživotní” Liberečák. A i když se sympatické postavičky ze smetiště narodily ve studiu ve Zlíně, kde také vyrostly do slávy, jejich duchovní otec se i se svými nápady vrátil na sever Čech. Takže se můžeme těšit, že se Liberecko stane jedním z loutkových pupků světa.
Tento článek portálu freedlantsko.eu s velkou ochotou poskytla redakce časopisu Véčko.
Text: Jana Patková • Kresby: Ivan Mraček • Foto: Jan Škvára
CESTY DO JINDŘICHOVIC
„Čím tady budete topit?” ptám se Cyrila Podolského vjeho novém ateliéru ne-li na konci světa, na konci Česka určitě. „Dřevem. V Jindřichovicích se topí dřevem,” usmívá se uprostřed studené místnosti plné krabic. Před týdnem se do přízemí poněkud věkem unaveného domu v Jindřichovicích pod Smrkem nastěhoval. S rodinou žije ve Frýdlante, pohraniční obec si vybral jako místo, kde bude tvořit nejen on, ale kam budou jezdit i „loutkotvůrci” ze světa. Odvážné? „Loutkovýfilm je hodně o tom, s kým spolupracujete. Za těch třináct let jsem kolem sebe našel lidi, kteří jsou pro film ochotní udělat víc, než jen .chodit do práce’. Tak si myslím, že nebude problém je sem dostat. Naopak, je to hezké místo, věřím, že sem budou jezdit rádi.” Studio žije v očekávání návštěvy finské režisérky Katariiny Lillquist, která bytu měla točit.
„Uvidíme, snad se jí to bude líbit. Zas oproti Praze jsme o sto kilometrů blíž k Finsku,” žertuje Cyril Podolský. Těší se, že až bude ateliér hotový, bude krásný. Když o týden později přijíždím s foto-grafem, musím uznat, že Cyril a Martin Dušek se činili. Prostor je ale jedna věc, lidé, kteří mu dávají duši, druhá. „Vím stoprocentně, že budu dál rád pracovat s Bolkem Polívkou, Mírou Wankem ze skupiny Už jsme doma, Ivanem Mračkem, Davidem Rotterem a teď nově i s Martinem Duškem,” představuje mi svého momentálně nejbližšího spolupracovníka. Všechny cesty vedou do Jindřichovic, napadá mě otřepaná parafráze. Když jsem totiž před několika měsíci dělala rozhovor s Martinovým slavným otcem Jaroslavem o jeho hliněném domě stojícím právě tady, zmínil se mi o tom, že Martin s rodinou přesídlil do této pohraniční obce. Moc jsem to tehdy nechápala, dnes se můžu zeptat: „Jste z Prahy, proč jste odešel právě sem?” „Kvůli pověsti Jindřichovic, zajímá mě ekologie,” položí na chvíli Martin kabely, pomocí kterých právě buduje počítačové srdce ateliéru. „Říkal jsem si, že jestli to bylo správné rozhodnutí, bude to nějak fungovat.”
[singlepic id=14354 w=536 h=600 float=]
Cyril Podolský s jedním ze svých slavných „dítek”, laboratorním potkanem Edou
[singlepic id=14355 w=536 h=600 float=]
Martin Dušek a Cyril Podolský v novém ateliéru v Jindřichovicích pod Smrkem
Asi to bylo správné rozhodnutí. Martin Dušek má totiž k filmu velmi blízko, kromě jiného pracoval jako střihač v České televizi. V Jindřichovicích pak potkal Cyrila Podolského a zafungovalo to.
PŘÍBĚH ZE SMETIŠTĚ
Z jedné krabice vytahuje režisér, scenárista, výtvarník… zkrátka muž mnoha profesí Cyril postavičky Huberta, Hodana a Ludvíčka. Překvapuje mě.jakjsou loutkymalé.Ajakna nich všechno funguje. Ohýbat se dají i jednotlivé krysí drápky. „Vyrobit jednu loutku trvá měsíc dva a pracuje na tom několik lidí,” vysvětluje Cyril. Není divu, že rozpočty na takovou práci jsou takřka astronomické, jeden zhruba sedmiminutový díl stojí až tři čtvrtě miliónu.
„Hrozně důležité bylo, že se mi povedlo přesvědčit lidi, aby do toho šli bez honoráře. Pilotní díl jsme udělali zadarmo. Včetně Bolka Polívky. Všichni věřili tomu, že to dopadne dobře,” vzpomíná na ne-lehké začátky seriálu jeho tvůrce Cyril. Dnes už víme, že to dopadlo nejlépe, jak mohlo. Šest let práce, na jejímž konci byly nejen nad-šené děti, ale také televiznícena Elza, nominace na cenu Týtý nebo Kristiána a letos na jaře i knížka Krysáci.
„Jak jste přišel na ten na první pohled nevábný nápad umístit ve černíčkové vyprávění na smetiště a hlavními hrdiny udělat krysy?” „Já jsem měl smetiště rád už od dětství. A chybí mi dnes to už s těmi igelitovými pytli ztratilo poetiku. Našli jsme tam tenkrát spoustu důležitých věcí, ty nejhezčí hračky byly ty, které si člověk přitáhl ze smeťáku. A krysy mi do toho přišly dobré, i když původně měly vypadat trochu jinak, takový typ secesní anglické hračky. Mívali je v akváriích, vycpané oblečené myši, které třeba hrály karty…”
i obsazení je docela netradiční, hlas Bolka Polívky si asi většina lidí do dětské pohádky představit neuměla… „Měl jsem Bolka Polívku hrozně rád. On má krásně posazený hlas, je to veliký vypravěč. Navíc do toho dodal své vtipy. A seriálu strašně moc pomohl v době, kdy to vypadalo, že se nakonec točit nebude.” Nakonec se točilo, a hned dvě řady. Otevřenou otázkou momentálně je, zda bude i celovečerní film. Členové fan klubu přerostlých myší by to jistě uvítali…
„Dohromady jsme dělali Krysáky skoro sedm let,” uzavírá Cyril Podolský, „i když mezitím byla samozřejmě i jiná práce. Měnili se za tu dobu výtvarníci a poslední v té řadě byl Ivan Mraček. Je perfekcionista, v tom jsme se báječně shodli. Aby to bylo dotažené do každého detailu. A je fakt, že tam každá kytička, každá sedmikráska je vyrobená ručně.”
[singlepic id=14356 w=536 h=600 float=]
Finální návrh loutky Jarka Nohavici od Ivana Mračeka. Loutka hrála v klipu Neodolatelná na dvd Strážce plamene.
[singlepic id=14357 w=536 h=600 float=]
Prvotní návrh a realizace barokní knihovny do „černobílého” klipu Neodolatelná pánů Nohavici, Hapkya Horáčka
PODKROVÍ
„Tuhle úchylku mám pořád, dotáhnout věci do úplného konce,” říká s úsměvem Ivan Mraček. Ateliér má v podkroví jednoho libereckého domu. Už když jsem dupala po schodech nahoru, letmo jsem si vzpomněla na provensálské domy a slavné malíře, kteří v nich tvořili. Ateliér s popraskanými stěnami plnými obrazů, stolky s trčícími štětci a skříně a skříňky plné věcí zbytečných, ale krásných, mě nezklamal. A už vůbec ne majitel toho všeho. S lahví nikaragujského rumu usedáme před počítač a pouštíme si muziku.
„S Cyrilem se znám z Naivního divadla, Cyril byl kulisák a já je¬vištní mistr Po letech jsme se našli až ve Zlíně, dělal jsem s ním na pilotním díle večerníčku, který se nakonec nerealizoval.” Přišla ale druhá řada Krysáků a Ivan Mraček se stal „dvorním” výtvarníkem. „Základní figury byly ale dané a hotové…?” „Točilo se jinou technologií,” vysvětluje Ivan, „a na formát 16:9, což znamenalo třikrát tolik dekorací. Navíc přibyly další figury – holub, ropucha, švábi. Svábátka jsem vyřezával ze dřeva a holub Emil je fakt z peří, i když z husího.” Ivan otevírá bednu plnou kreseb. Vysvětluje mi, jak trnitá je cesta k výslednému obrazu v loutkovém filmu:
„Jenom k seriálu je takováhle krabice, to je maso,” listuje obrázky. Černobílé skici, detailní barevné nákresy, velikosti, měřítka, poznámky k výrobě loutek… Pak mi pouští klipy, které s Cyrilem Podolským vyráběli pro dvojici Horáček-Hapka. Vedle počítače visí portrét Nohavici, podle kterého se vyráběla jedna z loutek.
Nádherné obrázky, skvělá hudba, chutný rum a chytrý společník – odcházím z podkroví s jistotou, že o „Ateliéru Podolský”, který má kolem sebe špičkové profíky všech oborů, ještě hodně uslyšíme.
[singlepic id=14358 w=536 h=600 float=]
[singlepic id=14359 w=536 h=600 float=]
Detailní rozkresy (1-4) starého kachlového sporáku, které pro dílny připravil Ivan Mraček. Sporák „hrál” v patnácté krysácké epizodě nazvané Ježek Pančoška.
STRAŠIDLENÍ
Chcete-li vědět, kam se to všechno ubírá, najděte si třeba na you- tube klip zpěvačky Szidi Tobias „Na hotelu v Olomouci”. Režie Podolský, hudba Hapka, výtvarník Mraček… Co se hudby týče, míří Cyril Podolský vysoko: v počátcích jednání je klip pro německou skupinu Rammstein a pro Petera Gabriela.
„To když vyjde, bude to na jindřichovické poměry nákladný klip. Představuji si, jak krásný by byl casting v Jindřichovicích – zahraniční zájemci by dostali pokyny: dostanete se sem autobusem v tolik a v tolik, v sobotu jiný spoj nejede. Nebo vlakem do Nového Města a pak s batohem pěšky,” směje se Cyril Podolský. Přes to všechno tento pětatřicetiletý muž docela riskuje. Zdálo by se totiž, že autor tak povedeného seriálu, jako byli Krysáci, bude mít všude dveře otevřené. Ale ono ne. „Jsme zase na začátku, zase se to nelíbí,” kroutí hlavou Cyril Podolský, který už vyrobil pilotnídíl nového večerníčku Strašidlení, skvěle namluveného Jiřím Bartoškou. A připravuje scénář na další seriál.
„Jsou to takoví dva duchové, kteřížijí v kuchyni. Už máme kousek i namluvený, mluví to Marián Labuda, Bolek Polívka a proti hlas je moje manželka.”
I s ní se v Jindřichovicích potkávám. Zatímco nám vaří kafe, v autě spí dvouletá dcera Viktorka.
„A včera jsme se dozvěděli, že budeme mít dvě děti,” prozrazuje Cyril. Držím mu palce. Těším se na všechny filmy, které udělá.
[singlepic id=14360 w=320 h=240 float=left]
KRÁSNĚ POŠAHANÝ Z FRÝDLANTU
„Zjistil jsem, že v našem sklepě ve Frýdlante se drží voda. Tak jsem si řekl, že tam nasadím ryby a udělám slavnostní výlov. Myslel jsem si, že ty ryby potáhnou, ale od táty jsem slyšel, že prý tu byl pán, který ve sklepě choval labutě… Chtěl bych ukázat, kolik krásně pošahaných lidítenhle kraj má…” Cyril Podolský studoval pedagogickou fakultu v Hradci Králově, obor český jazyk – výtvarná výchova. Učit ale nešel. „Já bych utrápil sebe i děti. Ale ty tři roky studií byly nádherně, i když ve škole jsem zas tak moc nebyl. Já jsem kreslil, psal… staral jsem se spíš o tu mimoškolní část studijního programu…”
Vystudoval pak filmovou školu ve Zlíně, obor loutka, v kterém mohl skloubit literární i výtvarnou tvorbu. Zůstal tu pak téměř celých 13 let. Nyní zahajuje činnost svého prvního vlastního ateliéru v Jindřichovicích pod Smrkem.
