ZOO Liberec získala do svého chovu nový druh veslonohých vodních ptáků, pelikány skvrnozobé (Pelecanus philippensis). Chovatelé zatím dovezli tři samice (* 2014) ze ZOO Dvůr Králové, do budoucna ale plánují jejich dopárování samci i další rozšíření chovu až na pět kompletních párů. Skvrnozobí pelikáni patří mezi osmi známými druhy pelikánů k nejméně zastoupeným ve volné přírodě; v současnosti se jejich počty v jižní Asii (Kambodža, Indie, Indonésie, Laos, Myanmar, Nepál, Srí Lanka, Thajsko, Vietnam) odhadují na max. 10.000 jedinců, vyhynuli již v Bangladéši a na Filipínách. V zoologických zahradách v Evropě nejsou prakticky zastoupeni, naproti tomu v Česku je lze najít už v pěti zoo. V ZOO Liberec je možné nové veslonohé pozorovat na chovném jezírku ve společnosti pelikánů bílých.
Pelikáni skvrnozobí obývají v rozsáhlých koloniích mělké i hluboké mokřady se sladkou i slanou vodou, živí se převážně rybami. Patří mezi menší pelikány s hmotností do 5 kilogramů, typickým znakem jsou skvrny po celé délce zobáku a zbarvení peří v různých odstínech šedi. Mezi hlavní hrozby volně žijících ptáků patří především nárůst rušivých vjemů v době hnízdění, způsobených lidmi, odlesňování původního prostředí, rozšiřování invazivních rostlin na úkor původní mokřadní flóry a také lov kuřat a krádeže vajec.
Už podruhé v letošním roce se podařilo v ZOO Liberec odchovat ohroženého primáta, makaka lvího (Macaca silenus). Po samci, který se narodil letos v dubnu, přišlo nové mládě (pohlaví zatím neznáme) na svět 9. července. Matkou je Saphira (* 2008), otcem opět Viki (* 2001). Jarní samec dostal jméno Fili, čerstvé mládě pak Kili; obě jména přitom odkazují ke známým trpaslíkům z Tolkienova Pána prstenů. Oba makaci se narodili po 12 letech, kdy se v ZOO Liberec odchovům buď nedařilo, nebo chovanou skupinu tvořili pouze samci.
Makakové lví patří mezi 25 nejohroženějších primátů a jsou proto zařazeni do Evropského záchovného programu (EEP, = nejvyšší míra ochrany v rámci Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií). Ve volné přírodě se podle Červené knihy IUCN pohybuje méně než 4 tisíce jedinců (z nichž dospělých kusů je méně než 2500) ve 47 malých a izolovaných subpopulacích roztroušených v sedmi různých lokalitách jihozápadní Indie. Ke kontaktu, příp. vzájemnému páření tak dochází jen u malého množství skupin (odhaduje se 10 – 15), což na zvýšení celkové populace nestačí. Kromě toho je dalším velkým ohrožením úbytek přirozeného prostředí (plantáže čajovníků, kávovníků či eukalyptu na úkor pralesa) a také lov pro potravu místních lidí, stejně jako pro „medicínské“ využití.
Zdroj: ZOO Liberec
