_10718936_4643113571101_960045317_o

Liberec – Budova Liebiegova paláce v Liberci, kde sídlila Oblastní galerie, zeje prázdnotou. Nápadů, jak ji využít, je mnoho. Který vyhraje?

Areál Liebiegova paláce v centru města je už přes rok prázdný. Město má s budovou jen neurčité plány. Deník se proto rozhodl představit několik vizí a nápadů, které vzešly z občanské společnosti a nabízí řešení, jak budovu využít. Vize ředitelky Tulipanu Zory Machartové a primáře oddělení psychiatrie Krajské nemocnice v Liberci Jaromíra Honse počítá s transformací budovy na Centrum duševního zdraví. Co si pod názvem představit? Pro koho by centrum bylo určeno? První z nápadů na využití prázdné budovy, které Deník představí během následujícího měsíce, prozrazuje Zora Machartová.

Co vás motivovalo k vytvoření vize na využití bývalého sídla oblastní galerie v Liberci? Zveřejnila jste tento záměr někde veřejně?

Moji vizi jsem napsala na facebook a jsem velice ráda, že se otevřela diskuze o tom, co s budovou bývalé galerie. O záměru jsem diskutovala s primářem psychiatrie doktorem Honsem a společně vidíme ten prostor jako ideální pro vybudování Centra duševního zdraví, kde by lidé, kteří mají nějaké duševní potíže, mohli stabilizovat svůj stav. Lůžková kapacita v krajské nemocnici nestačí. Dalším problémem je, že pokud potřebují lidé dlouhodobější péči, musí do Kosmonos nebo do Beřkovic, což je hrozně z ruky. Vytrhnout ty lidi z rodinného prostředí, pokud není rodina příčinou jejich stavu, je nevhodné pro stabilizaci jejich stavu. Navíc by mělo mít Centrum duševního zdraví i návaznost na další rozvoj člověka jako například pracovní rehabilitace, sociálně-pedagogické dílny.

Proč by mělo vzniknout právě v areálu Liebiegova paláce?

V centru by měla probíhat následná léčba, po té akutní. Místo je poměrně důležité, protože má dobrou dostupnost do areálu nemocnice, řada lidé bere medikamenty a potřebují být blízko areálu. Unikátní nám přijde hlavně řešení zahrady a parku. Když to řeknu úplně jednoduše, tak tady máme „blázinec na kopečku“, a pokud jsou lidi na práškách, tak se ani moc hýbat nemohou, jsou unavení. Kam se pak mají jít projít? K onkologii?

Ve vaší vizi by tedy Centrum duševního zdraví fungovalo jako detašované pracoviště krajské nemocnice?

Ano, bylo by to detašované pracoviště oddělení psychiatrie. Centrum duševního zdraví vychází z celonárodní koncepce, protože Česká psychiatrická společnost se snaží o transformaci psychiatrické péče, aby lidé nepobývali dlouhodobě v těch zařízeních, ale aby byla možná tzv. normalizace jejich života. Fungovali by podobně jako v chráněném bydlení, chodili by do práce, rozvíjeli se, měli aktivity, které povedou ke stabilizaci stavu. Existují evropské dotační projekty, které by mohly poskytnout finance. Do budoucna se tak počítá, že by právě tyto fondy mohly poskytnout finanční prostředky na vybudování Center duševního zdraví. Předpoklad je takový, že by mělo připadnout jedno centrum na 100 tisíc obyvatel. V Liberci by to bylo poměrně ideální.

Je Centrum duševního zdraví potřeba?

Z mého pohledu je psychiatrie stále takovou popelkou v medicínských oborech. Přitom je důležitá, protože lidí s duševními obtížemi přibývá. To je bohužel smutný fenomén současné doby a nebude lépe. Myslím si to a vidím to ve vlastní praxi, kdy 70 procent našich zaměstnanců jsou lidi se získaným zdravotním znevýhodněním, řada z nich má duševní obtíže a většina z nich nároky současné doby nezvládá. Pak je tu například skupina mladých lidí, kteří mají svoje psychózy po fetu, takže ten problém duševní choroby je součástí nás všech a nemůžeme před ním pořád zavírat oči.

Existuje nějaký konkrétní návrh na vybudování Centra duševního zdraví, se kterým byste mohla předstoupit před zastupitele města?

Je to koncepce na několik let dopředu. Musíme ještě získat určité parametry, protože se musí udělat návrh, který bude vyhovovat jak zdravotnickým podmínkám, tak podmínkám pro vybudování centra se sociálními službami. Musí se udělat architektonická studie,stavební studie, musí se spočítat peníze, kolik by stavební úpravy stály. Domnívám se ale, že by to městský ani krajský rozpočet až tak nezatížilo, jednalo by se o nutnou spoluúčast.

Ostatní iniciativy, které mají vlastní vizi, jak s prázdnou budovou Liebiegovy vily naložit, chtějí celý areál otevřít. Vy naopak chcete využít zahradu i park a areál pro veřejnost zavřít. Chápu to správně?

Vize je taková, že sociálně-pedagogické a terapeutické dílny by jako takové byly otevřené. Měla by tam vzniknout chráněná kavárna, do které by mohli lidé normálně přijít. Jak jinak chcete dosáhnout normálu, než když se budou lidé normálně stýkat? Pouze určitá část, dejme tomu ta lůžková, by byla uzavřená. Jinak by mělo Centrum duševního zdraví být otevřený prostor, který umožní stýkání jak zdravé populace, tak lidí, kteří mají v dané chvíli určitou duševní obtíž. Centrum by mělo fungovat i jako otevřený prostor pro lidí, kteří cítí duševní tenzi. Ti by tak mohli přijít a poradit se s odborníkem a začít ten svůj stav řešit.

Jaký status by centrum mělo? Byl by to samostatný právní subjekt, nebo by spadalo pod nějakou organizaci?

Centrum duševního zdraví by bylo samostatný právní subjekt, který by měl návaznost na Krajskou nemocnici v Liberci a psychiatrické oddělení jako takové. Centrum by bylo napůl resortní, z části by spadalo pod ministerstvo zdravotnictví, ale to by ho nespravovalo, jeho zřízení ale vychází z ministerské koncepce. Druhá část by spadala pod ministerstvo práce a sociálních věcí, protože by v centru fungovaly sociálně-aktivizační služby, které by obsahovaly i terénní pracovníky. Ty by měli lidem, kteří se vrací nazpátek do života, pomoci se sehnáním bydlení nebo zaměstnání. Centrum by poskytovalo návaznou péči pro lidi, kteří už nepotřebují akutní léčbu, ale denodenní kontakt s terapeutem či jiným odborníkem.

Dobře, ale musela by vzniknout samostatná organizace, nebo by některé ze služeb, o kterých jste mluvila, zašťiťoval například Tulipan nebo KNL?

Určitě by to bylo multidisciplinární, to znamená, že by se angažovala jak nemocnice, tak by zde byl prostor pro ostatní organizace, které pečují o lidí s duševním onemocněním, ať už jsme to my jako Tulipan nebo Fokus.

Má oddělení psychiatrie dostatek kvalifikovaných odborníků, kteří by mohli pracovat v Centru duševního zdraví? Nebo by se museli najímat noví pracovníci?

Jednalo by se o kombinaci zdravotnického personálu a personálu, který by byl proškolen ohledně psychiatrického zdraví. Šlo by o sociální pracovníky, terapeuty a tak dále.

Bylo by jich ale dost? Není na pracovním trhu nedostatek kvalifikovaných odborníků?

Pracovali bychom s filozofií, že centrum by mělo zaštiťovat minimálně oblast se sto tisíci obyvateli. Za tohoto předpokladu se nám vytvoří personální kapacity, které budeme potřebovat, aby mohlo centrum začít nějakým způsobem fungovat. Myslím si, že kvalifikovaných pracovníků zase tak málo není. Spousta mých známých psychologů, terapeutů dojíždí do Kosmonos nebo do Beřkovic. Pokud by se z centra vytvořila špičková organizace, věřím, že by kvalifikované pracovníky přitáhlo samo. Ti se budou moci realizovat v oboru, který vystudovali a zároveň k tomu budou mít technické zázemí.

Kdo by kvalifikovaný personál vybíral?

Bylo by to v gesci nemocnice, která by si kvalifikovaný zdravotnický personál vybrala. V návaznosti na sociálně-pedagogické služby lze využít další organizace. Máme tady Technickou univerzitu, kde lidé studují andragogiku, různé umělecké obory. To znamená, že já si dokáži představit propojení centra s akademickou obcí. Při univerzitě funguje i Ústav zdravotnických studií, jehož absolventi jsou ošetřovatelé s vysokoškolským vzděláním.

Zmiňovala jste logistickou výhodnost areálu Liebiegova paláce a blízkost Krajské nemocnice v Liberci. Je ale vila vhodná k provozování zdravotnického respektive sociálního centra?

Myslím si, že pokud bude vybudování centra v zájmu kraje a města, tak budou všechny stavební a technické parametry dodrženy. Kdo jiný by nám měl formou určitých povolení vyjít vstříc, než město a kraj? Na stavebních úpravách by se museli podílet i památkáři. Nevidím důvod, proč by nám mělo město házet klacky pod nohy. Všechno by vznikalo v součinnosti s městem, které budovu vlastní. Půjde jen o to, aby město a kraj našly společné finanční prostředky na vybudování centra.

Vizí na využití budovy bývalé galerie je ale několik.

Ano, existuje jich několik. jedna z nich říká, že by v budově mohl vzniknout tzv. spolkový dům. Pokud by měl opravdu vzniknout, musely by se řešit podobné technické parametry. Musely by se rozšířit toalety, vybudování sprch a tak dále. Já v současné době nemám v ruce žádnou konkrétní architektonickou studii. Návrh je ve fázi vize, jak ten prostor využít do budoucna, tak aby byl využitý důstojně a smysluplně. Navíc by to město nemělo stát hodně peněz, což by díky koncepci Centra duševního zdraví mohlo být zafinancováno z dalších zdrojů.

Jaký je nejvážnější argument, se kterým budete přesvědčovat město o tom, že vaše vize je ta nejlepší?

Největším argumentem jsou jasně studie o nárůstu počtu lidí s duševními chorobami a nedostatku míst pro lidi trpící duševní chorobou. Zároveň si musíme všichni připustit, že duševní onemocnění se může týkat kohokoli. Není to pravicové ani levicové téma. Je to téma, které se dotýká všech. Nikdo nemůže říct: Hele, mě se to netýká. Zkusme se vžít do situace, kdy potřebujete péči a potřebujete důstojné zázemí. Budova bývalé galerie tento prostor nabízí.

Co si myslíte o nápadu vytvořit v Liebiegově vily Spolkový dům?

Vnímám to jako velmi sporné. Dlouhodobě se pohybuji v neziskovém sektoru, znám spoust lidí z neziskovek a zatím jsem se nesetkala s kladnou odezvou na tento návrh. I v neziskovém sektoru je konkurence a ve chvíli, kdy dáte všechny neziskovky pod jednu střechu, tak může nastat problém. Každá organizace má své know-how, nějakou svébytnost, nějaké sídlo. Kdyby se všechny ocitly na jednom místě, mohlo by dojít i k tomu, že si je lidé spletou a místo do Draku půjdou do Tulipanu, nebo místo do Tulipanu půjdou do Fokusu.

Jak by z centra benefitovala širší veřejnost?

Myslím si, že Centrum duševního zdraví je hrozně důležité i proto, že by pomohlo překonat určitá stigmata, která mají lidi s psychiatrickými diagnózami. Fenomén duševního onemocnění je strašně široký. Spadají sem úzkosti, depresivní stavy, maniodeprese, různé typy bipolárních poruch. Není to jenom o lidech, jejichž diagnóza je činí agresivními. O tom není Centrum duševního zdraví. To by mělo být pro pacienty s lehčími psychiatrickými diagnózami.

Nebojíte se reakcí lidí, kteří mohou namítat, že nechtějí „nestabilní“ pacienty s duševním onemocněním v centru města?

Chceme se tvářit jako společnost, která se v rámci určité humánnosti posunula na úroveň osvícení a přístupu. K tomu patří si otevřeně říct, chceme takovéto centrum v centru Liberce, protože lidi, kteří mají psychiatrické diagnózy, nejsou jiní než my. Je to jako zlomená noha, jenom v trochu jiné podobě. Psychiatrie už tady stejně je, tak proč se bát? Do centra by měl mít možnost přijít kdokoliv. Mamina s kočárkem, která si bude chtít něco vytvořit, by měla mít možnost navštívit ty sociálně-pedagogické dílny. Děti by měly mít možnost tam strávit svoje odpoledne. My nechceme saturovat nízkoprahové centrum. Měl by to být otevřený prostor pro setkávání.

Jak budete s vizí na vybudování centra dále pracovat? Jaký je další krok?

Vizi představit na zastupitelstvu. Pokud nebude politická vůle, budeme stejně s vizí pokračovat. Finanční prostředky na přebudování prostorů budeme muset nějakým způsobem získat, třeba pomůže Krajská nemocnice. Oni chtějí centrum duševního zdraví, je to jejich priorita. Věřím, že by se dala oslovit i univerzita a Fakulta architektury.

Pokud by současné vedení města rozhodlo o tom, že chtějí najít pro projekt využití ještě před volbami, jste připraveni vaši vizi prezentovat a obhájit?

Ano, jsme. Myslím si ale, že by si v danou chvíli politická reprezentace neměla dovolit rozhodovat o majetku v takovémto rozsahu. Podle mě k tomu nejsou kompetentní.

 ………………

ZORA MACHARTOVÁ
Vystudovala Katedru speciální pedagogiky Univerzity Hradec Králové a Katedru speciální pedagogiky Univerzity Jana Ámose Komenského, pracovala jako sociální terapeut v Ústavu sociální péče Jablonecké Paseky a od roku 2006 jako projektový manager a vedoucí chráněné dílny Sdružení TULIPAN o. s., nyní je ředitelkou občanského sdružení TULIPAN, je členkou představenstva Okresní hospodářské komory v Liberci a členkou Výboru sociálních věcí Zastupitelstva Libereckého kraje.

Autor: Petr Vodseďálek
ZDROJ: Liberecký deník

Pin It on Pinterest

Share This
X

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close