,,Nemůžeš změnit svět, ale pouze sebe. Když změníš sebe, změní se i svět kolem Tebe.“

Bylo by jednoduché si pořád dokola a donekonečna opakovat: ,, Když moje matka nebo otec byli takoví. A ten můj první manžel – ten byl zase makový. Pořád mě jen peskoval. Za nic mě nepochválil. Připadala jsem si jako jeho služka a on si ani nevšiml, co pro něj vlastně všechno dělám. Já být na jeho místě…“.

A to je ono! Já na jeho místě nejsem a v podstatě ani nikdy být nemůžu. Já jsem já. Nikdo jiný.

A tak se pro mě, postupem času, z těchto výmluvných frází stalo určité vodítko, jakýsi druh návodu. Začala jsem si uvědomovat, že se nemůžu navěky ohánět těmito rádoby argumenty a ospravedlňovat tak jimi každý svůj další čin. Ať už se jevil jako zdárný či nezdárný.

A jelikož jsem v tomto ohledu teprve začátečník, je to pro mě osobně občas docela složité. Když mě nějaká situace, do které se zrovna dostanu, vyvede z míry, snažím se zaujmout roli pozorovatele sebe samé. Prostě jen sleduju, co se odehrává v mém nitru. Jak reaguje moje tělo? Jaké mám z této zkušenosti pocity?…. Věřte mi, někdy je to pořádná fuška.

Ale cítím, že to má pro mě smysl. Už mě totiž unavuje ta honba za něčím – někde, co vlastně ve své podstatě ani není reálné. Nebaví mě honit se za pozlátkem, které mi dává falešnou naději. Už mě nebaví se po zbytek života jen vymlouvat a omlouvat své činy na úkor někoho jiného.

Já jsem já. A to je to oč tu jde.

A tak si, s přicházejícím podzimem, ze srdce přeju odhodit všechny své staré návyky, jenž mě doposavaď pasovaly jen do role oběti. A konečně vzít svůj život do vlastních rukou. Nedržet v nich životy ostatních, nýbrž ten svůj. A být dobrým člověkem – laskavým, milujícím, usměvavým, srdečným, radostným a ochotným rozdávat kolem sebe lásku. Vždyť jediný, kdo je strůjcem mého štěstí, jsem já sama. A zda-li se mi, třeba jen o kousek, podaří být dobrou matkou, dcerou, přítelkyní, kamarádkou, sousedkou či jen kolemjdoucí, věřím, že se svět kolem mě začne měnit, měnit s láskou.

Mojí drazí sousedé, známí, kamarádi, přátelé! Přeju nám všem, ať jsou naše dny protkány radostí, laskavostí, porozumění, pokorou, láskou,… A ať nám v našich srdcích stále hoří plamínek naděje – že skrze sebe, naši lásku k sobě, můžeme změnit svět kolem sebe.

Myslím na VÁS!

Julie Dušková

Pin It on Pinterest

Share This

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close