Odvaha jara

Jaro je mým milovaným časem. Představuje pro mě příslib nového, voní a zelená se nadějí. Každý rok mě fascinuje odvaha a důvěra každého malého semínka. Leží připraveno v loňské trávě, v zavadlém listí a čeká na svou příležitost – nebo spíš na teplo a vlhko. „Cosi“ se v tom malém zrnku aktivuje a spustí se proces růstu. Pak začne fascinující podívaná, kterou mě baví pozorovat každé ráno, když kontroluju naše polnosti a dříve, než se pustím do práce v Levandulovně. Letos pozoruju nástup jara trochu s obavami stejně jako spousta lidí a stejně jako asi většina zěmě-dělců propojených se zemí, o níž se rozhodli pečovat. Zdálo se, že suchý duben nenechá zazelenat se ani trávě za stodolou. Jako prozíraví země-dělci jsme se sice rozhodli pěstovat právě levandule, které se spokojí i s minimem vláhy v zemi a vydrží dlouhá období sucha, ale co ostatní rostliny a půda a živočichové. A co člověk, který o půdu špatně pečuje

Čas od času odcházím hledat klid a nadhled nahoru do Jizerek. Jdu ztichlou krajinou, poslouchám usilovný bzukot včel a překotný zpěv ptáků. Pozoruju stromy, jak se majestátně tyčí k nebi a obráží novými zelenými listy, případně jim raší další zelené výhonky jehličí. Pozoruju klíčící bukvice a žaludy, malé výhonky pod četnými habry. Fascinuje mě jejich nezdolnost, víra v to, že všechno dobře dopadne, že můžou vyrůst. Přitom pravděpodobnost, že ze semínka vyroste dospělý strom je úplně mizivá, záleží na druhu stromu, počtu květenství, podnebných podmínkách, přístupu ke světlu a vláze. A stejně to zkusí.  Věděli jste, že nastane-li rok výjimečného sucha nebo se jinak zhorší podmínky k růstu stromu, vykvetou některé stromy příštím rokem o to intenzivněji? Připraví se tím o mnoho listů, tedy i cukr potřebný pro další růst. Spousty energie vyčerpá na to, aby rozmnožil svůj rod. Možná se mi to jen zdá, možná jsem letošní jaro vůči květenstvím citlivější, ale přijde mi, že stromy kvetou jako o život. Aby ne, sucho začíná být takovým evergreenem. Chce to odvahu, změnit náš přístup ke krajině, vrátit se ke starému způsobu hospodaření, zakládat zase remízky chránící obrovská pole, obnovovat mokřady. Dnes a denně pozoruju (i když zatím spíš virtuálně než reálně kolem sebe) ty, kterým se to daří. Přikládám inspiraci, koho lze sledovat. Určitě si za dlouhých jarních večerů poslechněte Rebel t

Talk s Jiřím Malíkem, ten Vás svou (informačně) vyčerpávající prezentací zaručeně vpraví do obrazu suchého Česka:/watch/live/?v=665462624308363&ref=watch_permalinkM0MjgyNDM4Mjgy/ . Pokud chcete sledovat příklady dobré praxe, pak doporučuji spolek Živá voda https://www.facebook.com/SpolekZivaVoda/. Chcete do tématu vtáhnout i děti, dá se sledovat např. Starý dobrý www.brontosaurus.cz Praktické rady, co dělat se suchem na vlastní zahradě, radí třeba Potulný sadař: https://www.facebook.com/potulnysadar/ . Budeme rádi, pokud nám doporučíte další zdroje.

O tom, jak se udržitelně snažíme hospodařit na našich polnostech my, napíšu někdy příště. Zatím nám přeji odvahu přeskládat (společenské) hodnoty, porovnat si vztahy s druhými a hlavně sami se sebou.

Vaše Adéla z Levandulovny

https://www.levandulovna.cz/blog/