Nová data z měření České geologické služby za rok 2021 potvrzují, že podzemní stěna u dolu Turów nemá žádné pozitivní účinky na hladiny podzemních vod na české straně. Jejich poklesy jsou zrychlené a stále pokračují. Bariéra je přitom jediným opatřením na ochranu vod v připravované česko-polské dohodě. Uzavření dohody v tomto znění by tak bylo v rozporu s českými i evropskými zákony, které neumožňují vyslovit souhlas se škodami na vlastním životním prostředí. Zároveň Ministerstvu životního prostředí stanovují povinnost zahájit řízení o škodách na životním prostředí u Evropské komise, což dosud ministerstvo i přes výzvy neudělalo.

Česká geologická služba potvrzuje, že hladiny podzemní vody jsou v důsledku podstatného a dlouhotrvajícího vlivu dolu Turów na svém historickém minimu. Jak dlouhodobě upozorňují také experti z Výzkumného ústavu vodohospodářského TGM, podzemní bariéra nemůže ochránit české území, na kterém se nacházejí zdroje pitné vody, před odtokem.

Podzemní bariéra je totiž umístěna o více než tři kilometry jinde a navíc v jiné podzemní vrstvě, než kde by to bylo potřeba. V tuto chvíli je tak jisté, že stávající znění dohody neobsahuje žádné opatření, které by vedlo k omezení poklesu hladin podzemní vody na českém území. Nenaplňuje tak povinnosti, které Polsku, ale i České republice vyplývají z evropského i národního práva.

Souhlasem s takovou dohodou by se vláda dostala do přímého rozporu s českými zákony. Zároveň by dohoda ve stávající podobě České republice uzavřela možnost se do budoucna před nelegálním postupem Polska bránit. Ministerstvu životního prostředí se zakotvení ochrany českého území v dohodě před dalšími škodami nedaří prosadit. Polsko totiž stále odmítá převzít za vzniklé i hrozící škody odpovědnost a přijmout nezbytná opatření k tomu, aby hladiny na české straně přestaly klesat.

Důvodem jsou i zanedbané povinnosti předchozího vedení Ministerstva životního prostředí. I přes výzvy poslanců, expertů, místních obyvatel i samospráv ministerstvo pod vedením Richarda Brabce svou povinnost splnit odmítlo. Místní nyní věří, že vláda premiéra Fialy přistoupí k zákonům i vládě práva na území ČR odlišně a nebude udržovat stávající nelegální stav.

Jak uvádějí právní experti z Frank Bold, zákon o ekologické újmě ukládá Ministerstvu životního prostředí, aby oznámilo vznik škody na svém životním prostředí v případě přeshraniční škody Evropské komisi i úřadům dotčených států. Podle směrnice o ekologické újmě, kterou tento zákon transponuje, mají znečišťovatelé povinnost nahradit způsobené škody a předejít škodám, které teprve hrozí, včetně uhrazení nákladů, které v této souvislosti vzniknou.

Vzhledem k tomu, že ministerstvo nikdy toto řízení neiniciovalo, nemohla ani ČR uplatnit argumenty na ochranu českého území v žalobě podané k Soudnímu dvoru EU. Blížící se rozhodnutí soudu tak ochranu pro české vody nepřinese a dodržení souvisejících povinností na Polsku nevynutí. Česko i Polsko bude mít povinnost zabránit dále vznikajícím škodám nehledě na často skloňovaný rozsudek.

Milan Starec – místní obyvatel a člen Sousedského spolku Uhelná:
“Pokud by se uzavřela dohoda, která je nyní na stole, naše voda bude dál ve velkém mizet směrem k dolu. V našem pitném zdroji přitom zbývá posledních pět metrů do znemožnění odběru. Pevně doufám, že nová vláda na rozdíl od té předchozí bude postupovat v souladu se zákony a ochranu naší vody na Polsku konečně začne vynucovat. Doteď se to bohužel nedělo.”

Anna Kšírová – lékařka a členka rady pro klima Libereckého kraje:
“Liberecký kraj i poslanci opakovaně vyzývali Ministerstvo životního prostředí, aby chránilo české území a postupovalo v souladu s českými zákony. Kraj již v roce 2020 na své náklady připravil kompletní dokumentaci pro možnost vymáhání povinností Polska v souvislosti se vznikajícími škodami. Od té doby ale tyto materiály ležely v šuplíku. Ministerstvo se rozhodlo porušit zákon a záměrně nevyužít páku, kterou na Polsko mělo.”

Petra Urbanová – právnička expertní organizace Frank Bold:
“Oba státy mají v tuto chvíli, ale i po vydání rozsudku, povinnost dohodnout se na ochraně českých vod a přijmout potřebná opatření, aby na české straně přestaly hladiny podzemních vod klesat. Situace nestojí tak, že se buď v krátké době uzavře dohoda ve stávající podobě, nebo se nechá věc rozhodnout soudem. Soudní dvůr EU totiž o porušených povinnostech Polska a ochraně českého území před dalšími škodami nerozhodne. V této věci má povinnost konat Ministerstvo životního prostředí, které to pod předchozím vedením zanedbalo.”

Jiří Koželouh – vedoucí klimatického a energetického programu Hnutí DUHA
“Vláda ČR, ani jiného členského státu v EU nemůže souhlasit s poškozováním životního prostředí na vlastním území, nehledě na výšku případných kompenzací. Česko stejně jako Polsko má povinnost své životní prostředí před vznikem škod chránit a škody, které již vznikly, napravit. Odsouhlasením stávající dohody by se vláda dostala do rozporu s českými i evropskými zákony.“

Laura Otýpková – právnička expertní organizace Frank Bold:
“České republice se v této kauze nepodařilo bez účasti evropských institucí na Polsku cokoli vymoci. Musela se zapojit Evropská komise i Soudní dvůr EU, aby se Polsko jen vrátilo k jednacímu stolu. Nyní se vládě samotné ani po šesti měsících nepodařilo začlenit do dohody povinnosti, které Polsku vyplývají z evropského práva a které ochrání české území před dalšími škodami. Uzavřením dohody ve stávající podobě se ČR zároveň dobrovolně zbavuje možnosti bránit se proti polskému nelegálnímu postupu u evropských institucí.”

Zdroj: tisková zpráva platforma Společně pro vodu, Sousedský spolek Uhelná

Pin It on Pinterest

Share This
X
X