Trochu povídání o těch, které naše média nemají příliš v lásce, spíš naopak

Řeč bude o myslivcích. Ano, jsou tací, již svým jednáním a neukázněným chováním kritice našeho stavil nahrávají. Ale takovýchto „také myslivců“ je menšina a v raspe-navském sdružení Zátiší se nevyskytují vůbec. Bohužel, média činy těchto lidí zevšeobecňují a hází tak všechny myslivce do jednoho pytle. Nevidí tak poctivou práci většiny členů Českomoravské myslivecké jednoty, kteří každým rokem odpracují stovky a tisíce hodin pro naši krásnou přírodu. Nevidí a snad ani nechtějí vidět, že od jara do podzimu stavějí různá zařízení a připravují krmiva pro zimní přikrmování zvěře, v zimě pak za každého počasí nosí do lesa pytle sena, šrotu, obilí, kaštanů, žaludů, bukvic, jeřabin, ovoce, zeleniny, okopanin, tvrdého pečiva a soli. Takže to není jen nošení flintičky na rameni a střílení po všem, co vystrčí hlavu z lesa. Lov je totiž až poslední fází výkonu myslivosti. Kdyby byl její hlavní náplní, už dávno by nebylo co střílet. Ano, můžete, vážení čtenáři, namítnout, že již také není co. Skutečně, drobná zvěř, jako bažanti, zajíci a koroptve z našich honiteb valem mizí. Ale to není vina myslivosti, nýbrž celkového civilizačního a ekonomického vývoje. Naopak, nebýt myslivců a lesníků, kteří pečuj í o zachování a rozmnožení stavů této zvěře, nebyla by už vůbec žádná. A srnčí, jelení a černá zvěř naopak přibývá. A jak je to se samotným lovem? Ani po vší té práci, již jsem výše jmenoval, není možno

vyrazit na lov a střílet na cokoliv. Lov má totiž přísná pravidla. Jednotlivé druhy zvěře lze střílet jen v určitá údobí roku. V době, kdy samicí zvěř vyvádí mladé, je tato hájená. Neloví se ani v době zimní nouze. V té době se střílí jen zvěř, škodící myslivosti, např. lišky, aby až se budou na jaře rodit mláďata, bylo predátorů co nejméně. Ale i tato zvěř má v přírodě své místo, neboť je-li udržována v rozumných počtech, likviduje zvěř slabou, nemocnou apod. A takto se při lovu chovají i správní myslivci, protože také střílejí především takovou zvěř a zvěř, nehodící se do chovu. Aby toto vše znali a uměli řádně rozhodnout, co lovit a co ne a jak se o zvěř správně starat, musí absolvovat náročný kurs myslivosti, při něm vykonat roční praxi v mysliveckém sdružení a pak složit přísné zkoušky o lovecký lístek a zbrojní průkaz.

Co se týče lovu, ten, přes veškeré kouzlo, které pro myslivce má, vyžaduje i dobrou fyzickou kondici, neboť se za zvěří musí nachodit kilometry, a to za každého počasí, nebo při zimním lovu lišek prosedět mnoho hodin za mrazivých nocí.

A co s ulovenou zvěří děláme? Střelec si ji nemůže nechat, jak si asi mnozí z vás myslí. Mnoho zvěřiny se prodá, abychom měli peníze na nájem honitby a další výdaje a zbytek se rozdělí mezi ostatní členy sdružení, kteří při lovu neměli takové štěstí, aby něco střelili nebo se ze zdravotních důvodů nemohli lovu zúčastnit vůbec, ale jinak pro myslivost pracovali.

Někteří myslivci ale vykonávají ještě jinou práci. Starají se o naši mládež, kterou v kroužcích mladých myslivců seznamují se základy myslivosti, a to ne proto, aby z nich jenom vychovávali budoucí myslivce, ale učili je především ke správnému vztahu k přírodě.

Naše Myslivecké sdružení Zátiší Raspenava hospodaří na necelém tisíci hektarů pozemků, pronajatých od soukromých vlastníků, města, Lesů ČR a Pozemkového fondu. Našich 19 členů vykonává veškerou výše uvedenou práci, včetně práce s mládeží. Kroužek Zálesák, složený z dětí naší základní školy, pracuje pod patronací našeho sdružení již od roku 1970. Letos má 10 členů. Po celou dobu svého trvání vede kroužek své děti ke znalosti přírody a práci pro ni. Pravidelně se účastní okresního kola dětské myslivecké soutěže Zlatá srnčí trofej, kde úspěšně reprezentuje jak myslivecké sdružení, tak školu. Dvakrát se členové našeho Zálesáka probojovali až do národního kola této soutěže. V loňském roce v okresním kole obsadil Jára Sobota v mladší kategorii 3. místo a v nej mladší kategorii byli Klárka Sobotová a Vojta Simek do 10. místa. V doprovodné soutěži Indiánskou stezkou v mladší kategorii Milan Černý zvítězil.

Omlouvám se za poněkud rozvláčné povídání, ale chtěl jsem ukázat práci myslivců v jiném světle, než jak ji prezentuje většina našich médií.

Mgr. Jaroslav Černý, člen MS Zátiší

Zdroj: Raspenavský zpravodaj 1/2009
Další informace: www.raspenava.cz

Pin It on Pinterest

Share This
X

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close