[singlepic id=1864 w=101 h=133 float=left]Pertoltice – V sobotu 26.9. uspořádal spolek Patron vycházku do okolí Pertoltic. Tato obec ležící při silnici k hraničnímu přechodu Habartice. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1346. Pertoltice na části katastru sousedí s Polskou republikou. Historie praví, že mezi lenními statky na Frýdlantsku zaujímaly Pertoltice po celý středověk mimořádné postavení. Nebyly lénem podléhajícím frýdlantské vrchnosti, ale přímo králi. K této době se váže vznik Zemanského kříže někdy také nazývaného Rytířským křížem. – viz odkaz na foto a pověst

Takový stav zůstal až do 17. století a právě tato nezávislost na frýdlantských pánech vynesla Pertolticím přízvisko „nevěrné“. Všechno se změnilo, když v roce 1622 se stal majitelem frýdlantského panství Albrecht z Valdštejna. Tomu byly Pertoltice trnem v oku. Proto vyvinul úsilí, aby Pertoltice získal do svého panství – dělily se v tehdejší době již na Horní, Střední a Dolní. Během třicetileté války došlo k několikerému střídání majitelů. Na toto období se dochovala památka se sochou Jana Nepomuckého nazývaná Bílý Jan – viz odkaz na foto a pověst

Ve druhé polovině sedmnáctého století je vykoupil hrabě Gallas a připojil ke svému frýdlantskému panství: Z původních tří lenních statků se dochoval do dnešních dní jen ten, který byl původně založen jako tvrz a je dnes nazývaný po svém majiteli, Reinišovým statkem. O převážně zemědělském zaměření obce svědčí i dochované zemědělské nářadí které můžete volně zhlédnout při cestě. – foto 1 Zbožní lidé v okolí postavili řadu křížků a památníčků které se staly cílem spolku Patron. Dnešní Pertoltice tvoří dvě části, Dolní a Horní Pertoltice. Horní Peroltice jsou pak navíc známé větším množstvím rybníků – foto 2 a 3 Šálkova a Jointova rybníku.

Místní zajímavostí jsou historické dvoupatrové sklepy v původním zájezdním hostinci s dochovalou ale již značně poškozenou původní výzdobou z devatenáctého století, kdy ještě fungovaly jako vinárna. – foto 4 a 5.

Tyto prostory můžete navštívit jen jedenkráte do roka a to bylo právě uplynulou sobotu. Horní Pertoltice a jejich památky pak byly cílem vycházky jejichž množství vám ani neumožní shlédnout je všechny za jediný den.

Za návštěvu stojí i Vlastíkův dub ( Quercus robur ) – foto 6. Tento mohutný dub stojí poblíž usedlosti ve které vyrůstal po vysídlení německých obyvatel Vlastík, syn dosídlenců který byl prvním českým dítětem v Pertolticích po válce. Jeho osud se pak naplnil když ve vesnici i tragicky zahynul. Jeho pomníček na břehu Pertoltického potoka připomíná tuto událost. – foto 7

K novodobým památkám na tragické příhody patří i dřevěný kříž postavený v místě kde Stefan Hausmann zahynul při odstřelu pařezu. foto 8 Z těch starších pak uvádíme kříž u Gorolů a u Cýruse na nichž je patrná řemeslná dovednost původních sochařů a kameníků. foto 9 a 10 Obnovená pak byla památka náhodně nalezeného pomníčku U kaštanu který vykazuje poškození původní výzdoby pravděpodobně těžkou zemědělskou technikou. foto 11 Některé památky však neměly tolik štěstí a leží v ruinách na svých původních místech což je škoda zvláště u mohyly se symboly srdce, kotvy a lana – foto 12 a dvě stovky let starého pomníčku „ U tří lip „ – foto 13

Pertoltice rozhodně stojí za návštěvu. Čeká zde na Vás ještě řada zajímavostí ať rybníků Velká a Malá Šajba, vojenský tábor – Ruská brána, Pašerácká stezka a romantické místo na samé hranici s Polskem nazývané „ U devíti rybníčků „ nebo trosky Kamenného mlýna které protíná státní hranice, trosky pily. Můžete navštívit i kostel s oltářním obrázkem sv. Jošta, obhlédnout hřbitovní zeď a márnici které byly zařazeny mezi kulturní památky či obří vrbu která má po obvodu v nejužším místě téměř šest metrů. Budete li mít štěstí a potkáte kronikářku obce Marii Srpovou, dozvíte se od ní i řadu dalších zajímavostí o této obci. Snad Vás výčet pamětihodností neunavil ale naopak ve Vás vzbudil touhu po poznání míst která se pro nás starší stala druhým domovem.

Zpracováno s použitím podkladů kronikářky obce pí. Srbové.

Zdroj: Petr Kellner

Citace:

BÍLÝ  JAN – pověst

Poblíž silnice do Habartic stojí naproti silážním věžím socha sv. Jana. Socha s podstavcem jsou z jednoho kusu pískovce. Bohatě zdobený podstavec svědčí o zručnosti umělce. Dříve stála socha na jiném místě v lese mezi Habarticemi a Hájem. V době kdy stála na původním místě řádila v Evropě třicetiletá válka. Válečná vřava se nevyhnula ani Frýdlantu a okolní krajině. Mnoho švédských vojsk se soustředilo u Záwidova a drancovalo okolí. Švédové založili mnoho požárů v Habarticích  a postupovali směrem k Pertolticím. Na obranu proti drancování byla v místě jen malá skupina císařských. V lese mezi Habarticemi a Hájem se pokusila zastavit postup švédských paličů a rozložila se na okraji lesa poblíž sochy sv. Jana. Jednoho rána se švédové pokusili proniknout linií císařských. Ti jelikož byli početně v nevýhodě museli postupně ustoupit až k soše nedaleko stojícího sv. Jana. Švédské polnice již velely k útoku když tu náhle padle hustá mlha. Císařští již pod ochranou mlhy kladli větší odpor. Švédská skupina zacílila palbu na v mlze stojící postavu proti nim. Přes silnou palbu postava né a né padnout, což švédové nemohli pochopit. Do jejich řad se vloudil strach, že se jedná o něco nadpřirozeného. Strach a bázeń zvítězili a švédové se obrátili zpět a tomuto území se delší čas vyhýbali. Pertoltičtí  by  bývali vydrancováni jako první  a tak v radosti nad záchranou slavnostně odvezli sochu sv. Jana značně poškozenou kulkami nepřátel na okraj obce jako jejího patrona. Ještě dnes jsou na soše patrné stopy po švédských kulích a pravá ruka světcova je zcela uražená. Bílý sv. Jan však stojí na pokraji obce dodnes a překonal i další zhoubné válečné časy, obě okupace i  socializaci zemědělství  ve své blízkosti.  

ZEMANSKÝ KŘÍŽ

O tom, že ochrana vlastního majetku, tedy dřeva, byla životu nebezpečná i pro lidi urozené, svědčí již tři a půl století nejsevernější pomníček, který v kraji máme. V tak zvaném Kravském lesíku (Kühbusch či Hainbusch) mezi Pertolticemi a Hájem, hluboko ve Frýdlantském výběžku, stojí dřevěný Zemanský kříž. Jeho původní německý název zněl Edelmann’s Kreuz. Poprvé jej tady vztyčili již roku 1651, když stářím sešel, postavili nový: dvakrát v 17. století, třikrát v 18. století a čtyřikrát v 19. století. Zdá se, že dřevo je asi čím dál tím méně pevné a práce méně bytelná. Roku 1905 byl postaven nový, 230 cm vysoký kříž, a to na žádost lesníků Clam-Gallasova frýdlantského panství, přestože – když se tady ten přeukrutný mord stal – nepatřily Horní Pertoltice dosud pod frýdlantské panství, ale měl je po třicetileté válce propachtovány jako kreditní zboží šlechtic – patrně zeman – Hans Georg von Hartstahl. Byl prý značně násilnické a prudké povahy – ostatně překlad jeho jména by mohl znát Jan Jiří z Tvrdé Oceli – a nelítostný k poddaným. Proto také sedlák, který tajně vylezl v lese, který mu nepatřil, na borovici a odsekával z ní silné větve – dělal tedy věc již tehdy trestnou – se velice ulekl, když se pod stromem objevil majitel lesa pan Jan Jiří, poroučel mu slézt a hrozil trestem. Sedlák – prý poněkud slabomyslný – odmítnul a ze strachu hodil na pána z výšky ostrou sekeru – a trefil se.

(citace z knihy : M.Nevrlý – Kniha o Jizerských horách)

Galerie:

[nggallery id=21]

Fotografie: Petr Kellner

Pin It on Pinterest

Share This
X

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close