fbpx

[singlepic id=1864 w=101 h=133 float=left]Pertoltice – V sobotu 26.9. uspořádal spolek Patron vycházku do okolí Pertoltic. Tato obec ležící při silnici k hraničnímu přechodu Habartice. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1346. Pertoltice na části katastru sousedí s Polskou republikou. Historie praví, že mezi lenními statky na Frýdlantsku zaujímaly Pertoltice po celý středověk mimořádné postavení. Nebyly lénem podléhajícím frýdlantské vrchnosti, ale přímo králi. K této době se váže vznik Zemanského kříže někdy také nazývaného Rytířským křížem. – viz odkaz na foto a pověst

Takový stav zůstal až do 17. století a právě tato nezávislost na frýdlantských pánech vynesla Pertolticím přízvisko „nevěrné“. Všechno se změnilo, když v roce 1622 se stal majitelem frýdlantského panství Albrecht z Valdštejna. Tomu byly Pertoltice trnem v oku. Proto vyvinul úsilí, aby Pertoltice získal do svého panství – dělily se v tehdejší době již na Horní, Střední a Dolní. Během třicetileté války došlo k několikerému střídání majitelů. Na toto období se dochovala památka se sochou Jana Nepomuckého nazývaná Bílý Jan – viz odkaz na foto a pověst

Ve druhé polovině sedmnáctého století je vykoupil hrabě Gallas a připojil ke svému frýdlantskému panství: Z původních tří lenních statků se dochoval do dnešních dní jen ten, který byl původně založen jako tvrz a je dnes nazývaný po svém majiteli, Reinišovým statkem. O převážně zemědělském zaměření obce svědčí i dochované zemědělské nářadí které můžete volně zhlédnout při cestě. – foto 1 Zbožní lidé v okolí postavili řadu křížků a památníčků které se staly cílem spolku Patron. Dnešní Pertoltice tvoří dvě části, Dolní a Horní Pertoltice. Horní Peroltice jsou pak navíc známé větším množstvím rybníků – foto 2 a 3 Šálkova a Jointova rybníku.

Místní zajímavostí jsou historické dvoupatrové sklepy v původním zájezdním hostinci s dochovalou ale již značně poškozenou původní výzdobou z devatenáctého století, kdy ještě fungovaly jako vinárna. – foto 4 a 5.

Tyto prostory můžete navštívit jen jedenkráte do roka a to bylo právě uplynulou sobotu. Horní Pertoltice a jejich památky pak byly cílem vycházky jejichž množství vám ani neumožní shlédnout je všechny za jediný den.

Za návštěvu stojí i Vlastíkův dub ( Quercus robur ) – foto 6. Tento mohutný dub stojí poblíž usedlosti ve které vyrůstal po vysídlení německých obyvatel Vlastík, syn dosídlenců který byl prvním českým dítětem v Pertolticích po válce. Jeho osud se pak naplnil když ve vesnici i tragicky zahynul. Jeho pomníček na břehu Pertoltického potoka připomíná tuto událost. – foto 7

K novodobým památkám na tragické příhody patří i dřevěný kříž postavený v místě kde Stefan Hausmann zahynul při odstřelu pařezu. foto 8 Z těch starších pak uvádíme kříž u Gorolů a u Cýruse na nichž je patrná řemeslná dovednost původních sochařů a kameníků. foto 9 a 10 Obnovená pak byla památka náhodně nalezeného pomníčku U kaštanu který vykazuje poškození původní výzdoby pravděpodobně těžkou zemědělskou technikou. foto 11 Některé památky však neměly tolik štěstí a leží v ruinách na svých původních místech což je škoda zvláště u mohyly se symboly srdce, kotvy a lana – foto 12 a dvě stovky let starého pomníčku „ U tří lip „ – foto 13

Pertoltice rozhodně stojí za návštěvu. Čeká zde na Vás ještě řada zajímavostí ať rybníků Velká a Malá Šajba, vojenský tábor – Ruská brána, Pašerácká stezka a romantické místo na samé hranici s Polskem nazývané „ U devíti rybníčků „ nebo trosky Kamenného mlýna které protíná státní hranice, trosky pily. Můžete navštívit i kostel s oltářním obrázkem sv. Jošta, obhlédnout hřbitovní zeď a márnici které byly zařazeny mezi kulturní památky či obří vrbu která má po obvodu v nejužším místě téměř šest metrů. Budete li mít štěstí a potkáte kronikářku obce Marii Srpovou, dozvíte se od ní i řadu dalších zajímavostí o této obci. Snad Vás výčet pamětihodností neunavil ale naopak ve Vás vzbudil touhu po poznání míst která se pro nás starší stala druhým domovem.

Zpracováno s použitím podkladů kronikářky obce pí. Srbové.

Zdroj: Petr Kellner

Citace:

BÍLÝ  JAN – pověst

Poblíž silnice do Habartic stojí naproti silážním věžím socha sv. Jana. Socha s podstavcem jsou z jednoho kusu pískovce. Bohatě zdobený podstavec svědčí o zručnosti umělce. Dříve stála socha na jiném místě v lese mezi Habarticemi a Hájem. V době kdy stála na původním místě řádila v Evropě třicetiletá válka. Válečná vřava se nevyhnula ani Frýdlantu a okolní krajině. Mnoho švédských vojsk se soustředilo u Záwidova a drancovalo okolí. Švédové založili mnoho požárů v Habarticích  a postupovali směrem k Pertolticím. Na obranu proti drancování byla v místě jen malá skupina císařských. V lese mezi Habarticemi a Hájem se pokusila zastavit postup švédských paličů a rozložila se na okraji lesa poblíž sochy sv. Jana. Jednoho rána se švédové pokusili proniknout linií císařských. Ti jelikož byli početně v nevýhodě museli postupně ustoupit až k soše nedaleko stojícího sv. Jana. Švédské polnice již velely k útoku když tu náhle padle hustá mlha. Císařští již pod ochranou mlhy kladli větší odpor. Švédská skupina zacílila palbu na v mlze stojící postavu proti nim. Přes silnou palbu postava né a né padnout, což švédové nemohli pochopit. Do jejich řad se vloudil strach, že se jedná o něco nadpřirozeného. Strach a bázeń zvítězili a švédové se obrátili zpět a tomuto území se delší čas vyhýbali. Pertoltičtí  by  bývali vydrancováni jako první  a tak v radosti nad záchranou slavnostně odvezli sochu sv. Jana značně poškozenou kulkami nepřátel na okraj obce jako jejího patrona. Ještě dnes jsou na soše patrné stopy po švédských kulích a pravá ruka světcova je zcela uražená. Bílý sv. Jan však stojí na pokraji obce dodnes a překonal i další zhoubné válečné časy, obě okupace i  socializaci zemědělství  ve své blízkosti.  

ZEMANSKÝ KŘÍŽ

O tom, že ochrana vlastního majetku, tedy dřeva, byla životu nebezpečná i pro lidi urozené, svědčí již tři a půl století nejsevernější pomníček, který v kraji máme. V tak zvaném Kravském lesíku (Kühbusch či Hainbusch) mezi Pertolticemi a Hájem, hluboko ve Frýdlantském výběžku, stojí dřevěný Zemanský kříž. Jeho původní německý název zněl Edelmann’s Kreuz. Poprvé jej tady vztyčili již roku 1651, když stářím sešel, postavili nový: dvakrát v 17. století, třikrát v 18. století a čtyřikrát v 19. století. Zdá se, že dřevo je asi čím dál tím méně pevné a práce méně bytelná. Roku 1905 byl postaven nový, 230 cm vysoký kříž, a to na žádost lesníků Clam-Gallasova frýdlantského panství, přestože – když se tady ten přeukrutný mord stal – nepatřily Horní Pertoltice dosud pod frýdlantské panství, ale měl je po třicetileté válce propachtovány jako kreditní zboží šlechtic – patrně zeman – Hans Georg von Hartstahl. Byl prý značně násilnické a prudké povahy – ostatně překlad jeho jména by mohl znát Jan Jiří z Tvrdé Oceli – a nelítostný k poddaným. Proto také sedlák, který tajně vylezl v lese, který mu nepatřil, na borovici a odsekával z ní silné větve – dělal tedy věc již tehdy trestnou – se velice ulekl, když se pod stromem objevil majitel lesa pan Jan Jiří, poroučel mu slézt a hrozil trestem. Sedlák – prý poněkud slabomyslný – odmítnul a ze strachu hodil na pána z výšky ostrou sekeru – a trefil se.

(citace z knihy : M.Nevrlý – Kniha o Jizerských horách)

Galerie:

[nggallery id=21]

Fotografie: Petr Kellner

Pin It on Pinterest

Share This
X
X