[singlepic id=2231 w=101 h=133 float=left]Petr Pávek se jako starosta Jindřichovic pod Smrkem proslavil vyhláškou proti úředníkům, o níž se dozvěděli televizní diváci na celém světě, mimo jiné i na Novém Zélandu. Kdysi nosil dlouhé vlasy a dodnes jezdí na silné motorce. Král libereckého podsvětí mu jednou vystřelil u hlavy, aby ho upozornil na to, kdo regionu šéfuje, protože si myslel, že zakládá nový motorkářský gang. Byl mluvčím ODA, potom spolupracoval se Stranou pro otevřenou společnost. Naposledy kandidoval do Parlamentu ČR za Zelené a přestože dostal ze všech kandidátů nejvíc hlasů, kvůli volebnímu zákonu se tam nedostal. Rok byl náměstkem Ministra pro místní rozvoj ČR. Vrátil se do Jindřichovic a jakoby se po něm zem slehla.

Jako vesnice s hruba šesti sty obyvateli jste mívali dva tisíce mediálních výstupů ročně. Kdyby letos nebyla v říjnu sněhová kalamita, která vám přerušila trať, asi by se o vás nepsalo vůbec… Co se změnilo?

Změnil jsem se já i celé klima ve společnosti a zejména v politice. V Jindřichovicích nastal čas na práci, směřující ke konsolidaci obce a mezilidských vztahů.

Rozumím tomu dobře, že jste na propagaci směrem ven rezignovali? Podle mého jsou ale mediální výstupy dobrá věc třeba pro žádosti o evropské peníze.

Pozor, ty pro malé obce téměř žádné nejsou a jejich administrace se ve většině případů nevyplácí. Jenom na Frýdlantsku jsou nejméně dvě obce před bankrotem a starostové si šli pro podporu na úřad práce, protože se zapletli s evropskými penězi, vše pod taktovkou českého úředního šimla a s bankami, které zločinně zneužily situace.

Pojďme k vašemu starostování. Stále ještě za něj neberete plat?

Neberu.

Zlí jazykové tvrdí, že jste nalákal do obce vzdělané lidi, kteří teď do všeho s odpuštěním kafrají. Každý by to chtěl dělat jinak. Prodávám ale jak jsem koupil.

 To je pravda a považuji to za pozitivní a přirozený vývoj. Musíme si uvědomit, jací lidé se rozhodnou pro nastěhování na  konec světa i se svými rodinami a s důsledky, které to sebou nese. Přestože jsou různí, mají některé společné rys: Nespokojenost se svým dosavadním bydlištěm ve velkém městě, touhu po zdravé a přirozené alternativě a s tím související jistý odpor k oficiálním strukturám.

Naletěli na mediální obraz Jindřichovic?

 Nevím, ale určitě zapadl do jejich představy o místě k alternativnímu životu pro ně samotné i jejich rodiny. Měli odpor ke zbytečné byrokracii, chtěli být nezávislí a svobodní. Přinášejí sebou touhu po seberealizaci a mají vlažný přístup k autoritám. K tomu exotický a alternativní starosta  motorkář… Jenže z exotického starosty se najednou stává reprezentant oficiálního systému, vymahatel pravidel soužití.

Po odchodu z ministerstva jste prohlásil, že teď už chcete být jen farmářem. Když jsme spolu víc než před rokem mluvili, horoval jste pro permakultru, což je takové neobvyklé slůvko, že? abych parafrázoval film Marečeku podejte mi pero…

Permakultura je jednoduchý sytém hospodaření, který člověk  převzal od přírody a využil ho k osobnímu prospěchu, aniž by tím narušil složité přírodní vazby a drancoval nebo jinak poškozoval životní prostředí.

To zní jako poučka z nějaké příručky…

Tak jinak. Moderní zemědělství připomíná a nahrazuje války. Firmy, které vyráběly v době války tanky a děla, dnes vyrábí těžkou zemědělskou techniku, která ničí půdu na lánech, připomínající svou devastací bitevní pole. Nálety letadel bojují se škůdci tím, že na ně a na potraviny shazují jedovaté sloučeniny, vyráběné firmami, které za války vyráběly smrtelné válečné plyny. A mohl bych pokračovat dál.¨Permakultura s přírodou neválčí. Nezná pojmy moderního zemědělství jako jsou např. plevel, škůdci nebo pandemie.  Studuje jejich funkci v přírodě a využívá ji v pestrém systému vzájemných provázaností. Například některé tzv. plevely dokáží svými kořeny vytáhnout vodu z hlubších vrstev půdy a následně ji vypotit přes své listy a zavlažovat tak přirozeně zeleninu ve svém sousedství.

Jak jste k tomu náboženství dostal?

Po pěti letech ekologického chovu skotu jsme se s mou tehdejší ženou začali zajímat o smysluplné, citlivé a soběstačné ospodaření, nezávislé na dotacích a nesmyslných pravidlech. Žena tehdy navštívila kurz o permakultuře a potom už to byla lavina. Nakoupili jsme v zahraničí literaturu a filmy, navštívili největšího evropského protagonisty permakultury, rakouského sedláka Seppa Holzera, založili permakulturní zahradu a začali pozorovat, co to dělá. A dělá to divy.

Rakouský sedlák Holzer prý umí vypěstovat v Alpách ve výšce 1500 metrů pomeranče…

Sepp Holzer dokázal v oblasti rakouské Sibiře úplné zázraky. Ve velmi nepříznivém klimatu a extrémně svažitému terénu bez > vody vytvořil díky svému vhledu a práci plně fungující výnosný systém hospodaření. Na 50 hektarech vybudoval ve svahu přes 70 rybníků, jezírek, tůní a mokřadů s cílem zadržovat v krajině vodu. Desetitisíce stromů a bezpočet užitných rostlin tam žijí v pestré symbióze se všemi ostatními organizmy a vytváří vlastní zdravé mikroklima.

A jak je to s těmi pomeranči?

Sám jsem viděl v tomhle zasněženém a mrazivém podnebí  rostoucí citruse, olivy, fíky a orchideje, pnoucí se po  borovicích hned u vchodu na farmu. Sám Sepp Holzer ale říká, že to má jenom kvůli návštěvám na efekt. Zbytek farmy využívá smysluplně.

Jakou část vašeho hospodaření tvoří permakulturní zahrádka a co na ní pěstujete?

Zahradu jsem letos předělal a odhlásil dalších 14 hektarů ze všech oficiálních plateb a dotací s cílem, hospodařit na nich od příštího roku permakulturně a soběstačně. Letos jsem investoval spoustu prostředků a energie do přípravy území.

Vraťme se od hlíny k politice, neboť každý si vás s ní bude spojovat víc než s chlapíkem v holínkých na traktoru. Vaše  rozhodnutí se do politiky nevrátit je konečné?

Ano, mé rozhodnutí je konečné.

Proč se ptám. Nejsem sám kdo má dojem, že vedení kraje je přehlídka polovzdělanců, která neumí cizí řeči a kterým  chybí vize. Ty vám naopak nechyběly nikdy.

 Nezlobte se, to mi nestojí za komentář.

Jinak. O frýdlantském výběžku se už v šedesátých letech   mluvilo jako o zaostalém regionu. Nic se nestalo tenkrát, nic po roc e 1989… Člověka napadne, proč na kraji existuje resort s názvem regionální rozvoj?

 Odpovím s nadsázkou: Na ministerstvu jsem se od úředníků naučil jednu užitečnou věc. Názvy všech oficiálních struktur, studií a projektů a musí vyzařovat pozitivní zadání. Obsah  potom může a vlastně musí být v rozporu s názvem. Připomnělo mi to Orwellův román „1984“, kde brutální mučení společensky nezařaditelných jedinců probíhalo na ministerstvu lásky.

Jindřichovice zasíťovaly pozemky a postavily ekologické rodinné domy, vztyčily jste dvě první větrné elektrárny v Čechách,  mají kotelnu na biomasu a nejlepší knihovnu v ČR roku 2003. Jak to vypadá s nejambicióznějším projektem, kterým má být pobočka Technické univerzity v Liberci?

Věnoval jsem přípravě projektu osm let života a dotáhli jsme ho téměř k dokonalosti. Máme nemovitosti, stavební povolení, spolufinancování, zahraniční university se zájmem o účast, ale ztroskotali jsme na veřejném financování. Je to škoda, osobně jsem přesvědčen, že by se jednalo o nejlepší projekt v republice a jeden z nejlepších v Evropě.

Univerzita měla také oživit vesnici mladými lidmy…

To se nám podařilo i bez ní. Když jsem začínal měly Jindřichovice 580 obyvatel a dnes jich máme přes 700. Většinou se k nám přistěhovali mladí a vzdělaní lidé.

Poslední otázkou bych zabruslil do soukromí. Vždycky jste tvrdil,  že nechcete dítě, že politik může být skrz něj vydíratelný. Teď máte téměř tříletého kluka a jste z něj, jak to říkala moje babička, doslova poprděný. Co se změnilo?

Stal jsem se tátou.

(Vyšlo v MFDnes 30.11. 2009, ptal se Jan Šebelka)

Pin It on Pinterest

Share This
X

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close