gustav_promo

Náš redakční kolega Jan Šebelka nás poprosil o pomoc při získávání materiálů pro svoji novou knihu o Gustavu Ginzelovi. Všechny vaše vzpomínky, drobné postřehy, fotografie či cokoliv co se týká Gustava Ginzela můžete posílat na naši mailovou adresu redakce@frydlantsko.eu nebo přímo Janu Šebelkovi na jakub.sebelka@volny.cz.

Pár slov úvodem

Myšlenku shromáždit vzpomínky na Gustava Ginzela jsem v sobě nosil několik let. Stále jsem to odkládal, ale pak mi umřelo několik kamarádů a já si vzpomněl na dědovu průpovídku, který často říkal, že čas prchá, jako splašená mrcha. To byl jeden důvod, proč jsem se do toho nakonec pustil. Říká se totiž, že člověk umírá dvakrát. Jednou fyzicky a podruhé, kdy odejde ze světa poslední člověk, který si ho pamatuje. Ten druhý, ne tak naléhavý, je, že toto území, v němž se v posledních osmdesáti letech několikrát kompletně vyměnilo obyvatelstvo, potřebuje nové legendy, nové dějiny, nové duchovno.

Gustav Ginzel se stal legendou ještě za svého života. Ať už jako horolezec, který má na jizerskohorské žule několik slavných prvovýstupů, nebo coby znalec tohoto území, či jako majitel Hnojového domu, jehož proslulost překročila hranice regionu i tehdejšího Československa.

Osobně jsem se s ním setkal jen několikrát v životě jako novinář poté, co mu někdo v roce 1996 zapálil, ať už úmyslně, nebo nešťastnou náhodou, jeho pověstný Hnojový dům. Přehraboval se ve spáleništi, vytahoval roztavené objektivy fotoaparátů, staré knihy a časopisy, naříkal nad ztrátou tisíců diapozitivů. Nikdy při tom nezapomněl upozornit, o kolik přišel, jakou to mělo všechno hodnotu. Vždy, když jsme od něj potom odjížděli, nám vnutil hromadu promočených a napůl spálených časopisů, abychom je v redakci list po listu usušili a určitě je vrátili. Pokusili jsme se o to jednou, ale když redakci zaplavil příšerný smrad spáleniště, který se tam držel několik týdnů, naházeli jsme je do kontejnerů. Potud osobní vzpomínka na člověka, který se výrazně zapsal, stejně jako jeho přítel Miloslav Nevrlý, do poválečné historie Jizerských hor.

O tom, že dát dohromady knihu vzpomínek na Gustava Ginzela nebyl nápad úplně od věci, se ukázalo v okamžiku, kdy jsem začal pátrat po lidech, kteří se s ním stýkali a kamarádili. Sotva jsem jich pár kontaktoval, začali se mi sami hlásit další a další. Což mě samozřejmě potěšilo, ale zároveň jsem si uvědomoval, jaké to s sebou nese nebezpečí. Obával jsem se, že se některé historky budou opakovat. Stalo se, ale v daleko menší míře, než jsem předpokládal. Nicméně mě to postavilo před otázku, co s tím. Po dlouhém zvažování jsem se rozhodl jednotlivé vzpomínky nechat tak, jak mi je pamětníci napsali, nebo vyprávěli. S velkou nadsázkou jsem si řekl, že v bibli popisují jednu a tu samou událost evangelisté Marek, Matouš, Jan a Lukáš a nikomu to už dva tisíce let nevadí.

Jan Šebelka

Pin It on Pinterest