fbpx

OLYMPUS DIGITAL CAMERAÚvodní rozhovor s malým chlapcem v předškolním věku pro práci v reedukační hodině.

Rozhovor proběhl s chlapcem v běžném pracovním týdnu a odpoledne u nich doma. Cílem rozhovoru bylo navázat s dítětem kontakt, spolupráci v klidném prostředí a zjistit jeho verbální a neverbální projevy. V rozhovoru jsem použila otevřené i uzavřené otázky.

Průběh rozhovoru

Chlapec byl čistě oblečen, na sobě měl mikinu se zvířetem a tepláky. Měl krátce střižené vlasy, kulaťoučký obličej a mírně obézní postavu. Po seznámení, oční kontakt s chlapcem jsem navázala poměrně rychle, mile se na mě usmíval a ihned mi kladl otázky (například: z jakého důvodu jsem ho navštívila). Maminka se ujala vysvětlení: ” Teta nás přišla navštívit proto, aby si mohla s tebou povídat, hrát a kreslit.”

Vzápětí mi chlapec sám navrhl, abychom si spolu kreslili. Během kreslení jsem chlapečkovi pokládala otázky. V procesu se snažil i odpovídat na otázky a bylo lehce poznatelné, že kladení otázek není příliš pro něj vhodné.

Jde vždy třeba respektovat dětskou soutředěnost pozornosti pro danou činnost (osvědčená pedagogická (speciální) zkušenost: “Dítě v činnosti přemýšlí, a pokud je do ní ponořené, není správné ho rušit, způsobujeme mu tím přerušení jeho délky procesu pozornosti v kognitivní (poznávací) oblasti, která v daném momentě (i v dalším biopsychosociálním rozvoji) je pro něj velmi důležitá. Tenacita (takzvaně – schopnost a dovednost natrvalo udržet déle pozornost) pozornosti se trénuje, prodlužuje se její čas a ve výsledku, v období školního věku ji efektivně využívá ve prospěch svého dětského, vlastního zájmu o učení.)).

Kreslené zvířátko chlapce imponovalo a více, než-li má přítomnost. Do svých obrázků vsouval svou fantazii a cítil se při tom uvolněně. Působilo to, jako když on – je ten – který pokládá otázky a zjišťuje sám, proč tu nyní jsem a poté, i sám sobě si zdůvodňoval to, proč maluje tak, či onak. Musím upřímně říci, že tato situace byla mým silným prožitkem. V závěru návštěvy jsme oba dokázali společnými silami odpovědi zformulovat. Záměrné otázky v diagnostickém úvodu péče o děti zněly takto:

Kolik ti je let?; Kolik máš sourozenců?; Líbí se ti doma?; Bydlíte od narození ve stejném bytě?; Co děláš nejraději doma? Jezdíš často k babičce a dědečkovi?; Co bys chtěl dělat až budeš velký?; S kým si doma rozumíš?; Které máš kamarády a kamarádky nejraději?; Posloucháš maminku a tatínka?; Máš rád bratříčka a jak se jmenuje?; Máš tety, která je nejhodnější a proč? atd…“.

Závěr rozhovoru s chlapečkem pro úvodní spolupráci s rodinou

V závěru činnosti jsem chlapce pochválila. Chválím vždy výsledek dané aktivity, nikoliv konkrétního jedince.

Odcházela jsem s pocitem klidu, protože i maminka se často zapojovala do našeho rozhovoru a dítě bylo šťastné, a to právě z její blízkosti a společného prožitku s ní.

Dítě si při činnosti povídalo samo se sebou, nebo-li s neživou představou, kterou kreslil.

Svou činnost často chválil a zvolával: „Mami, koukej, to je ale hezké!“

  • Velkou pozornost věnuji neverbálním projevům a z nich vyplynulo. Oči dítěte vyzařovaly radost a usmíval se, ale při činnosti v klidu nebyl, stále pokukoval na nás, zda-li ho pozorujeme, jak pracuje.

  • Vždy si všímám i verbálních projevů a z nich vyplynulo toto: Aktivní (pasivní) zásoba slov je na dobré úrovni. Na otázky odpovídal jasně a stručně, slovní zásoba byla na úrovni jeho věku.

  • Z artikulačního projevu vyplynulo: Výslovnost s občasnými přesmyky hlásek, zaměňováním či vynecháním hlásek ve slově .

  • Z písemného projevu: Chlapec používá pravou ruku. Úchop je tvrdý, to znamená, že má neuvolněné zápěstí.

    V diagnostickém rozhovoru (a pozorování) jde speciálnímu pedagogovi vždy o několik cílů najednou, umět je vidět, využít ve prospěch další, navazující péče o dítě. V tomto případě, jde nám také o spolupráci s rodinou, aby samotná rodina vnímala problematiku svého dítěte jako “přinesenou čokoládu na rukou”, která nám bude chutnat, ale až poté, v době, kdy se všichni podílíme na jejím uvaření. Spolupráce s rodinou je “zlaté dno”, od kterého by se rodina měla odstrčit, jako “každý zkušený (speciální) pedagog” ve své humánní speciálně pedagogické činnosti v oblasti vzdělávání a výchovy dětí.

Pin It on Pinterest

Share This
X
X

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close