DSCN3340Než začnu uvažovat o postu ředitelky, jako speciální pedagog bych se chtěla zmínit o pojmu socializace. Z hlediska obecné pedagogiky pod pojmem socializace si představujeme proces, ve kterém se utváří vývoj jedince působením sociálních vlivů a jeho vlastních aktivit, se kterými se učí vyrovnat nebo jim podlehne či je tvořivě zvládá dál. Vývoj osobnosti – jako jeden ze základních procesů socializace – posuzujeme nejenom z pohledu obecné psychologie, ale i z hlediska jiných alternativních metod vyučování hledících si příliš psychofyziologického přirozeného vývoje. Například Montessori metoda vycházela především z pozorování dětí ve volném prostředí během výchovy a vyučování nejenom mentálně retardovaných jedinců, ale i zaostalých dětí ze sociokulturně znevýhodněného prostředí. 

Člověk si osvojuje určité formy chování dle vzorů, modelů na základě vciťování, postojů a jeho vlastností, tedy se tzv. připodobňuje k druhým, napodobuje je a ztotožňuje se s nimi. Tedy – dítě během vývoje napodobuje kohokoliv, kdo na něj přímo působí…

A toto vše by si měl uvědomit každý pedagog, ať už pedagog předmětů či speciální, a poté především i ředitelka speciální, praktické a základní školy.

Co mě vede k této úvaze?

Domnívám se, že v současné době převládá v myšlení kritika, předsudky či strach z druhého.

Nepracuji na žádném lukrativním postu, který by byl blízký svou pracovní náplní politickému dění a také nepracuji jako ředitelka. Pracuji jako speciální pedagog na nejmenované škole, a také ve své neziskové organizaci v Hejnicích.

V úvodu jsem se zmínila o alternativní metodě vyučování Montessori, která vychází z pozorování chování a jednání nejen postižených dětí. Školský zákon nám umožňuje různá opatření a bohužel stále nedokončený, podle kterého bychom mohli děti vzdělávat a vychovávat za pomoci schůdnějších cest (alternativních metod) k cestě nápravy v jejich chování a jednání. Domnívám se, že to není tak příliš jednoduché, protože především je třeba státní podpory (v oblasti rozpočtové politiky), a to takové, která mění způsob řešení problematiky výchovy a vzdělávání dětí na školách. 

Mám k tomu kompetence?

Toť otázka. Rozhodují v této oblasti za Vás jiní? … Pokud bych se měla považovat za ředitelku, která vede tým ke spolupráci, měla bych asi mít tyto vlastnosti: sebevědomá, být stabilní dominantní extrovert, být profesionální. Charakteristickým znakem ředitelek či ředitelů je jejich schopnost směřovat ostatní ke společnému cíli. Jsou zralí, sebejistí a důvěřiví! nebo profesionální! – (vyberte si sami) – k ostatním a v mezilidských vztazích rychle rozpoznají individuální talent a využijí ho v zájmu skupinových cílů, nikoliv na úkor jedince. Preferují také i konzultace při řízení v klidném prostředí i při řešení problémů.

Důležité je také si uvědomit i styly vedení. Styl vedení má několik fází, a jsou to: instrukční, poradenský, podporující, partnerský. Měli bychom znát obecné informace o průběhu chování nového (staronového a dlouholetého) pracovníka z hlediska obecné psychologie v oblasti práce (aplikovaná psychologie). A proč ? Protože například výkon u nového pracovníka vždy po určité době klesá, a pokud ředitelka v tomto okamžiku nepodá pomocnou ruku prostřednictvím kolektivu, dochází i k takové situaci.

Pracovnice ve funkci ředitelky (pochopitelně i ve funkci učitelky) v průběhu výkonového chování dává podněty k činnosti nebo k udržení průběhu činnosti formou návrhů týkajících se celé struktury a je schopna vytyčovat problémy a úkoly s návrhy pro jejich odstranění. Vše si v týmu ověřuje, přeformulovává a vyvozuje závěry. Mělo by vždy dojít k rozhodnutí pro danou změnu či ne. Dále zaznamenává průběh celého procesu (zjišťování názorů, informací, ujasňování a rozvíjení problému) a připravuje úkoly pro další sezení.

Procesní chování je takové, kdy člen pedagogického týmu vytváří vřelou a přátelskou atmosféru. Rozpoznává, identifikuje a vyjasňuje rozdíly v názorech, vnímání a myšlení. Povzbuzuje ostatní k tomu, aby naslouchali a zvažovali alternativy. Udržuje komunikaci a komunikační kanály v činnosti. Podporuje ostatní v tom, aby se zúčastnili debaty a sleduje ty, kteří hovoří nejvíce. Také se snaží pojmenovat a vyjádřit pocity (i své a dbá také o neverbální kontakt – gesta, mimika, řeč těla), nálady, problémy v týmu a výsledky týmem dosažené. Také se nezdráhá projevit uznání za úspěchy dosazené ostatními členy a týmem jako celku.

V úvodu jsem se zmínila o podstatě procesu socializace. Domnívám se, že je to uchopitelné téma, které je velmi podstatné v oblasti pedagogiky a řízení školy, i když si to příliš neuvědomujeme. Nezapomeňme, že veškeré negativní chování je opisem chování těch druhých. Pokud bych opravdu zauvažovala o postu ředitelky, zcela jistě vím, že si tento aspekt musím uvědomovat. Vždy mé chování a jednání bude ovlivňovat funkčnost pedagogického týmu, ať už budu pracovat jako učitelka či ředitelka základní školy. Dejme tedy svým spolupracovníkům vzor!

A v souvislosti s dětmi? Vidím to asi takto: Zamysleme se nad Montessori metodou a jejím působením na daného jedince! Hlavní Montessori myšlenky vycházejí z poznání spontánní tvořivosti dětí a jejich celkového vývoje. Dejme tedy šanci všem, kteří opravdu chtějí…

Pin It on Pinterest

Share This
X

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close