Dopis od speciální pedagožky mamince osmiletého chlapce s autismem 1

Maminka autistického chlapce si stěžovala na jeho specifické i nespecifické projevy v chování a jednání (např. úzkostné stavy, vykřikování, strach z druhého, snížená úroveň sluchové pozornosti) ve vyučovacích hodinách, které znesnadňovaly jejich průběh. V textu nalezneme možná řešení jak tento současný stav chlapce s atypickým autismem zmírnit či odstranit.

Problematika v chování při vyučovací hodině

Vážená paní …!

Medvídek (nejoblíbenější hračka Davídka) se nepodařil kvalitně vyfotit. Přesto fotografii posílám, také i fotografii třídy, jak děti recitují a Vašeho syna sedícího v lavici. Fotografie medvídka založená v penálu pomůže především v kognitivní oblasti soustředění a zároveň i dokázat svou zvědavost potlačit (např. v oblasti: co dělá jeho soused) nebo-li omezit napodobování toho druhého. Medvídek se může stát jeho rádcem a zpovědníkem. Popřípadě můžeme zčásti i odstranit jeho úzkostné stavy, a to z důvodu stesku po oblíbené hračce. Dále bych se pokusila v domácím prostředí toto chování omezit tím, že chlapci bych řekla: „pokud si nebudeš vědět rady, potichounku se na to zeptej svého medvídka“. Pokud si ani medvídek nebude vědět rady, tak se přihlásíš a zeptáš se na to paní učitelky.” Dále bych doporučila využití piktogramů, protože i pomocí nich lze chování a jednání z větší části zmírnit či odstranit. Například: „Nakreslete spolu velkého kluka se široce otevřenými ústy Vámi přeškrtnutými a nalepte si ho tam, kde bude Vašim dětem stále na očích. 3

Problematika v sociálním chování

Pokud bychom parafrázovali Váš požadavek o poskytnutí rady, měli bychom zkonstatovat, že Davídek se opravdu bojí romského chlapce.4 Připomeňme si, že medvídka považuje za svého ochránce jakožto abstrakci pro pocit bezpečí. Dospělí vědí, že plyšový medvídek nás nemůže ochránit. Je třeba si odpovědět na otázku: Může chlapce plyšový medvídek nějakým způsobem zklidnit? Omezí se u něj prožívání strachu? Omezí se počet písemných zpovědí ze strachu vůči romskému chlapci? Pokud Vám syn po příchodu domů bude vyprávět o romském chlapci, je třeba ho řádně vyslechnout. Ale také ho můžete poslat za plyšovým kamarádem, aby i jemu se mohl vyzpovídat z případné bolesti v duši. Pokud se ale i přes tato opatření bude chtít chlapec znovu se projevit písemnou formou, je třeba ho nechat. Je to velmi podobný projev jako u zdravých dětí, které mají svůj deníček, a píší si tam své tajnůstky či prožitá životní zklamání, která proběhla doma, ve škole či v blízkém okolí. Během pozorování jsem chlapce poprosila, zdali by mi zpovědní dopis předal. Reagoval na mě velmi vyděšeně! Odpověděl: “Ne, nedám, nechci”. To znamená, nedělejme mu další psychická traumata (pocit bezmocnosti) než která tato autistická porucha dítěti cestou přináší. Výsledek sledování: “Váš chlapec po dopsání dopisu se zklidnil!”

Jde nám o to, aby nám spontánní přirozenou cestou pověděl to, co ho trápí či co se mu nelíbí! Nezakazujme mu psaní dopisů, které jsou pro něho řešením daného problému.

Zpověď, vyhotovenou písemnou formou, působí jako ventil k vypuštění různých negativních pocitů, které pro mnohé z nás jsou u autistických dětí velmi těžko rozpoznatelné. Veškeré způsoby zpovědi – radostných či bolestných prožitků – je třeba podporovat, a o to více u dětí s autismem. Děti s autismem ve většině případů to neumí, ale u Vašeho chlapce je tomu naopak.

Jiné děti malují a Váš píše. Mnozí z nás hledáme cesty k příjemným relaxačním zážitkům a ve Vašem případě si Váš syn cestu nalezl úplně sám.

Jinými slovy, pokud autistickému dítěti pozměníme jeho stálé prostředí nebo naším vniknutím do činnosti mu narušíme jeho momentální soustředěnost či zaujatost, je velmi pravděpodobné, že z jeho chování se snadno odečtou negativní projevy v jednání. Ve většině případů děti s autismem nedokážou zacházet se svým duševnem tak, aby jim to nezpůsobilo případné depresivní až chronické stavy bezmocnosti. Stává se to tehdy, když prostřednictvím i sebelepší snahy nedostanou tyto děti adekvátní zpětnou vazbu. 5

Klima ve třídě

Chlapec je ve třídě velmi oblíbený. Doslova se vrhá k ostatním spolužákům. Všichni se mají velmi rádi. Ve třídě panuje velmi dobrá atmosféra. Klima třídy je neagresivní a nestresující. Učitelka děti pobízí k lepším výkonům, a to především prostřednictvím her. Jejich oblíbená hra je – například paní učitelka poví: “Milé děti, ve třídě jsem vyvěsila různá slova, která máte za úkol najít. Zapnu Vám k poslechu známou znělku z pohádky Popelka, která Vám udává čas pro jejich nalezení. Po nalezení slova mi ho každý z Vás nahlas přečte. Rozumíme si? Zopakujte mi, co budete dělat!”  6

Z pozorování dále vyplynulo:

Během vyučování jsem zjistila, že Váš chlapec si plete na hodinách čtvrt a třičtvrtě. Tedy, 3 a 9. Pokuste se mu povědět desetkrát tuto větu se zadaním činnosti: “Davídku, ukaž na hodinách ¾ na jednu, ¾ na dvě, ¾ na tři, ¾ na pět, ¾ na šest, atd.” Po desátém znovuopakování povíte: čtvrt na jednu, mezi tyto diktované časy ¾ na jednu, ¾ na dvě, ¾ na pět, ¾ na šest, atd. Znovu je zopakujete s časem čtvrt na jednu a zároveň Vám je chlapec ukazuje na dětských hodinách. Pokud se nesplete, můžete mu přidávat i jiné čtvrt hodinky, čtvrt na čtyři apod. Důležité je opakování slova čtvrt, a to proto, aby si uvědomil vsunutí slova mezi jiné časy. Tedy nastala změna. Slovo slyší, uvědomí si ho lépe a ještě k tomu zní úplně jinak (Má šanci ho znatelněji vnímat.) Je to procvičování sluchové pozornosti. Prozatím nesmíte jiná slova, než-li čtvrt a třičtvrtě, ve větě používat. Potom, až si zadanou činnost nebude plést, můžete mu vřadit mezi slovní pokyny i jiné časy.

Podstatné je – jakým způsobem u něho dosáhnete zřetelnějších vědomostních výsledků, než které doposud nabyl. Je to tzv. postupné učení – krokování a v současné době nazývané strukturalizované. Pokud tomu tak není, dochází k určitému odporu ze strany žáka k zadané činnosti. Může i docházet k neschopnosti jak si najít cestu k řešení dané situace (nová látka v matematice apod.) či obavám z něčeho neznámého, co je pro něho nepředstavitelné. Obava u dětí může vyvolat negativní projevy v chování a jednání s projevy sebezraňování, vztekání, křičení či ke zhoršování řečových poruch v komunikaci, a to nejenom získaných vlivem PAS.

Dále bych doporučila: Choďte často se svým dítětem na vycházky. Ven si s sebou vezměte například encyklopedii a povídejte si o věcech, které právě uvidíte. Sedněte si na louku (buďte v klidu – dítě by nemělo běhat) a povězte mu: “Davídku, povíme si spolu, co kolem sebe vidíme!” Davídek má vyjmenovat věci, které jsou v jeho blízkosti. Po vyjmenování alespoň 10 slov začněte listovat v knize a zároveň ho pobídněte k hledání těch věcí, které viděl a vyjmenoval. Jakmile nějakou věc, zvíře, rostlinu… nalezne, vyčkejte a vytvářejte s ním na nalezené slovo věty. 7

Žádám, veškeré dětské dopisy prosím, uschovejte, vytvoříte si takové portfolio – dokumentaci činností, které byli v dané situaci velmi podstatné jak proto dítě, tak i pro Vás. Napomáhá to vyhodnocení celkového verbálního (mluva), neverbálního (mimika, písemná dokumentace) vývoje. Pokud by jste něčemu neporozuměla, zda-li to bude v mých silách, mile ráda Vám vše vysvětlím. Přeji Vám a chlapci mnoho úspěchů!

S pozdravem! Pálová Helena

Poznámka: Fotografie nejsou použité.  
 1. V poznámkách jsou případně vypsány a zdůvodněny doporučené způsoby výchovných přístupů ze strany dospělého, kterou napomohou odstranit či spíše zmírnit rušivé elementy v chování a jednání chlapce s PAS, a to z důvodu pro jeho dokonalejší průběh v procesu výchovy a vzdělávání.
2. Vysvětlení pro zákonné zástupce: Především nám jde o to, aby se zabránilo výkřikům v hodinách a dokázal se sám přihlásit.
3. Sourozenec Vašeho malého autisty by měl mít také křičícího panáčka, aby se toto chování postupně ve spolupráci s ním lépe odstraňovalo.
4. Zjištěno explorativní metodou – pozorováním přímo na dané škole.
5. Pro pedagogy a rodiče je důležité, najít právě takový způsob cesty pro zlepšení zdravotního stavu, aby dítě prošlo životem – ale pochopitelně i se změnami v jeho rozvoji – co nejsnadněji. Přicházet by měly takové změny, které jsou pro nás i jejich život nepostradatelné, bez prožitku stresu či v nejhorších případech bez újmu na jejich zdraví. Tedy předcházíme možnému zhoršení psychického stavu, dále geneticky podložené schizofrenii, epilepsii a dalším přidruženým poruchám patřící k syndromu PAS.
6. Popis chování autistických dětí: Ve svých projevech v chování jsou tyto děti velmi spontánní, tzn. své pocity radosti dají najevo v plné síle, a to do takového prostředí, ve kterém se cítí spokojeně. Paní učitelka na ně působí velmi pozitivně, a proto dochází k naprostému psychickému i fyzickému uvolnění. S paní učitelkou prožívají pocity radosti, pocit svobody či třeba zklamání ze špatné známky a smutného razítka. Tato dětská spontánnost v projevu v chování a jednání nám napomáhá odhalovat příčiny vzniku potíží a zároveň najít cestu k jejich odstranění.
7. Například: Uviděl kukačku. Můžete se zeptat: ”Staví kukačka hnízdo?” Měl by odpovídat ano, ne, proto pokládejte uzavřené otázky. Pokud uvidíte krávu, zeptáte se ho: Je mléko v jogurtu? Je mléko surovina? Ze surovin se vyrábí mléko. Je mléko výrobek? (tím si lépe zapamatuje určité souvislosti mezi slovem a věcí a zároveň ho podporujete ve zdokonalování představivosti, jako jedné z velmi důležitých složek potřebnou k rozvoji vědomostí, schopností a naučených dovedností). Autisti mají problémy s asociací, tzn. s představivostí, spojení určitého vjemu do činnosti, spojování vazeb mezi věcmi, živými bytostmi apod. Pod jarem si nemusí nic představit, ale my ano. Mají problém v tzv. generalizaci. Třeba slovo jaro jim můžeme připodobňovat kytičkami, které rostou v tomto období. Autista neumí nacházet dané souvislosti mezi lidmi a přírodou, mezi slovy a přírodou apod.

 

 

 

Pin It on Pinterest