Chráněná dílna Kalitur v Raspenavě dává lidem novou šanci / Reportáž

Když dnes člověk vstoupí do areálu chráněné dílny Kalitur v Raspenavě, uvidí sehraný provoz, soustředěné zaměstnance a pečlivou práci u pracovních stolů. Za touto každodenní rutinou se ale skrývá mnohem víc – silné lidské příběhy, nové začátky a pocit, že i přes handicap má práce hluboký smysl.

Paradoxně přitom firma Kalitur vůbec nevznikala jako chráněná dílna.

„My jsme původně dělali klasickou stavební činnost a sídlili jsme v Novém Městě pod Smrkem. Pak jsme koupili tenhle objekt tady v Raspenavě. Byl velký, tak jsme začali přemýšlet, co by se tu dalo dělat kromě stavebnictví,“ vzpomíná Libor Turský, jednatel společnosti.

Zlom přišel v roce 2009, kdy po dohodě s Úřadem práce padlo rozhodnutí založit chráněnou dílnu. Firma se postupně rozrostla, v roce 2022 přešla pod název Kalitur s.r.o. a dnes dává práci přibližně devadesáti lidem.

Místo, kde už nejsi „odepsaný“

Pro mnoho zaměstnanců znamená Kalitur víc než jen výplatu na konci měsíce. Je to návrat do běžného života a pocit, že jsou znovu něčeho součástí.

„K nám často přichází lidé, kteří nenajdou uplatnění na běžném trhu práce. To s sebou nese zoufalství, pocit, že nejsou potřební. Ve chvíli, kdy jsou znovu začleněni do pracovního procesu, se to začíná měnit,“ popisuje Kateřina Turská.

„Vnímáme to, když jsme nuceni poslat zaměstnance na zaučení do velkých fabrik, že tam jdou neradi a vracejí se k nám s pocitem, že už jsou rádi, že jsou zpátky a můžou tady v klidu pracovat,“ dodává.

Přibližně 75 % zaměstnanců má smlouvu na dobu neurčitou.

Zakázky z velkých firem i jemná ruční práce

Kalitur dnes spolupracuje stabilně se třemi hlavními firmami a jednou doplňkovou, další spolupráce jsou v jednání. Výroba se pohybuje převážně v oblasti elektrotechniky a automotive – kabelové svazky, pájení, kompletace drobných komponentů, ruční montáž.

„Velké firmy mají o chráněné dílny zájem. Jednak kvůli náhradnímu plnění, ale taky proto, že jsme konkurenceschopní cenově. A hlavně – kvalita od nás musí být stoprocentní. Nemůžeme si dovolit chyby,“ říká Libor Turský.

Na kontrolu kvality mají dokonce vyčleněné vlastní pracovníky.

„Od nás musí jít perfektní výrobek dál do světa. Neexistuje, že to bude nějaký kompromis, protože jsme chráněná dílna.“

Práce se přizpůsobuje každému jednotlivci podle jeho možností:
„Někdo zvládne jemnou práci, někdo spíš jednodušší úkon. Když vidíme, že to nejde, tu práci upravíme, rozdělíme, vytvoříme mezičlánek. Není to o tom někoho stresovat, ale najít mu správné místo.“

Druhá dílna v Liberci

Další důležitý milník přišel v roce 2023. V Liberci tehdy jedna chráněná dílna skončila a hrozilo, že zaměstnanci zůstanou bez práce.

„Dostali jsme nabídku, jestli bychom to nepřevzali. Když jsme viděli ty lidi a jejich situaci, tak jsme si řekli, že to aspoň zkusíme. Bylo nám jich líto,“ říká Kateřina.

Z původních osmi zaměstnanců v Liberci je dnes přibližně dvacet čtyři. Výroba se téměř ztrojnásobila a prostor se postupně zaplnil.

„Raspenava už je dnes víceméně plná, ale Liberec má obrovský potenciál. Máme prostor i lidi, kteří by chtěli pracovat. Klidně by tam mohlo být ještě patnáct lidí navíc,“ vysvětluje Kateřina.

Jediné, co zatím chybí, jsou další zakázky.

„Moje oblíbená práce? Chodit do práce.“

Během návštěvy dílny bylo možné promluvit i přímo se zaměstnanci. Jejich odpovědi byly jednoduché, ale silné.

Ondra pracuje v Kalituru osm let:
„Moje oblíbená práce? Asi… chodit do práce,“ usměje se.

Pan Berky se do dílny dostal po vážném úrazu:
„Rok jsem byl v nemocnici, pak dlouhá rehabilitace. A pak jsem přišel sem. Teď tady dělám plastové domečky, ze kterých budou trafa.“

Právě tyto krátké věty často vystihují víc než dlouhé rozhovory – radost z normálnosti, návratu do rytmu života, z toho, že mají své místo.

Tempo, které dává smysl

Velkou výhodou Kalituru je jednosměnný provoz a zkrácené úvazky – obvykle pět hodin denně.

„Ve velkých továrnách jedou třísměnný provoz, to je pro naše zaměstnance často nepředstavitelné. Takhle mají jasný režim, který zvládnou, to je zásadní pro pocit stability“ říká Kateřina.

Práce pak neškodí jejich zdravotnímu stavu, ale naopak pomáhá:
„Má to pozitivní vliv i na psychiku. Vidíme, že když mají pravidelný režim a pocit smyslu, jejich stav se často stabilizuje nebo dokonce zlepší.“

Výzva do budoucna

Příběh Kalituru ukazuje, že chráněná dílna může být nejen funkční, ale i dlouhodobě stabilní a rozvíjející se projekt. Teď je před ní další výzva – rozšířit spolupráce a vytvořit pracovní místa pro další lidi, kteří je potřebují.

„Kapacita v Raspenavě je naplněná, ale v Liberci je těch lidí, co by chtěli pracovat hodně a občas musíme někoho odmítnout, protože nevíme, zda pro něj práce bude. Musíme tedy začít pracovat na navazování nových kontaktů s firmami. Prostor i lidi na to v Liberci máme,“ uzavírá Kateřina.