Milan Götz o Jamparádě, životě v Kunraticích a proměně zámečku Jednička / Rozhovor

Starosta Kunratic Milan Götz v rozhovoru pro Freedlantsko.eu mluví o rekordním ročníku Jamparády, který letos přilákal přes 700 marmeládových vzorků i stovky návštěvníků, o životě a komunitních akcích v obci, provozu vesnické hospody a postupné obnově fascinujícího zámečku Jednička. Přibližuje také každodenní starostování, spolupráci s místními spolky a dobrovolníky, plány pro rozvoj obce i osobní pohled na to, jak skloubit práci starosty s rodinou a volným časem.

Jamparáda: rekordní ročník a plány do budoucna

Od posledního rekordního ročníku Jamparády uběhlo několik měsíců. Jak se na něj s odstupem díváte? Byla to spíš úleva, že je hotovo, nebo už převládá těšení na další ročník? A jak podle vás letošní Jamparáda dopadla?

Vlastně už v sobotu večer to byla velká úleva, že to klaplo. A teď už fakt převládá těšení na další ročník, i když tady na podlaze je ještě vidět dozvuk z loňska – a teď už správně říkám z loňska. Jsou to ocenění těch vzdálenějších účastníků, kterým bychom jejich ceny rádi zaslali poštou.

Co se týče toho, jak Jamparáda dopadla, výsledky jsou zveřejněné na webu, ale pro nás byla naprosto fantastická. Překonala všechna očekávání – nejvíc soutěžních vzorků za celou historii. Překonali jsme tak i rekord z roku 2022, kdy jsme měli desátý ročník, a to bylo strašně fajn.

Musím říct, že i divácká návštěva předčila naše očekávání. Kulturákem prošlo zhruba 400 lidí, z toho přes 300 hlasovalo. Takže to bylo super.

Účastníte se Jamparády i osobně, ať už jako soutěžící nebo jako hlasující v ceně publika? Pokud soutěžíte, jakou marmeládu jste letos přihlásil? A pokud hlasujete, která vás letos nejvíc zaujala? Máte vůbec nějakou svou srdcovou marmeládu?

V tomhle případě je to dvakrát ne – neochutnávám a nehlasuju. Protože bych mohl být zaujatý. Já marmelády nevařím, vaří je moje žena a teď už i s dcerkou, a z toho mám velkou radost, že se jim daří.

Já si marmeládu ochutnám spíš výjimečně. Tím, že přihlášky přijímáme na obecním úřadě, tak v průběhu roku vidíme různé zajímavosti, které se sem hlásí. Takže když mě něco zaujme názvem nebo surovinou, z které je marmeláda vyrobená, tak ji třeba ochutnám.

Letos jsem ochutnával marmeládu z Chorvatska z plodu opuncie, což je kaktus, a ta byla výborná. Pak jsou tam různé zajímavosti třeba v kategorii exotika – tam je to spíš o ochutnání a porovnávání neporovnatelného, exotika ovoce, exotika zelenina. Jsou to často zajímavosti, ale co mi utkvělo v hlavě, tak třeba okurková marmeláda nebyla vůbec špatná.

Jamparáda neustále roste. Letos přes 700 vzorků, mezinárodní účast, nové kategorie, publikum téměř 400 lidí. Kam podle vás může Jamparáda dál směřovat? Je v plánu další rozšiřování, nebo chcete spíš držet současnou podobu a kvalitu?

Na tomhle jsme se teď shodli s duchovním otcem a zakladatelem soutěže Jirkou Poděbradským. My jsme schopní – a je to v našich silách – ochutnat třeba tisíc vzorků, ale není to naše ambice.

Každý účastník sice může přihlásit až deset marmelád, ale raději bych měl pět set marmelád od pěti set lidí než pět set marmelád od padesáti lidí. Děláme to kvůli lidem a právě to nás na tom baví – že si s tím dají práci, že je to zajímá.

Co mě hodně potěšilo, bylo v loňském ročníku velké množství nováčků. Samozřejmě máme radost i z těch, kteří jsou pravidelnými účastníky, nebo z těch, kteří se po letech vrátili a znovu se zapojili. Je hrozně fajn, když si na tu soutěž vzpomenou, přijedou a je vidět, že se jim u nás líbí.

Kam dál směřovat? Shodli jsme se, že bychom strašně rádi, aby se víc dbalo na kvalitu. Někdy lidé pošlou marmeládu jen proto, aby se zúčastnili – rychle ji navaří a pošlou. Ale je strašně znát rozdíl mezi tím, když se to dělá povrchně, a když si s tím někdo opravdu hraje a dělá to s láskou. Na výsledku je to pak znát.

Náš takový sen nebo cíl je, aby kvalitní marmelády mohly ocenění z Jamparády využívat i dál. Soutěž je otevřená všem, někteří se tím dokonce živí, a bylo by skvělé, kdyby mohli ocenění z Jamparády používat jako známku kvality – podobně jako jsou třeba regionální značky nebo výrobky z Jizerských hor.

Inspirací je pro nás i světové marmeládové mistrovství v Dalemainu, kde vítězové dostávají zlaté nálepky, které pak používají na etiketách. Je to jasný punc kvality, že výrobek prošel soutěží a uspěl v ní. My už to máme i graficky nějakým způsobem nachystané, bavíme se o tom opakovaně, ale zatím jsme k tomu ještě úplně nedozráli.

Chtěl byste k Jamparádě ještě něco dodat?

Já vím, že je hodně vidět hlavně moje osoba, případně Jirka Poděbradský, když s námi novináři natáčejí rozhovory nebo nás fotí, ale strašně bych chtěl poděkovat lidem, kteří vidět nejsou.

To jsou takoví ti mravenečci, kteří připravují sál – ženy i muži, kteří se o všechno postarají. Už se z toho stala tradice a neodmyslitelná součást Jamparády, a to je občerstvení pro návštěvníky. To připravují „Kelišky“, což je takové neformální sdružení holek a kluků, kteří nachystají všechno od chlebů přes jednohubky až po špek. A musím říct, že se na to řada lidí těší skoro víc než na samotné marmelády.

Pak je to rodina Liškových, která stojí za přípravou pódia a celé soutěžní části – tedy stolů s oceněními. Když si vezmete, že máme přes třicet kategorií a v každé tři ceny, je to kolem stovky ocenění, které je potřeba nachystat, připravit diplomy a všechno sladit.

Samozřejmě chci poděkovat i sponzorům, bez nich by to vůbec nešlo.

A co loňský ročník přinesl navíc, bylo pro nás velké překvapení a zároveň obrovská pocta – Liberecký kraj a krajské zastupitelstvo zařadily Jamparádu mezi krajsky významné akce. Jamparáda se tak ocitla po boku Jizerské padesátky nebo Lípy Musicy. Toho si nesmírně vážíme a jsme rádi, že se ví, že tady u nás děláme něco takového s marmeládami.

Akce v obci a komunitní život

Kunratice patří mezi nejaktivnější obce na Frýdlantsku. Kromě Jamparády pořádáte blešáky, Kunratickou kosu, tancovačky, posezení u ohně, akce pro děti… Je vidět, že komunitní život je tu obrovská priorita. Jak to vnímáte vy jako starosta a kdo vám s organizací všech těch akcí pomáhá?

Tohle mi dělá opravdu obrovskou radost. Ano, jsem starosta a sedím tady na úřadě, ale kdo si ze starostů nebo starostek myslí, že se kolem nich točí svět, tak to opravdu není pravda – nebo já si to minimálně nemyslím. Já sice zastupuju obec, ale bez jejích obyvatel bych byl úplně namydlenej.

Starosta sám neudělá vůbec nic. Proto jsem strašně rád za lidi, kteří se sdružují ve spolcích. V obci dneska působí pět spolků: hasiči, myslivci, fotbalisté, spolek Kupa a rybáři. Máme tady také včelaře, máme neformální spolek Kumpánů a Kelišek.

Kelišky jsou děvčata, která vaří a připravují různé občerstvení. Kumpáni jsou zase taková whatsappová skupina – když je potřeba něco zbourat, postavit nebo třeba dopít sud, stačí jim napsat zprávu a kdo je nejblíž, ten jde pomoct. Bez těchto lidí by to prostě nešlo.

Ta vesnice je o lidech a o té komunitě. Je to možná trochu ohrané slovo, ale je to tak. Občanstvo a všechny ty akce, o kterých jsme mluvili, jsou takovou červenou nití, která se proplétá celým rokem a tvoří život na vsi.

Blešáky jsme začali pořádat poměrně nedávno. Zrovna dneska jsem obvolával pořadatele těch největších blešáků, za které považujeme třeba liberecké Všehotrhy, zákupské trhy, autotrhy v Tuhani, nebo burzu v Držkově. Dávali jsme dohromady kalendář akcí, aby se nám nekryly termíny – jednak kvůli prodejcům, ale i kvůli návštěvníkům. Takže teď mám potvrzené termíny jak jarního, tak podzimního blešáku a víme, že se s ostatními akcemi míjíme.

Posezení u ohně mělo loni premiéru. První pátek v srpnu je totiž mezinárodní den piva, což jsem do té doby vůbec netušil, ale krásně to zapadlo. Loni se tak uskutečnila první taková akce a byla super. Letos to vychází na 7. srpna a už se na to těšíme.

Nedávno jsme také seděli se členy spolku Kupa, kteří mají na starosti kulturní život v obci, a dávali jsme dohromady letošní kalendář. Akcí nás čeká opravdu hodně. Jako velký středobod letoška vnímám i z pozice hasiče to, že slavíme 150 let hasičů v Kunraticích. Zároveň si připomeneme 60 let fotbalu v Kunraticích jako Sokola.

Takže o akce nebude nouze a já si moc vážím všech lidí, kteří jsou ochotní se na tom podílet, protože bez nich by to opravdu nešlo.

Pokud se nepletu, osobně se podílíte i na provozu místní hospody, aby se lidé měli kde scházet i mimo plánované akce. Jak se dnes vlastně provozuje klasická vesnická hospoda? Chodí lidé ještě „na pivo“, nebo je to spíš o setkávání a udržování komunity při životě?

Je to tak a jde to ruku v ruce. Hospoda je vždycky taková ta věc, o které se říká, že ve vesnici má být kostel, škola a hospoda. Já k tomu ještě přidávám hasičárnu a fotbalové hřiště – každý to má trochu v jiném pořadí, ale tohle je takové gró, které vesnici tvoří.

Hospodu provozujeme po vzoru sousedních Heřmanic. V roce 2016 jsme získali kulturní dům a už z veřejné debaty v roce 2012 vzešel úkol tenhle prostor nejen získat, ale hlavně ho smysluplně využít. Takže dnes kulturní dům využíváme a zároveň v něm provozujeme hospodu.

Je to řehole. Když hospodu provozujete, potřebujete provozního nebo hostinského, hostinskou, a to bývá občas velký problém. Od nového roku máme novou paní hostinskou – bohužel ze zdravotních důvodů musela skončit ta předchozí. Hledali jsme, vybírali a podařilo se nám ji nahradit, takže hospoda jede dál.

Vesnická hospoda ale není jen o pivu. Když tam přijdete, domluvíte tam svatbu, elektrikáře, cokoliv. Je to místo setkávání a sdružování se. Naše hospoda se jmenuje Hostinec U Marvana.

Ten název odkazuje na postavu posledního hostinského ve staré hospodě a zároveň prvního hostinského v nové. Byl to pan Modráček, svérázný hospodský, který se nebál, když ho chlapi naštvali, vzít nové půllitry a naházet je do kamen. To bylo v době, kdy se začalo čepovat pivo do takových těch „štuců“ místo starých ušáků. Když už byl několikátý štamgast, který chtěl pivo do nového půllitru, tak se prostě naštval a bylo hotovo. Právě na tuhle osobnost název hospody odkazuje.

Jsem rád, že za loňský rok hospoda fungovala, i když to bylo složité. Paní hostinská bohužel onemocněla už v lednu a marodila vlastně celý rok. Hospoda tak stála na zástupech – pět holek si rozplánovalo směny a ve svém volnu čepovaly pivo. Tím nám hospodu doslova zachránily a protáhly ji tím nejtěžším obdobím.

Dopadlo to víc než skvěle. Neztratili jsme tržby a jedeme dál. Hospoda přežila a funguje.

Teď chystáme menší změny – máme otevřeno i v neděli, což dřív přes zimu nebývalo. V lednu se tam uskuteční výroční valná hromada hasičského sboru, setkání dříve narozených, tedy seniorů, a už na únor je naplánovaný pingpongový turnaj. Takže to tam opravdu žije.

„Jednička“ – Kunratický zámeček a jeho proměna

Jednička je fascinující objekt, od selského dvora a zámečku přes JZD a ruinu až po dnešní postupnou obnovu. Co pro vás osobně Jednička znamená a jaké jsou hlavní cíle její revitalizace? Kam byste chtěl, aby se celý areál během několika let posunul?

Jednička je pro mě teď obrovská srdcová záležitost a velký projekt, kterému bych rád věnoval čas a péči. Od srpna 2022, kdy jsme Jedničku získali po opravdu náročných jednáních, se kolem objektu sešlo spousta lidí, kterým není osud areálu lhostejný, a začali jsme zde pracovat. První brigáda proběhla hned 28. října 2022, kdy jsme začali vyklízet objekt.

Poté jsme zažádali o grant u nadace VIA a nadace České spořitelny, kde jsme byli úspěšní a získali 100 000 korun. Za tyto prostředky jsme postavili toalety, které nyní využíváme při kulturních akcích, jako jsou pálení čarodějnic, blešáky nebo letní koncerty, jež se snažíme koncentrovat právě na Jedničku.

Důležitým krokem bylo také získání dotace na projektovou přípravu. Jde o brownfield, a pokud chcete takový objekt revitalizovat, potřebujete projektovou dokumentaci, abyste věděli, kolik obnova bude stát a do kterých programů žádat o podporu. Naštěstí byl otevřen program Ministerstva pro místní rozvoj na projektovou přípravu, a my jsme byli úspěšní. Celý loňský rok se tedy věnoval projektování a nyní máme základ projektu hotový. Projekt nese název „Probuzení Jedničky – obecní dům a hasičská zbrojnice“.

Z čísla popisného 1, tedy ze zámečku, by měl vzniknout obecní dům, který pojme obecní úřad, knihovnu, muzejní expozici o historii obce, marmeládce spojené s Jamparádou a cihelně, která byla součástí areálu. Dále zde budou prostory pro spolky a drobné služby, například manikúru nebo pedikúru. K 29. prosinci jsme získali pravomocné stavební povolení, takže máme deset let na realizaci naší vize.

Z čísla popisného 101, bývalého mlýna a později dílen pro zemědělskou techniku, by měla vzniknout hasičská zbrojnice. Současné podmínky pro hasiče jsou omezené – stávající garáž nemá vhodné sociální zázemí, takže přesun do 101 bude velkým zlepšením. Prosinec byl velmi intenzivní měsíc, plný komunikace s projektanty a úřady, a podařilo se získat pravomocné stavební povolení. Nyní můžeme začít budovat, pokud se podaří sehnat finance.

Kromě toho máme sen, který je spojený s kunratickou tůní – bývalým dobývacím prostorem cihlářské hlíny. Rádi bychom zde vytvořili Lesopark Cihelňák. Plánujeme v něm dvě naučné stezky: jedna bude věnovaná cihlářství, s pracovním názvem Cesta od jílku k cihle, druhá se bude věnovat místní fauně a flóře, aby lidé poznali, co v tůni žije a roste. Celý areál Jedničky bychom tak chtěli propojit s tímto místem, aby spolu harmonicky žily.

Na Jedničce už se díky obci, dobrovolníkům i grantům udělalo hodně práce – modernizace sociálního zázemí, úklid, příprava prostor pro komunitní využití. Co je další konkrétní krok, který vás čeká, a jak náročné je pro obec velikosti Kunratic tak velký projekt finančně i organizačně zvládat?

To bude opravdu velký oříšek. Samozřejmě bez pomoci dotací nebo úvěrů to nezvládneme. Ale museli jsme začít s prací na objektu včas, protože když jsme ho získávali, pohybovali se kolem něj lidé, kteří by nám mohli v budoucnu způsobit problémy. Bylo jasné, že by mohli objekt koupit a za mnohem vyšší cenu chtít ho prodat obci, nebo z něj udělat ubytovnu, což by pro nás byla komplikace. Naštěstí se podařilo vše vyjednat přímo s novými majiteli v Praze a projekt jsme získali pod kontrolu.

Před námi je opravdu velký úkol – obrovský „krajíc“. Budeme muset udělat maximum, aby se nám podařilo všechny plány realizovat. Už samotná diskuse o Jedničce ukazuje, že za projektem stojí skvělé příběhy a velké nasazení lidí.

Úplná pecka je i v oblasti vizuálního propojení projektu s komunitou. Na e-shopu Freedlansko prodáváme trička s motivy obce, Jamparády i s Jedničkou. Vzory dlaždic a cihly, které sbíráme a mapujeme z původní cihelny, inspirovaly vzory na tričkách – nyní jsou tedy spojeny s projektem Jedničky a například písmeno „K“ v kruhu na dlaždici z č.p. 101 bych rád použil ve vizuální identitě obce. Tričko je tištěné oboustranně, stojí 699 korun, z čehož 30 korun jde přímo na Jedničku. Každoročně sledujeme prodej a vše, co se v rámci fundraisingu vybere, jde na konto Jedničky a podporuje její chod.

Vize areálu Jednička

Starostování, osobní život a vzkaz čtenářům

Jak vlastně vypadá běžný den starosty obce Kunratice? Předpokládám, že to je role, která vám zabere spoustu času i energie. A co rád děláte ve volném čase, když zrovna neřešíte obecní agendu nebo přípravu akcí?

To je zajímavá otázka, protože osobní život a starostování se u mě prolínají. Se svou manželkou jsme spolu už poměrně dlouho, takže zažila dobu před starostováním i tu současnou. Samozřejmě jsem s Kunraticemi hodně spjatý a funguje to tak, že i když mám dovolenou, někdy myšlenkami nebo telefonem stále řeším záležitosti obce. Od té doby, co se nám narodila dcera, se tu samozřejmě snažím být i pro rodinu. Rádi navštěvujeme jižní Moravu, advent v Brně a také se jezdím inspirovat do jiných malých obcí a hledám, co tam mají pěkného.

Co se týče energie, kterou starostování bere – je to opravdu náročná práce. Starostové pracují sedm dní v týdnu po osmi hodinách, alespoň tak je to nastaveno ve mzdové agendě, i když realita často přesahuje klasický pracovní čas. Je potřeba být někdy k dispozici na telefonu, například při povodních nebo jiných mimořádných situacích.

Na druhou stranu jsou i dny volnější, které přinášejí radost, třeba při akcích typu Vítání občánků nebo jiných pozitivních událostech. Tyto chvíle jsou opravdu příjemné a motivující.

Chtěl byste na závěr něco vzkázat našim čtenářům? Třeba je pozvat na některou z nadcházejících akcí v Kunraticích?

Buďte na sebe hodní a mějte se rádi. Hodně vnímám, co rezonuje na sociálních sítích – často se tam řeší, kdo koho má rád a kdo ne, a život je na to opravdu krátký. Domov a hezké vztahy mezi lidmi si vytváříme sami a jsme tady jen na chvilku, takže proč si komplikovat život zbytečnými hádkami. Stačí mít rádi sami sebe a zároveň neubližovat sousedům – a to je asi vše, co bych chtěl vzkázat.

Co se týče nejbližších akcí, zveme vás na představení Boba Klepla. Bylo by skvělé, kdyby si čtenáři přišli koupit lístky a navštívili tento večer. Bob Klepl je skvělý herec a jeho hosté jsou také zajímaví, takže věřím, že to bude zábavný večer.

A určitě sledujte kulturní dění v Kunraticích a vybírejte si akce podle toho, co vás nejvíc osloví. Na Valentýna, 14. února, se bude konat pingpongový turnaj a zároveň bude otevřená zmrzlinárna – tak srdečně zveme do Kunratic na zmrzlinu!

Snímky nafotil a vizualizace zpracoval Petr Bíma (www.reklama-frydlant.cz, www.bima.cz).
Rozhovor připravil a zpracoval Marek Strnad.