Dyslálie, lidověji patlavost, nebo-li porucha artikulace. Je narušena výslovnost jedné či více hlásek v dané artikulační oblasti. Rovina fonetická a fonologická s poruchou velmi souvisí, obě jsou narušené. Fonetická se vztahuje k používání jednotlivých hlásek, znamená analytickou stránku řeči. Fonologickou rovinou se rozumí spojení jednotlivých zvuků do slabik či do slov a poté, pochopitelně do vět. Zvuky ovlivňují další roviny řeči, morfologickou-syntaktickou (gramatika-pravopis-vnímání skladby slova, tvary slov, příbuznost…), lexikálně-sémantickou (spojování slov do vět, řazení slov ve větách…) a pragmatickou (vyprávění příběhu, čtení s porozuměním…). Veškeré neúspěchy v řeči se u dítěte odráží především na psychice a obzvlášť v období školního mladšího věku. Na procvičování všech rovin jsou v poradně k dispozici pomůcky (CD, vybrané hudební nástroje, rotavibrátor,  Logico Piccolo, karty dle Montessori metody, pracovní sešity a jiné…). Dítě s narušenou řečovou rovinou by mělo pracovat v klidu tedy – samo – v přítomnosti odborníka s konkrétní vybranou pomůckou vhodnou pro rozvoj narušené oblasti v řeči. Jak já říkám: „rukama pomůcku uchopit (oko-ruka), vnímat svou vlastní řeč (zaposlouchat se do sebe) a už jen dokázat regulovat své chování a jednání.“ Z toho vyplývá: Preferuji ve svých hodinách především aktivitu dítěte, nikoliv pasivitu. Pasivní sezení u PC, sezení u stolu a vyhotovovat zadané úkoly dle předtištěných pracovních listů používám a jejich mnoho, ale jen jako inspiraci či podpůrně. Dokud dítě bude neustále držet v hodinách psací náčiní či poslouchat monolog odborníka-pedagoga, není možné rychlých výsledků a především bez spolupráce rodičů. Jinak řečeno, dítě ke mně nepřichází řádně sedět u stolu či poslouchat monolog učitele, ale přišlo samo na sobě pracovat za pomoci a nenásilného vedení učitele.