Pane Pávku, léta o Vás nebylo slyšet, co se stalo?

Vstoupil jsem do veřejného života v roce 1997, od 1998 až do 2010 jsem působil v Jindřichovicích pod Smrkem ve funkci starosty. V letech 2006 až 2007 jsem pracoval jako náměstek ministra v Praze. Ve stejném roce se mi narodil syn a já se rozhodl stáhnout se do soukromí a věnovat se rodině a farmaření.

Vždy jste měl punc rebela a kontroverzního politika. Jaký jste teď?

Nálepku rebela jsem získal poté, co jsme v Jindřichovicích vydali v roce 2003 tzv. protibyrokratickou vyhlášku, která zakazovala státním úředníkům ve službě vstup na území obce bez předchozích souhlasu starosty. Reportáže o tom obletěly doslova celou planetu, nikde lidi nemají rádi šikanu na úřadech. Možná k přezdívce rebela přispěla i skutečnost, že jsem jezdil na motorce a málokdy chodil v obleku. V televizi běžel seriál “Odpadlík”, kde hlavní hrdina také jezdil na motorce.
Kontroveze asi znamená, že jsem se nenechával unášet proudem, že jsem vždy hledal a někdy i nacházel podněty, jak život lidí v obci a v regionu vylepšit. Něco se povedlo, něco ne, ale odcházel jsem s pocitem dobře odvedené práce.

Teď jsem starší, klidnější a snad trochu moudřejší. Ale motorka zůstala a s proudem také pokaždé nejdu. Takže nějaká kila navíc, trochu rebel, trochu kontroverzní, trochu vyklidněný …

Proč kandidujete zrovna do parlamentu? A proč právě v těchto volbách?

Protože chci a protože můžu. Jsem smutný, když vidím, kolik nenávisti, závisti, pomluv a zloby se podařilo rozšířit v naší společnosti. To není zdravé prostředí pro rozvoj, ani ekonomický, natož kulturní, společenský a mravní. To není svět, který chci přenechat svým dětem. Jsem obklopen řadou lidí, kteří si ještě udrželi vzájemnost, pracovitost, smysl pro humor. Ale těch, kteří všechno vzdali, kteří ničemu a nikomu nevěří, těch, kteří nevytváří žádné hodnoty a jenom parazitují na systému, těch bohužel přibývá.
Vidím, jak se objevili štváči, kteří šíří strach a pak ho léčí ještě větším strachem. Vidím, jak se vyrojili miliardáři z dob privatizace, kteří zjistili, že už mohou vylézt na veřejnost, že stačí založit si politickou stranu, nakoupit média a vstoupit do politiky, a že stačí si upravit podmínky tak, aby v rozkrádání národních zdrojů mohli pokračovat.

Působíte jako ředitel Domova důchodců v Jindřichovicích pod Smrkem. Když byste se dostal do parlamentu, skončíte ve funkci?

Budu muset, určitě po dobu mandátu. Ale rád bych si ponechal přehled o tom, jak se domovu, klientům i zaměstancům bude dařit a v případě potřeby mohl pomoct.
Jsem za zkušenost v domově důchodců moc vděčný. Stárnutí, nemohoucnost, zdravotní problémy a smrt jsou témata, která lidé ze svého života vytěsňují. Podle mého názoru neprávem. Vidím v tom přirozené završení života, jeho poslední vydechnutí, který začal příchedem na svět a prvním nádechem. Možná všichni neskončíme v domově důchodců, ale všichni zemřeme. A jsem vnitřně přesvědčený, že je lepší trávit život v lásce, porozumnění, vzájemnosti a prací než v nenávisti, strachu, sobectví a neužitečnosti.
Právě v zaměstnání potkávám množství žen, které denně odvádí úžasnou práci při péči o naše klienty. Ve dne v noci, bez ohledu na osobní problémy a strasti. Den za dnem. I kvůli nim chci měnit věci zhora. Chci sociální služby zbavit byrokratické zátěže a spousty parazitů, kteří jsou na ni přisáti.

Proč bychom Vás měli volit? Kandidujete za Starosty a nezávislé, očekáváte úspěch?

Byl jsem starostou 12 let a nikdy jsem jím ve svém nitru nepřestal být, to se dostane do krve. Nezávisle na osobních pocitech, výhradách a ideologiích mám starostky a starosty v úctě. Jsou to lidé, kteří minimálně jednou přesvědčili své spoluobčany a vyhráli volby. Jsou to lidé, kteří pracují v obcích a ve městech bez ohledu na pracovní dobu. Jsou to lidé, za kterými lidé často chodí večer i k nim domů s různými problémy a žádostmi. Jsou to lidé, kteří jsou denně vystaveni kritice svého okolí, mnohdy nevybíravé. Potkáte je na ulici, v hospodě, v obchodě. Řeší cesty, dopravu, školky a školy, osvětlení, hasiče, sportovce a spolky, sníh, záplavy, nezamněstnost a tisíc dalších témat. Nejezdí v limuzínách, nemají tiskové mluvčí. Jsou skuteční, nikoliv virtuální. Oni znají potřeby a trápení obyvatel. Oni jsou nárazníkem mezi blbostma, které se valí z Prahy směrem dolů a lidma v obci.
Je na čase, aby do parlamentu zasedli lidé se zkušenostmi z provozu. Takže ano, věřím v úspěch STANu. Navíc nám paní Štěstěna přiřkla v losování šťastné číslo 7.
Co se mně týče, nikdy jsem nezradil mandát, který jsem dostal od lidí. Bez ohledu na osobní újmu jsem vždy dělal pro obec, kraj, zemi a nyní domov důchodců to nejlepší, čeho jsem byl schopen. Tak třeba proto …

Děkujeme Vám pane Pávku

Pin It on Pinterest

Share This